Napadlo vás, jak vznikaly názvy řek? Někdy asi podle charakteru samotného toku nebo okolí (Kamenice, Lučina), jindy zase podle názvu města, kterým protékají (Chrudimka). Ponechám stranou řeky Estonska a Chorvatska, jejichž názvy by mohly v lepší společnosti vzbudit pohoršení, některá jména jsou ale pro mě záhadou. Když jsem v zimě hloubal nad mapou, co by se dalo splout i v létě, zaujala mě řeka Bebrava. Nitra, to je jasné, ale Bebrava, tu musím vidět.

Jako za starých časů, s pasem

Druhou srpnovou neděli startuju směr ValMez, Vsetín, Brumov-Bylnice a ve Vlárském průsmyku na hranici se Slovenskem mě zastavuje slovenská hlídka. Fešná policistka v maskáčích se ptá: „Do Maďarska, na dovolenku, hej?“ Ne, na Slovensko, na vodu a ještě dnes odpoledne se vracím. Naozaj? Naozaj. Šengennešengen, musím ukázat pas, stačí ale ten v mobilu a pokračuju na Trenčín a Bánovce.

Bebrava

Vyplouváme od mostu v Nadlicích, jen nasedáme až vpravo pod ním. Na pilíři je navalený velký strom. Průjezd u pravého břehu je asi možný, ale problematický.

Řeka má po čtvrtečním lijáku pěkný stav, vodočet Nadlice hlásí 6 kubíků. Voda je kalná, příjemně teče a bez většího úsilí i překážek plavba pěkně ubíhá. Na břehu už bylo vedro, ale my pádlujeme skryti před ostrým sluncem hustými korunami stromů. Břehy jsou hlinité a vysoké, občas zahlédneme ledňáčka, který jako zářivě modrý drahokam přeletí nad hladinou Bebravy. Plavba není obtížná, řeka jen občas zrychlí a já si vybavuji popis stupně, který by měl být kousek před soutokem. Ten asi budeme muset prohlédnout. Pod železničním mostem splouváme lehkou peřejku a zanedlouho se tok náhle zpomalí.

Pod posledním mostem před námi něco hučí. Krátkou peřej ale zdoláme poměrně snadno a najednou jsme k našemu překvapení na soutoku s Nitrou. Stupeň, za tohoto stavu peřej, byl snadnou záležitostí a vítaným zpestřením.

Nitra

Po chvíli si na štěrkové lavici u levého břehu dáme pauzu na protažení ztuhlých nohou a malou sváču. V řece docela rychle teče 16 kubíků, nevysoké břehy porostlé svěže zelenou trávou lemují mohutné stromy a já si připadám, jako bychom pluli parkem.

Voda je i tu kalná, ale tato malá vada na kráse je vyvážena příjemným pádlováním po rychlé široké řece s občasnou lehkou peřejkou.

Pod mostem u Nitrianské Stredy dokonce splouváme 3 šplouchavé dvojkové peřeje, na kterých se zdržíme a potrénujeme přejezdy. Po chvíli stromy na obou zvyšujících se březích mizí a před námi je most v Kovarcích. Máme tu druhé auto a hodláme zde končit. Jediné vhodné místo pro výstup jsem objevil na levém břehu pod mostem a to dlážděné vyústění zaneseného kanálu. Je tam sice trochu blátíčka s množstvím obtisknutých malých drápkatých tlapiček, ale všude jinde jsou vysoké strmé břehy.

500

Za dvě a půl hodiny jsme upádlovali téměř 17 km. Možná je to symbolické. Nitra, někdy uváděna jako národní řeka Slovenska, byla mou 500. řekou.

Jirka Hodic – VK Slavia Hradec Králové