První, cca 1 km od soutoku je jízek u loděnice TJ Valašské Meziříčí ř.km 60.4, šikmý jízek do "V", výška cca 1 m, upravený pro potřeby vodáků ke tréningu nájezdů do proudu, obvykle je snadno splavný středem, po laminárním jazyku, jen za určitého stavu vody s malým válečkem (odhaduji max. 40-50 cm).

Druhý, pár metrů za silničním mostem ř.km 59.1, šikmý, obvykle rovněž snadno sjízdný, jen pozor na kameny - nejde o klasický jez ale "hrázku" z lomového kamene. A při nízkém stavu zejména s laminátovými loděmi pozor - koruna má železnou armaturu.

Po sjetí jezu druhého je to ke třetímu kilometr. Nad tím nebezpečným jezem ř.km 58.7 není, jak by se mohlo zdát, "olej", ale jen jakési uklidnění hladiny nad relativně hladkým dnem a hloubkou. Řeka jednak díky odváděné vodě do soustavy rybářských rybníčků na levém břehu (samozrejmě mimo dohled z hladiny) a jednak slušnému spádu, neustále docela teče. Tudíž podle rychlosti proudu by se mohlo zdát, že hrana jezu je kdovíkde, a najednou ejhle... Za téměř každého stavu smrtelně nebezpečný s velmi špatnou možností záchrany ze břehu a téměř vyloučenou možností pomoci na vodě. Na první pohled nijak nebezpečně nevypadá. Výška cca 180 cm také není nikterak impozantní, ale při pohledu na vývar dlouhý cca 8 - 10 m s naprosto nepravidelným prouděním je jasné, že "tudy ne, přátelé!!".
Pomoc ze břehu je velmi ztížena v bezprostřední blízkosti jezu kolmou navigací, dále je navigace strmá tak, že bez kvalitního jištění hrozí uklouznutí zachránce a jeho vtažení do jezu. Pomoc z jiné lodi - no, z kanoe bych pomoc na tomto místě poskytoval velmi "nerad" - abych se nestal dalším topeným. Kajakáři jsou na tom podobně, takže snad jedině raft, uvázaný a "zespodu" jištěný tak, aby se nemohl dostat pod padající vodu. Na přiloženém foto není aktuální stav nijak vysoký a vůbec už není vidět, co se skrývá pod hladinou (osobně jsem to nezkoumal, ale prý je dno rozbité a plné trčících traverz...). Naštěstí lze nad jezem vcelku dobře přistát (vlevo lépe, ale na soukromý pozemek), takže doporučuji přenášet za jakéhokoli stavu (i když už jsem zažil - jedenkrát, že za mimořádného sucha se skočit dal - ale někdo by dotyčného mohl následovat jindy a bez znalosti věci).

Další "příšernost" následuje po přibližně 600 m. O tomto jezu platí téměř doslova to, co o předešlém - včetně doporučení za jakýchkoli podmínek přenášet, opět je lépe přístupný levý břeh.

Další "překážkou" je malý, asi půl metru vysoký stupeň, jde o překážku zejména pro laminátové lodě za nízkých stavů, za vyšších stavů takřka neznatelný - stejnětak asi dalších 300 m vzdálená peřejka.

A poslední je dřevěná hrázka nad Černotínem (místo je snadno identifikovatelné podle skalní stěny na pravém břehu bezprostředně nad ním) - nikterak obtížné či nebezpečné místo - kromě značného množství z něj trčícího železa - nejen Palavy, ale i lamináty či polyetylény doporučuji raději přenést, než proděravět.