Brzina je pěkná malá říčka, která dělá čest svému jménu. „Brziti“ ve staré češtině znamená totiž spěchati a po deštích opravdu běží dost čiperně. Je dlouhá 27 km od pramene v Hněvanicích při silnici z Petrovic do Milevska k ústí do Vltavy na Zrůbku, kde má průměrný průtok necelých 0.5 m3/s.

Její údolí směřuje souběžně s Vltavou převážně od jihu k severu. V povodí se vyskytují rozmanité velmi staré horniny, vesměs nepropustné, takže vyšší voda rychle nastupuje a zpravidla i rychle opadá. Menší krasové území u Týnčan to neovlivní. Vodácky zatím patří k tokům spíše exotickým, není ani v kilometráži. To bych rád změnil, podrobnou kilometráž jsem již vypracoval. Svého času na tom byl podobně i sousední Mastník, který se už splouvá zcela běžně a dokonce hromadně.

Charakter sjížděného úseku dobře vystihuje fotografie. Řečiště je většinou dostatečně široké a přímé, kamenité, ve kterém voda rychle běží. Meandrů a padlých stromů v nich je méně, než by člověk čekal. To však neznamená, že se s nimi nepotkáme. Zejména pod jezy, kde se spád mění, buďme připraveni.

Jezy jsou malé, starají se o ně většinou rybáři. Nečekejme, že je budeme sjíždět, zpravidla je prohodíme, nebo přetáhneme. Náhony jsou v provozu jenom některé, například ke Kunclovu mlýnu a ke koupališti v Drážkově. Nemusíme se bát, že voda, kterou z řečiště vezmou, nám bude chybět.

Mezi nepominutelné překážky patří na Brzině nízké lávky. Zejména ty, které byly rozmístěny v širším okolí Svatého Jana a tvoří je široké traverzy, budily při obhlídce hrůzu. Snad je po povodních 2002 trochu zvedli, nevím, ale já jsem je nakonec skoro všechny podjel. V tom má moje stará vertexka výhodu, že si můžu lehnout na dno. U Kunclova mlýna za dřevěnou lávkou (km 8.6) jsou někdy elektrické ohradníky pro koně, za VV nemusí být v pořádku, pozor na ně! Určitě nepodjedeme most s vodočtem u Hrachova, leda bychom eskymovali (km 3.3).

Od tohoto místa Brzina proráží pevnou skálu a zvyšuje svůj spád. Řečiště využívá tektonické linie, které se někde kříží v ostrých úhlech. Pod jezem Kučerova mlýna je peřej, kterou je třeba prohlédnout, s těžším místem u budovy mlýna. Tudy bychom dokonce nemuseli projet vůbec, pokud se mezi balvany něco šprajcne, jako se to stalo mně 2009. Při obhlídce buďme uctiví, na pile nemají rádi, když jim tam někdo leze. Od mostu u pily je to na vzdutí Slapské přehrady už jen kousek bez překážek (ř. km 0.8).

Doporučuji splouvat úsek od Vletického mlýna na Zrůbek v délce 13.5 km s obtížností WW I, místy WW II. Dlouho jsem se na něj těšil a obhlížel, až v létě 2009 jsem se na něj vydal přesně tak, jak se nemá, sám v deblovce a bez doprovodu a servisu. I když se mi zdálo, že plavba rychle ubíhá, zabrala skoro 4 hodiny.

Vodní stav je dán vodočtem v Hrachově, minimum je asi 50, optimum 55-60 cm. Tomu odpovídá průtok asi 1.5 -2 m³/s. Za výrazně vyšších stavů už bych se bál, že před překážkou nezastavím. Velká výhoda je, že stav najdeme na internetu v kategorii „podrobné“ .

Horní úsek od Meleny do Vletic (km 19.8) podle mne vyžaduje prohlídku, abyste věděli, do čeho jdete. Přitom se nejedná o žádný prvosjezd, ale zatím se mi nikoho z místních, kteří si to tady dříve oblíbili, nepodařilo kontaktovat. Řečiště je samozřejmě užší a hlavně v délce asi 1.5 km meandrující, mohou tady kvůli vegetaci a padlým kmenům nastat vážné potíže.

Přístupnost toku: Vletice leží na silnici z Krásné Hory do Vysokého Chlumce, poslední autobus ze Sedlčan sem jede jen ve všední den asi v 15 hod. Zaparkovat můžeme pod vesnicí u mlýna, kde po dohodě necháme auto a dáváme loď na vodu. Jedině pokud ke splutí potřebujeme i vodu, kterou přivádí zprava Svrchnice, začínáme níže u silničního mostu. Taková situace není běžná. Další úsek sleduje modrá turistická značka, ale až do Smrčí (km 11.4) je třeba pro kolo nevhodná.

Tam končí silnička z Brziny, kde tok křižuje silnice z Kamýka n.Vlt. do Sedlčan (ř. km 9.3). Dál do Drážkova (ř. km 6.8) je dobrá cesta, pak se dostaneme jen na pravý břeh k Samotám ze Skrýšova. V horní části Hrachova odbočuje cesta k mostu s vodočtem, také dobré místo pro kontakt se servisem. Cesta je však dále neprůjezdná, je nutno se vrátit. Na Zrůbku jsme u silnice I /18 z Příbrami do Sedlčan, dobré spojení autobusem.

Na horní tok se dostaneme nejlépe z Petrovic, u mostu směr Týnčany je vpravo stanice speleologů, kde se dá zaparkovat a dávat na vodu.

Mezi další možnosti ke splutí v blízkém okolí patří sousední Mastník ze Sedlčan. Vracíme-li se do Prahy, nabízí se i Kocába z Nového Knína.

Zajímavosti: Údolí Brziny je v pěkné krajině se starými mlýny a lesíky. Jen na dolním toku jsou chaty a větší tábory. Z mlýnů zaujme Červený, Kunclův (penzion a agroturistika) , Stehlíkův, spjatý s kreslířem a ilustrátorem Otou Janečkem, na Svrchnici pak památkově chráněný mlýn v Bláhově Lhotě. Z bývalé kožešinové farmy pod Chramostami utekli (nebo byli vypuštěni) norci, kteří decimují populaci raků v širokém okolí. Návrat slaví naopak vydra a z ptáků krkavec. V těchto místech měla být na Brzině vybudována přehrada, ale projekt je naštěstí u ledu.

Pro horní tok se můžeme zastavit v infocentru v Petrovicích, kde nám jistě doporučí výstup na rozhlednu Kuníček a některou naučnou stezku, třeba po památkách na těžbu zlata a stříbra v okolí.

Ze starého Zrůbku u ústí toho dnes mnoho neuvidíme, z větší části ho zatopila přehrada, ale bylo to významné místo. Brzina svým naplaveným štěrkem vytvořila ve Vltavě brod, kterým ji odedávna překračovala významná obchodní stezka. Osada byla doložena již v době halštatské, asi před třemi tisíci lety. Ve středověku vznikl nad brodem přívoz a k jeho ochraně tvrz, zničená patrně za husitských válek. Od počátku 17.století zde byla významná formanská a plavecká hospoda, která zanikla až stavbou přehrady. Na druhém břehu Vltavy, ve Vestci, stála solnice.

Ahoj někdy na Brzině!

Petr Hloušek