V loni na jaře mi Raft uveřejnil článek o pilném kanálním trénování na přírodní vodu typu Kamenice nebo Vltava pod Lipnem – na Čerťáky jsem tehdy ani nepomyslel. Je to přece jen nejtěžší voda, co se u nás pravidelně jezdí. Pro většinu vodáků svátek, případně i noční můra. A možná taky vrchol jejich mokré kariéry. Jenže rok se s rokem sešel a z Lipna opět čůralo 21 kubánců. Že pojedu, jsem měl jasno už na jaře. I start byl evidentní – nástup na vodu hned pod slalomkou. Ale kde to zabalím? Však to znáte, ten nekonečný boj opatrnosti a ctižádostivosti. Bude to Papírna? Okno? Nebo…?

Horní úsek
Nad Loučovicema je to pěkný, ale krátký. Něco přes kilák místy trojkový vody (podobné Labi nad Vrchlabím). Jez Železňák prověří pádlerovy kvality a v poslední peřeji u mostku hned nad hřištěm se i parádně pohoupete. Ale poté následuje stejná distanc po Loučovických rybníkách až k mostu nad Papírnu.

Papírna aneb Loučovická kaskáda
Je to pěkně z kopce a nejspíš čistokrevná čtyřka. Velkou výhodou Papírny je její přehlednost a absence kamenů v proudu. Stačí se tedy jen soustředit na udržení směru. To se mi dařilo až k tomu velkýmu válci ve spodní části, který mě dostal… naštěstí jen do vracáku vpravo. Výjezd z něj dá taky makačku, Baraka se mu asi zalíbila a nechtěl pustit, hajzlík. Na Papírně jsem ještě pár nafukovacích deblů zahlédl, dál už ani nohu. Zkoušel to ještě někdo níž po proudu? Úspěšným projetím Loučovický kaskády jsem sice splnil svůj plán, ale zároveň začalo to pravé dilema. Mám ještě chvilku tahat čerta za ocas? Dobře tedy, Okno rozhodne.

Okno (Vrata) – brána do pekla
Vypadá impozantně. Rychlá skluzavka s nepříjemnýma roládama po stranách a dole ostrá levá skrz pulzující vodní stěnu. Kajaky to občas žralo už v Okně. Hlavně nechytnout ten vracák vpravo, to by nemuselo dopadnout dobře. Možná jsem měl ideální stopu nebo to bylo způsobeno mým oblíbeným „výtlak“ ničím nenahradíš. Zkrátka jsem zvolil všemi doporučovaný způsob průjezdu mírně zprava doleva a prosvištěl jako po másle. A tak jsem si koupil vstupenku na Čerťáky.

Hned pod Oknem to vypuklo naplno, žádný pozvolný náběh, okamžitě ostrý nástup balvanů, válců a šikmých vln. Šetřil jsem síly a moc nepádloval. Spíš jen čučel před sebe, odhadoval na jakou stranu mi to hodí špičku Baraky a snažil se tomu předejít. Nebyl to sice žádný extrém, jak to vypadá z mého popisu, ale je bezpodmínečně nutné mít předvídavost a rychlé reakce – zkrátka mít už něco naježděno na podobné vodě.

Škvíra
Jediné přenášené místo. Není od pohledu extrémně těžká, ale zato vyžaduje přesný nájezd, ideální stopa je široká sotva 2 metry. Pokud se netrefíte, dostane vás buď napůl zatopený kámen vlevo uprostřed nebo naopak skončíte vpravo dole natlačeni na skálu. Občas to převrhne raft, zlomí pádlo nebo dokonce i jinou končetinu pádlera. A ještě k tomu nebezpečí najetí do sifonu. Není divu, že si to většina vodáků ráda odpustí.

Schody
Naprostý opak Papírny – široké a přitom nepřehledné, neustálé vyhýbání se kamenům, ostré zatáčky, trefování se do průskoků, pod nimi žrací válce. Nejtěžší místo, co jsem kdy jel. Najížděl mi Rišo v kajaku, ale hned u toho prvního kamenu – rozdělováku jsem nestačil dobře vybrat zatáčku a následně komplet celý Schody dal pozadu. Jak zajisté mnozí vědí, je to oblíbený a docela stabilní způsob projetí peřejí. Párkrát jsem měl namále, kdy se celá Baraka ve válci dostala pod vodu, ale nakonec jsem to vše ustál ani nevím jak. Pokud máte někdo obrázky z té komické jízdy, dejte prosím odkaz.

Rozplavba a děkovačka
Čerťáky pod Oknem nejsou jen Škvíra a Schody, pár kratších čtyřkovejch peřejí se cestou určitě najde a walí to celou dobu. Taky jsem si 2x zaplaval, ale bylo to spíš způsobeno „únavou“ materiálu a ztrátou koncentrace než obtížností terénu v daném místě. A ačkoliv jsem si neloknul, nic nenarazil ba ani neodřel - plavání hnus-hnus-hnus. Proud a kameny nepustí ke břehu, minimum vracáků a neustálé šup hlavičku pod vodičku docela bere morál. Jednou jsem si dokonce pohrával s kacířskou myšlenkou vys…. se na to a pustit pádlo.

Takže velký dík spolujedoucím kyblíkářům, Rišovi, Djembísovi a singlíři Jakubovi za najíždění a záchranu plavidla. Bez nich by Čerťáky taky mohly být jen hezká suchozemská procházka v mokrým hydru. Jo a taky Žralokovi za parádní fotky a obdiv za zběsilou jízdu podél Čerťáků na jeho skládacím velocipédu!!!

A jak je to tedy s tím nadpisem článku? Ten stále platí - Čerťáky už nikdy více… na Barace. Protože až konečně pořádně vytuním svýho ócéčkovýho Blůma, tedy zkrácenou otevřenku Canoah Turismo…

Kmocháček

P.S. Pokora k divoké vodě mi zůstane napořád a z bezmozka jsem už dááávno vyrostl. Ale pravda, hubu jsem si ještě nikdy pořádně nenabil…

Poznámka redakce: Jízda na otevřené, i když samovylévací, kánoi a ještě navíc v singlu při obtížnosti WW IV a více může být potenciálně nebezpečná.