Po splutí řek v okolí Bovce se rozhodujeme, kam před cestou domů vyrazíme. Nakonec volíme přejezd na Sávu Bohinjku, který ale z Bovce není úplně jednoduchý – delší trasa okolo Triglavu po často úzkých uličkách. Váháme, jestli se nám těch 5 km řeky vyplatí časově (přejezd přes 2 hodiny) a za najeté kilometry autem. Synek si chce naposledy zachytat, ale jak vše časově skloubit? My řeku splujeme asi za hodinu a něco, a pak budeme čekat? Permice na lov stojí hodně a na hodinu se to moc nevyplatí. Po večerním rozjímání nad vínem padne myšlenka, že vlastně budeme končit v blízkosti jezera Bled. Co se tak jít podívat na Bled, na něm si zapádlovat, a pak až odjet domů?

Studujeme trasu, jak dojít od řeky k jezeru s loděmi pěšky, protože auto použije synek a bude chytat asi 15 km výše na řece, kde mu platí permit. Dle mapy se to zdá opravdu kousek. Zastavíme u mostu, dojdeme na hlavní silnici po louce, kousek přes les na další silnici a jsme tam. Jenže při pohledu na vrstevnice nejsem takový optimista. Je to docela velké převýšení a streetview též ukazuje prudké stráně. No uvidíme, za pokus to stojí.

Pro splutí Sávy Bohinjky je nutné mít zakoupený permit. Na rozdíl od Soče se nedá koupit přes internet, a tak se zastavujeme v Bohinjské Bistrici, kde v infocentru kupujeme za 2E/osoba permit. Jedná se o samolepku, kterou máme vylepit na loď. Mám trochu obavu, aby držela, ale jsme ujišťováni, že tak máme učinit kvůli kontrole.

Přejíždíme asi 10 km níže k mostu pod jezem u Soteska, kde se chystáme na vyplutí. Vody není mnoho, ale bez potíží nám bude stačit. Je opět krasová a extrémně čistá, září ve slunci neskutečnými odstíny zelené. Nalepuji samolepku dopředu na loď a projíždím první peřej před mostem. Ani si nevšimnu kdy, ale najednou je samolepka pryč. Příště si ji musím schovat do vesty nebo do loďáku.

Řeka se na chvíli rozšíří, pak se zahloubí do údolíčka a v řece se začnou objevovat velké kameny. Průjezdy jsou bez obtíží, nic úzkého zde není, ale peřeje jsou v podstatě kontinuální. Ani se nestačíme rozkoukat a už je tu vysoký silniční most s peřejkou a pozůstatky betonu.

Zde je nutné si dát pozor, protože za zatáčkou už následuje nejobtížnější místo Tomáškův kámen. Je důležité zastavit v zatáčce a jít se podívat. Nezkoušejte najíždět níže, nedá se dobře zastavit.

Za našeho průtoku téměř vše směřuje vpravo kolem velkého kamene s křížem uprostřed řeky, kde je ale šikmý váleček směřující přímo pod kámen. Nehodláme si zahrávat, obzvláště při vzpomínce na mladá léta, a přenášíme. Kdo to neví, kámen je podemletý a hrozí vtažení pod něho.

I dále následují peřejnaté úseky do WW III s krásně hravými místy. Kameny přímo vybízí k nájezdům do parádních vracáků a přejezdům řeky. Takto se dostáváme až k Gibraltaru. V řece je množství kamenů velkých rozměrů, jen začátek je trochu nepřehledný, jinak bez zásadních komplikací.

Za tímto místem řeka snižuje svoji náročnost a prodlevy mezi peřejemi se zvyšují. Pomalu se přibližuje k mostu, kde chceme podniknout naši druhou část.

Ujeli jsme celkem 6,5 km za 1,5 hod. a stavu 17 kubíků. Byl to nízký stav, ale naprosto dostačující, aby se člověk nikde nebál. Krásné počasí, parádní voda, prostě exklusivní podmínky. Pro zájemce se dá řeka splouvat i nad jezem v Sotesku rovnou od přehrady, což je to jednodušší a kochací úsek. I zde ale musíte mít permit.

Naše druhá experimentální část má v plánu odejít po svých i s kajaky přes kopec k jednomu z nejkrásnějších jezer. U mostu nad obcí Bled zastavujeme a plánujeme náš pěší výlet. Ještě na mapách hledáme, zda-li není možnost zastavit o kousek níže, čímž si ušetříme asi 100 m nesení. Mamba už je ale na břehu a se slovy: „Hoši, kdo tam bude první,“ odchází se svým kajakem přes most. Hodí slovo s vojákem, který hlídá místní vojenskou střelnici a seznamuje ho s plánem pěšího výletu na Bled. Voják je velmi udivený, ukáže palec nahoru, uznale zabručí a popřeje dobrou cestu. Já s Hanzem přejíždíme kousek níže na levý břeh, ale než se na něho dostaneme, chvilku to trvá. Ve stoupání po louce stačíme ještě obdivovat rostoucí lilie.

Pak musíme odbočit do lesa, abychom se dostali k silnici. Vydrápat se do prudkého kopce, který je zarostlý křovisky, je docela náročný level. U silnice mohutně oddychujeme. Následuje přechod silnice a po pěšince vrstevnicí k domům, abychom opět začali stoupat do prudkého kopce. Znovu delší pauza, ale to nejhorší máme za sebou. Teď už jen kousek podél silnice, po schodech a lesní cestě k oboře a už jsme u jezera. Zdolali jsme necelý 1 km s převýšením 100 m.

Odměnou je nám zážitek při pádlování po prázdném jezeru a návštěva opět zcela prázdného ostrova s kostelem. Za běžné sezóny bychom neměli šanci ani zakotvit, natož se procházet sami po schodišti vedoucím ke kostelu. Pak už jen přejezd po jezeru do míst, kam přijede auto, naložit a slovinské řeky máme zdárně za sebou.

Petr