Naše přípravy na prodloužený víkend, který jsme chtěli strávit na vodě, doprovázel opět dost velký chaos. Ostatně jako obvykle. Do poslední chvíle jsme nevěděli kam vlastně pojedeme, protože Loisach a Riessbach neměli stav a ani na Ammeru to nebyla žádná sláva. Ve středu však začalo v oblasti severních Alp docela slušně pršet, takže jsme to riskli. Řidiče jsme nesehnali, jelikož Danova žena Petra s námi jet odmítla, takže jsme si museli poradit sami. To znamená, že ke dvěma kajakům přibylo na střechu Danova "citrona" ještě kolo, které vždycky necháváme v cíli a Dan pak jede pro auto na start, zatímco já mrznu u lodí.

Noc ze čtvrtka na pátek trávíme na dálničním odpočívadle nedaleko Garmisch - Partenkirchenu. Naštěstí neprší, takže dáváme spacoše vedle auta a za hluku dálnice, ale bez asistence německé policie, přečkáváme do rána. Na dnešek je naplánován na rozpinknutí Ammer. Má být něco lehce nad minimem. U nástupního místa je vyvěšený zelený bod, což znamená, že splutí je povoleno. Začátek řeky je moc pěkná WW III se spoustou míst na blbnutí, čehož bohatě využíváme. Nikde žádná záludnost, snad jen pár padlých stromů, na které by to mohlo možná někoho namotat. Asi po třech kilometrech se koryto trochu rozšiřuje a ubývá i peřejí. Na závěr je ještě jedno malé zpestření v podobě jezu, který jedeme středem po skluzavce. Ammer hodnotím jako pohodovou řeku obtížností podobnou Salze. Protože začíná opět dost brutálně pršet, musíme neodkladně řešit náš dnešní nocleh. Nevím, jestli to je náhoda, nebo zasahují vyšší mocnosti, ale tak vychytané místo na spaní jsme ještě neměli. Při odbočení na jednu lesní cestu se nám otevírá pohled na krásnou chatku s krytou terasou. Majitel zde asi dlouho nebyl, nasvědčuje tomu množství pavučin, proto se na terase ihned zabydlujeme. Podotýkám, že jsme nic nerozbili a do chaty se také nevloupali. Jo a ještě jsem mu tam nechal jednoho "Gambáče", tak se snad nebude zlobit, pokud vůbec zjistí, že tam někdo byl. Ráno dostávám SMS o kamarádů se stavem Loisachu, 122 cm. To by mohlo jít. Popis Loisachu máme jen hrubý, takže vlastně ani moc nevíme, do čeho jdeme. Nějaká zablokovaná čtyřka, maximálně čtyři plus. "To je v pohodě", asi těmito slovy se snažím rozptýlit Dana.

Na startu mě ale trochu zaráží skupinka Němců, kteří mají mříže na přilbách, chrániče na loktech a creekovky. "No to bude zase průser", říkám si, ale naštěstí se dáváme do řeči se dvěma kajakáři z Německa a oni se nabízejí, že pojedou s námi. Prvních tři sta metrů je jak Vltava pod "Vyšákem", ale pak se koryto zužuje a začíná to být zajímavé. První jede Němec s Eskymem Diablo. Už to sice není žádný mladík, ale jede sakra dobře. Druhý jedu já, třetí Dan a naší skupinu uzavírá druhý z dvojice německých pádlerů na Topu. Fakt si to užívám. Průskoky, žumpy, válečky, parádní kamenitá technická řeka, kde se moc chyby nevyplácejí, protože eskymovat mezi balvany, asi nic moc. V jednom místě to Dana mačká na nějaký balvan a je tam. Po pár ranách do přilby se katapultuje ze svého Jiva. Loď i pádlo statečně drží a bez cizí pomoci vylézá na břeh. Za chvíli mám problém já. Pod jedním průskokem vidím stát vlevo ve vracáku vedoucího naší skupiny. "Sakra, tam už se nevejdu." Najíždím tedy tak, abych skočil doprava, kde přeci musí být také vracák. Není tam. Místo něj je tam parádní pračka a přímo do ní zabodávám svého Blisse. Samozřejmě, že tam jdu efektně přes čumák. Trochu drhnu ramenem a rukou o skálu, ale rychle se rovnám a zvedám. Až po chvilce zjišťuji, že mám roztrženou rukavici. Přijíždíme k místu, kde mi Němec říká, že nejdřív to mám najet zleva, pak traverz a ten stupeň skočit středem. Ještě se ubezpečuji a ptám se Dana, jestli jsem mu rozuměl správně a jdu na to. Nebylo to nic těžkého, ale můj pohled zpět vyvolá lehké mrazení. Kdybych to totiž jel celé vlevo a to bych asi jel, zůstal bych pod levým průskokem nabodnutý na ostrém kamenném kopí jak motýl v entomologické sbírce. Pak ještě jednou Dan eskymuje a přichází poslední těžší místo, závěrečný katarakt. Prokličkovávám ho docela bez problémů a na konci zavěšuji. Čekám na ostatní. Po chvilce se objevuje Danova loď, kterou odlovuji na hopšňůru. Pak přijíždí Němec, který jel jako čtvrtý a říká mi, že můj kámoš je O.K. a má i pádlo.

Zbytek už je jen kličkovaná mezi kameny. Protože je asi jedna hodina, chceme si to dát ještě jednou. Německý pádler, který to vedl už jet nechce, ale jeho kolega souhlasí. Tentokrát jedu první já a řeknu vám je to o dost těžší vybírat cestu na takovéto zablokované řece, než se za někým vézt. Naštěstí si inkriminovaná místa trochu pamatuji, takže nikdo nemáme problém. Jen v jednom místě se Dan trochu nešťastně prásknul a po pár pokusech o zvednutí plave. Zbytek už je v pohodě. Loučíme se s Němci a jedeme zpět na "naší" chajdu. Opět leje. V neděli se po rychlé snídani přesouváme na Riessbach. Pekelně se ochladilo a pro změnu zase leje. Obtížnost bych hodnotil tak WWII se dvěma místy WWIV, která jdou přenést. První je známé "S", které přenášíme. Ne že by to bylo nějak zvlášť nebezpečné, ale bylo by to strašné huntování lodi, protože se to musí skočit zprava přes ošklivý šutr a pak následuje kamenné pole. Možná, kdyby bylo víc vody, tak by to šlo. Jinak nechápu toho, kdo by mohl mít požitek z takové "šutronády". Další místo je v kilometráži popsáno jako IV+. Jedu to jenom já, ale je to taky dost o skákání po kamenech. Pak přichází začátek Rissbachklammu. Jedeme ještě asi pět set metrů a pak končíme. Je tam ještě jedno zajímavé místo, které odhaduji tak na WWV, Dan říká, že je to určitě V-VI. Vymýšlím teoretický průjezd, ale Dan mě dost tvrdě přesvědčuje, abych se na to vykašlal. Zdá se mi, že pod prvním skokem se voda tříští o nějaký kámen, takže to po chvilce vzdávám. Dan teď všude vykládá, že mě tam odtud musel odtáhnout za nohu. Když odcházíme, míjíme skupinku Němců. Dáma ve středních letech se ke mně obrací a říká: "This is dangerous, do you?" Hraju drsňáka a odpovídám: "Yes, but only for my boat, not for me." Koutkem oka vidím Danův soustrastný pohled a slyším jak tlumeným hlasem podává strohé vysvětlení: "He is crazy."

Cestou zpět si znovu přehráváme zajímavé okamžiky a hodnotíme uplynulý víkend. Oba se shodujeme, že to bylo super a že tu určitě nejsme naposledy.

Honza