O Hornádu jsem poprvé slyšel někdy na konci sedmdesátých let, kdy jsem se teprve učil vzít pádlo do ruky. Nabyl jsem dojmu, že takovej „nářez“ v životě nedám. No, trvalo mi to přesně 37 let.

V pátek se zastavuji v zahradnických potřebách pro skládací pilku, bude se zítra hodit. Počasí je na začátek dubna parádní. Nemůžu se dočkat. Loni to nevyšlo, nebyla voda. Co kdyby to příští rok zařízli úplně…

K mostu za Hrabušicemi dojíždíme mezi prvními. Domluva je rychlá, pojedu v první partě, která bude klestit cestu pro sběrače odpadků. Kaňon je po loňské květnové vichřici plný popadaných stromů. Budeme mít ale náskok, první polovinu se podařilo prořezat v týdnu. Pořádně se ochladilo, včerejší jaro je pryč. Na dálnici pod Tatrami nás zaskočila i sněhová vánice. I přes tu kosu se nás sešlo asi 40. Chvilku kecáme s chlapama z parku. Světe div se, prý chystají pravidla pro volné splutí. Od reportéra slovenské Dvojky fasuju na palubu kamerku, no, snad ji neztratím. Je to pro mě svátek, tak si já debil beru sváteční pádlo.

Horní část meandruje v loukách, než přijde Hrdlo

První dva kilometry připomínají Novohradku, meandry, vrbičky, bordel ve větvích, jen zasněžené panorama Tater je jaksi nepatřičné. V místě zvaném Hrdlo Hornádu zprava přitéká Veľká Biela Voda, podjíždíme lávku a vplouváme jakoby do jiného světa. Na obou březích se tyčí téměř kolmé vápencové skály. Voda je po nočním dešti kalná a hladina oproti včerejšku stoupla. Všechna místa jsou pohodlně sjízdná a v horní části kaňonu si plavbu užíváme.

Některé zatáčky ale vyjíždíme vnějším obloukem, uvnitř jsou mělčiny. „Nářez“ je za tohoto stavu maximálně WW I-II. Podplouvám rošty, po kterých vede pěší turistická trasa, takhle vodou mi to přijde přirozenější. Asi na dvou místech mimo dosah z pěšiny jsou padlé stromy, které likvidujeme. U zavřeného bufetu u Letanovského mlyna dáváme pauzu na sluníčku a sbíráme síly na šichtu, která nás čeká hned za Kartuziánským mostem z 15. století. Spousta padlých stromů, které postupně uklízíme.

Některá místa jsou téměř neprůjezdná díky padlým stromům

Posádka otevřenky veze dokonce motorovou pilu, další dvě mají kluci, co jdou pěšky. Nařezaná polena taháme na břeh a vysoko nad hladinu. Brodíme se po pás ve vodě, ale práce zahřeje. Pomalu postupujeme dál a dál. Už jsme skoro na konci. Kde jsou kmeny výš, ořezáváme větve sahající do vody. Řeka nemá tah, a tak to jde docela dobře.

Kam se podělo mé sváteční pádlo?

Levačkou se držím větve a pravačkou řežu. Pádlo mám položený přes palubu. Ušmiknu poslední větev a beru pádlo, vlastně chci vzít pádlo, který ale najednou nemám! V zápalu řezání jsem si nevšiml, že mě beze slov opustilo. No nazdar, zelenočerný pádlo v hnědý vodě… Klukům hlásím ztrátu a že jedu napřed hledat. Kousek jdu pěšky, pak i bidluju větví a nakonec si půjčuju skládačku. To se mi musí stát zrovna tady. Ještě asi 3 zatáčky a jsme pod poslední lávkou. Pádlo nikde. Vysedám na levém břehu a odevzdávám kameru. Za chvilku připlouvá poslední skupina dřevorubců a vezou mi moje pádýlko! Prý šmikli poslední strom a zpod něj vyplavalo. No klika. Než se převlíknu, připlouvají sběrači s loděmi plnými odpadu. Akce se myslím vydařila.

No a protože od roku 2016 byla schválena nová pravidla, nebude již nutné se dostat do skupiny čistící řeku, která měla jako jediná udělenou výjimku od správy parku, a úsek si můžete sjet legálně. Více o nových pravidle splutí je v Legálně na řeky v KRNAP i na Prielom.

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové