Krajina Českého ráje láká svými proslulými skalními městy na návštěvu každý rok tisíce turistů, ale co si budeme povídat, vodácká topdestinace to zrovna není. Přesto se tu najdou říčky, které nám dopřejí pohled na okolní skály i z lodi. Jednou z nich je Libuňka tekoucí takřka stále nedaleko hlavní silnice, která spojuje Jičín s Turnovem. Z její hladiny si člověk může prohlédnout postupně třeba Trosky nebo část Hruboskalska s Valdštejnem. Plavba po ní však myslím, potěší díky svému charakteru i sama o sobě.

Já jsem své splutí po ní zahájil na mostu u Hrdoňovic, kde se Libuňka tváří ještě jako docela nevýrazný potok o šířce do dvou metrů. V této části příjemně teče ne zrovna udržovaným korytem, kde hlavní atrakcí zůstává boj s větvemi. To je ale jen předkrm před prvním hezkým úsekem nad Ktovou. Tady plavba nabere styl meandr-překážka (případně více překážek) - meandr…. Kromě množství stromů v řečišti tu jsou krátce po sobě dva poničené zbytky stupňů. Ty jsou sjízdné v podstatě bez problémů, ale kovové zbytky mohou zanechat šrámy na lodi. Po promotání se do Ktové si je možno v klidu upravit pocuchanou visáž na voleji tvořícím se před jediným jezem na celém toku říčky.

Druhý podstatně delší zajímavý úsek začíná na soutoku Libuňky s Veselkou, který od Rovenska někdy přivádí do koryta více vody než ona sama. Odsud už má Libuňka na šířku 3-4 metry a promění se z potoka na menší říčku. Právě v tomto místě vplouváme do chráněného území PP Libuňka charakteristického znovu neregulovaným původním řečištěm. Tím se ocitneme zabagrováni v permanentních meandrech s četnými zatarasenými místy. Díky většímu průtoku tu oproti hořejší části byly i přes pomalejší vodu znatelně nepříjemnější proudy a rozhraní. Než se ale člověk podívá na první meandr, objeví se před ním skutečná divokovodní perla tohoto splutí. Vlastní vstup do zářezu mezi loukami totiž tvoří umělá šestistupňová „kaskáda“ dlouhá asi 50 metrů s celkovým převýšením cca 4,5 metru. Sama o sobě je technicky nenáročná a člověk si ten hukot může opravdu užít. Vzpříčený strom v tomhle místě by byl fakt špatným vtipem!!! To, že se to může stát, jsem viděl sám, protože jsem odsud jeden odstranil.

Neregulovaným řečištěm se po čase dopluje k obci Borek. Právě závěrečná část mezi dvěma zdejšími mosty mi díky zrychlující vodě přišla nejnáročnější (nebo jsem toho už možná měl celkem dost). Samotnou tečku tohoto úseku obstarává o něco později kolmý stupeň. Voda už k němu teče vzhledem k uměle upravenému korytu rychleji, takže možnosti parkování těsně nad ním jsou při větší vodě poněkud chabé.

Po této adrenalinovější vsuvce jsem si mohl na delší dobu oddechnout. Dostal jsem se do napřímeného úseku, který je v rámci možností i docela pročištěn. Překážky se objevují jen v míře, aby z nich člověk měl radost a plavba nebyla jen o pádlování. I když tady by stačilo jen se nechat unášet proudem, protože žádný volej už člověka nebrzdí. Právě zde si lze nejvíce užívat výhledů na skály kolem Valdštejna. Libuňku však nelze obvinit, že se s vodáky nechce rozloučit trochu zajímavěji a na okraji Turnova znovu vykouzlí rychlejší proud a pár těch meandrů. Z nějakého (pro mne nepochopitelného) důvodu právě tady zase přestanou být břehy vyčištěné. To už jsem byl ovšem takřka v cíli, neboť jsem plavbu ukončil na mostě při vlakové zastávce Turnov- město. Jak vypadá samotný závěr k ústí, se budete muset přesvědčit sami.

Celý úsek z Hrdoňovic k ústí do Jizery měří přibližně 14,5 km a splutí podle množství překážek zabere něco kolem tři a půl hodiny čistého času. Na prvních cca 6,5 km až k stupni pod Borkem se střídají klidnější místa s těmi o něco náročnějšími a sem tam drobně peřejnatými (mimo „kaskádu“ v Ktové). Zbytek toku už je relaxační ZW. Na říčce je pouze jeden jez a jeden vyšší stupeň. V hořejší části je Libuňka sjízdná jen po deštích nebo tání sněhu. Vodočet jsem objevil na okraji obce Pelešany. Bude-li ukazovat 140 cm, lze začít na mostě u Hrdoňovic za předpokladu, že ovšem většina vody nepřitéká do Libuňky až na soutoku s Veselkou v Ktové. V tomto případě je nutno posunout start až sem. Na klidný úsek pod Borkem tolik vody potřeba už zdaleka není, ale limit nedokážu přesněji posoudit.

Vojta Brádle