Léta Páně: 2057
Místo: Základní škola Pečky
Třída: 3.a
„Milé děti, postavte se. Vidím, že jste si vzaly košile, to je správné, velmi správné. Dnes jsem si pozval k nám do školy velkou osobnost, která splula jeden z nejužších vodních toků české republiky. Schválně, jestli víte jaký? No, třeba ty, Pepíčku.“
„Já nevím, pane učitel.“
„Tomáši, nesměj se mu, a pověz to ty.“
„Asi Labe…“
„Špatně, to se mi snad zdá, taková ostuda. Ááá, snad už to bude dobře, Anička se nám hlásí. Povídej, děvenko!“
„ Prosím Bečvárku!“
„Správně velmi správně. Uf, konečně přichází náš host…“

„Dobrý den, pane učiteli a milí žáci. Jak jsem vás poslouchal, o vodě toho moc nevíte, proto vás trochu poučím. Tenkrát mi bylo třináct let. Zrovna před Dušičkami jsem šel ze školy domů a najednou mi volal otec. Jako správně vychovaný chlapec jsem mu to zvedl. Dozvěděl jsem se, že teče Bečvárka, protože vypouštějí rybník. Táta říkal, že si ji odpoledne můžeme splout na naší nafukovací kánoi. Myslel jsem, že to je žert, proto jsem se do telefonu patřičně zasmál. Táta mi ale potvrdil, že si ze mě nedělá legraci. Málem jsem dostal infarkt, protože toho roku 2018 bylo takové sucho, že vyschly snad všechny řeky, potoky i strouhy. Spěchal jsem domů, hned jsme naložili nafukovačku s pádly a vyjeli. Za dvacet minut jsme stáli u mostu s nápisem „Bečvárka“. Po nakouknutí dolů jsem úplně nebyl přesvědčen, že se to dá vůbec sjet, ale potom jsme nafoukli loď a nebylo cesty zpět. Někde psali, že by se tam lidé neměli vydávat na dvojkánoích, už vůbec ne nafukovacích, ale evidentně se jednalo o nějaké „Malé Poseroutky", ha, ha!

Otec se rozhodl, že si mě vyfotí z mostu (začínali jsme asi sto metrů nad ním). Odvážně jsem nasedl do lodi. Ujel jsem takových deset metrů a už jsem dřel o dno. Nakonec jsem podplazil popadané stromy, vyhnul se obrovské nutrii s vyceněnými tesáky a dojel k mostu. Pod ním nasedl táta. Snad za každou zatáčkou nás brzdily hráze z napadaných stromů a větví a mělčiny. Naštěstí byla aspoň krajina kolem potoka hezká.

Asi největší přehrada nás zastavila po půlhodině jízdy. Pokoušeli jsme se ji uvolnit a zároveň si tím navýšit vodu v potoce, ale nešlo to. Nakonec jsme stejně byli nuceni přetáhnout. Úplně na konci, sto metrů před cílem, jsme museli přetahovat poslední strom. Když jsme vylezli na louku, zjistili jsme, že je na ní po kotníky vody, jak tam teklo z potoka. Potom následovala "Cesta do pekel", taková hrozně úzká část s trním po stranách, na konci s „Malou Toušickou kaskádou“ pod dalším mostem.

Ty dva kilometry se nám podařilo ujet asi za hodinu a půl, ale na konci už byla černočerná tma. Následovala cesta lesem k autu bez čelovky, po kilometru jsme radši vylezli na rozbahněné pole.

Tak děti, to bylo celé. Jestli chcete takovou plavbu absolvovat, musíte se stát silnými chlapy. Na shledanou někdy příště.“

Tadeáš

Pozn 1.: Asi si říkáte, proč je v názvu článku ZAČÁTEK sezóny??? No, protože jestli napadne sníh, musí někdy roztát. Jestli roztaje sníh, bude z něj voda, když bude voda, potečou řeky - a to bude znamenat, že mají myši pré!!!!

Pozn. 2.: Podobnost úvodního titulku se jménem provozovatele Raft.cz je čistě náhodná. Prostě - na velkém potoce velká ptákovina, na malém malá ptáčkovina :-)