Jó, bouřka ..., Zdeněk, 7/22/2013 1:16 PM
Bouřky se nebojím (bojím se jen manželky a čerta), ale jednou nám také bouřka dala co proto - ale trochu jinak.

Kdysi jsme začátkem podzimu jeli Ohři, vychutnávací pánská jízda. Celé odpoledne se pozvolna sbíralo na bouřku, když jsme odcházeli z hospody od mlynáře v Jakubově, už bylo proklatě černo a od Varů nás to pomalu dohánělo, hřmělo jak "nad Tatrou". Přesto jsme ještě dojeli pod Stráž, tam už začal úvodní déšť a začaly řezat blesky.

Chtěli jsme jet dál, kulisa bouře a blesků by byla hezkým pozadím pro hrdinské činy v "pekelné" peřeji pod Stráží (bylo tenkrát dost vody), jenže začaly padat kroupy. Vyskočili jsme na břeh a schovali se v úzkém tunýlku pod tratí přímo na břehu, protéká jím do Ohře takový malý (a smradlavý) potůček z Korunní, lodě jsme překlopili na břehu do kopřiv. Během minuty ale kroupy podstatně zvětšily ráži a začaly hrozit zdemolováním lodí. S nasazením života jsme dvě lodě zatáhli do tunýlku, třetí, moje se sem už nevešla a tak zůstala venku, jen jsem přes ni přehodil celtu, abych alespoň trochu rány od krup do laminátu ztlumil. Poprvé a jedinkrát v životě jsem viděl kroupy velikosti větší, než pingpongový míček, rána do zad, když jsme do tunýlku zatahovali lodě, byla jak kopnutí koněm ... Děkovali jsme vyšším mocnostem za to, že nás to chytlo u toho tunýlku, být na otevřené vodě, tak nás to umlátí, jenže ...

Během chvilky se potůček začal zvedat (teče to sem přímo z kopců), nejdřív zaplnil celou plochu tunýlku, takže jsme stáli ve vodě, za další chvilku bylo vody nad kotníky, takže jsme museli držet lodě, aby je to nevyplavilo ven, za další chvilku už bylo prudké a ledové vody s bordelem skoro po kolena, sotva jsme sami stáli na nohou, lodě jsme drželi už jen s vynaložením všech sil. Naštěstí kroupy brzy přešly a po chvíli přešel i nejhorší déšť, když už jsme to nemohli vydržet, kamarádi vyjeli na lodích na řeku přímo z tunýlku, já jsem si mojí loď na břehu překlápěl už skoro do vody, tak rychle řeka nastoupala ... V řece tekla změť listí, větví a dalšího spláchnutého sajrajtu, docela jsme asi kilometr před námi sledovali postup té stěny deště a krup.
Kroupy mi natolik otloukly skoro novou loď (měl jsem ji snad teprve tři roky, dělaly se mi na ní puchýřky, jak byla poslední barevná vrstva odražená od sklotextilu), že jsem ji musel přes zimu celou obrousit a znovu přetřít pryskyřicí a nakonec jsem ji stejně o něco později dal pryč a pořídil novou.

A z toho plyne: koho mají oběsit, ten se neutopí. Takže se bouřky neboj, kdyby Tě "ten nahoře" hodlal ze světa zprovodit tímto způsobem, už by to udělal, proč by se s tím měl tak dlouho babrat... Budeš se tedy asi muset dál trápit svojí (docela zábavnou a roztomilou) fobií a čekat na důchod ... Ahoj