Pozn. redakce: Tento článek je pokusem odpovědět na otázky první pomoci, které v testu a v následných reakcích působily největší problémy. Sice byl článek publikovaný v odborných časopisech již v roce 2000, přesto nám může pomoci osvětlit, jaké jsou změny v první pomoci na počátku třetího tisíciletí a jaké problémy přetrvávají.

Hledání novinek ke zvyšování účinnosti první pomoci je stále obtížnější. Postupy dnes prováděné lze považovat téměř za dokonalé. Nelze tedy očekávat nějaké zásadní změny. Přesto se několik novinek našlo. Od 60.let minulého století pro kardiopulmonální resuscitaci platí, že jde o komplexní, příznakový postup, jehož metody mají přechodně nahradit výpadek, tj. selhání, zástavu jedné nebo dvou základních životních funkcí, tj. dýchání a oběhu do doby jejich spontánního obnovení a uspokojivé funkční výkonnosti.

V posledních letech se v praxi prověřilo značné množství zdokonalených a alternativních postupů při neodkladné resuscitaci /KPR/ ve srovnání s jejím původním prováděním. Zvažovaly se různě velké dechové objemy, frekvence srdeční masáže, měnilo se pořadí ABC v řetězu přežití, byla použita aktivní dekomprese a břišní kontrapulzace. Důvodem bylo a je zklamání , že po KPR zahájené a prováděné v terénu je stále vysoká smrtnost. Z nemocnice je propouštěno maximálně 20% zresuscitovaných.

Od laiků se nadále požaduje KPR při všech náhlých stavech indikovaných k resuscitaci, kde smrt není očekávána jako vyústění neléčitelné choroby nebo v důsledku nezvratného zestárnutí.

Pro postupy neodkladné resuscitace na místě příhody, kterou zahájí laici bez jakéhokoliv vybavení se oprávněně ponechala původní ABC jednoduchá diagnostika i postup. Postup se maximálně zjednodušil. Důraz se klade na okamžitou tísňovou výzvu, aby rozšířená neodkladná resuscitace navázala co nejdříve. Stále trvá pro zdaleka největší počet případů jako nejvhodnější pořadí ABC, tj. zajištění průchodnosti dýchacích cest, umělé dýchání, rychlá kontrola přítomnosti tepu a zahájení nepřímé srdeční masáže za pokračujícího umělého dýchání. Doporučené zrychlení frekvence nepřímé srdeční masáže na 80, výhodněji na 100 stlačení /minutu je už náročná rychlost a vyžaduje i fyzickou kondici. Hloubka komprese je u dospělých přibližně 5 cm, místo stlačování je v dolní třetině sterna. Přesné odměřování na počet prstů se přestalo zdůrazňovat, stále trvá střední čára hrudní kosti.

Vymizela téměř přestávka na vdech, ten trvá asi 1,5-2 vteřiny. Při kardiopulmonální resuscitaci se udržuje přibližný poměr 2 umělé vdechy na 15 stlačení hrudní kosti při dvou zachráncích. V průběhu umělých vdechů se nečiní v masáži prakticky přestávka. Je-li zachránce pouze jeden, vsunují se 2 umělé vdechy za 15 stlačení hrudní kosti. Změny ve vzájemném poměru umožňují zvýšení frekvence srdeční masáže při zachování dostatečného prokysličení.

Snížily se objemy umělých vdechů, i když se stále diskutuje o tom, jak velké jsou optimální. Dříve doporučované objemy nad 1000 ml se v současné době snížily o 1/3 (rozhoduje, zda je k dispozici obohacení kyslíkem). Zatím se ukázalo, že nevelký, přesto větší účin má nepřímá srdeční masáž s aktivní kompresí a aktivní dekompresí (vyžaduje vybavení kardiopumpou).

Prekordiální úder užijeme vždy, jsme-li svědky příhody se zástavou tepu. Lze ho opakovat 2-3x. Trvalou otázkou zůstává, co učit a naučit laiky bez vybavení, co učit a naučit instruované a nezacvičené nezdravotníky s vybavením i bez něj. Jaké vybavení je nejvhodnější a na která místa je účelné je rozmístit.

Na základě mezinárodní směrnice roku 2000 Evropské rady pro resuscitaci zpracoval:

MUDr.Jan KAUFMAN