Minulý rok při převážení auta v rámci splutí Běluňky jsem si ve Vlčkovicích všiml plného koryta nějakého potoka. Na letmý pohled byl v danou chvíli určitě sjízdný. Tehdy však na průzkum nebyl čas. Na onen potok jsem nezapomněl a po čase jsem se k němu vrátil, abych se podíval, zda by skutečně šlo uvažovat o jeho budoucím splutí.

Vrbičky a časté přenášení

Zmíněný potok se pod názvem Drahyně vlévá do Labe kousek nad obcí Stanovice, kam přivádí vodu z oblasti Krkonošského podhůří, původně z okolí Kohoutova. Pod Vlčkovicemi je jeho koryto zregulováno. V narovnaném a dost úzkém řečišti plavbu citelně znepříjemní místy bujné břehové vrbičky a snad ještě více všude možně vzpříčené kůly z rozpadající se výdřevy. Tuhle podobu si Drahyně udržuje až ke Kuksovskému mlýnu a končí pozůstatky stavidla při něm. Je otázkou, zda by se sem člověk měl i za sjízdného stavu vydávat, protože více než pádlovat bude asi chodit po břehu. Já si toto dilema mohl odpustit, protože na Drahyni jsem vyrazil nedočkavě při počínající oblevě, takže tu stejně nebylo dost vody.

Nejhezčí je skuzavka

Na úsek pod zmíněným mlýnem už té vody tolik potřeba není, takže za startovní bod jsem zvolil most (silnice 1. třídy č. 37 před obcí Choustníkovo Hradiště ve směru z Jaroměře) o kus níže. Pod ním Drahyně již není regulována a silně meandruje v mělkém zalesněném zářezu. V meandrech se voda drží lépe než v horní části. Potok tu je ponechán svému osudu, takže zde není nouze o zátarasy, kdy člověk musí stejně na břeh. Pocit objevitelství si vodák v téhle české potoční pseudodžungli skutečně užije. Během mého splutí navíc kolem ležel šedivý mlžný příkrov, který pocit opuštěnosti ještě umocňoval, a má lehce samotářská duše mohla být spokojena. Za malé vody není potřeba se tu bát nějakých velkých rizik, ale při vysoké to chce dávat pozor, kam člověk jede. Nejhezčím místečkem byla asi přírodně vzniklá skluzavka v jednom zúženém místě. Její splutí sice trochu zkomplikovala silná vrstva ledu, ale jinak příjemné zpestření. Mimochodem objeví se přímo v jednom zákrutu.

Dolní část je přehlednější

Za chvíli už člověk podplouval most silničky na Stanovice. Za ním se nachází jeden nízký kamenitý stupeň, který zvyšuje přes něj spadlý strom. Voda sice tekla porůznu pod ním, ale díky ledu se přes něj zase dalo přehoupnout. O kousek dále zjevně býval další stupeň, ale ten voda už stihla rozebrat, čímž vznikla krátká peřejka. Bohužel od uvedeného stupně Drahyně přestává meandrovat a její koryto se rozšiřuje. Díky tomu jsem stejně mělčinám neunikl a bez dření to dočasně nešlo. Jinak tato část je přehlednější, občas se tu vyskytnou nějaké kameny a voda lehce zrychlí. Vlastní závěr potoka poté tvoří už jen rovinka před soutokem s Labem.

Potok je vhodný pouze pro pravověrné potokáře

Sjízdnost Drahyně se dá odhadnout podle slušné vody v okolí. Na místě ji lze zjistit pod mostem, odkud jsem startoval já. Budete-li pod ním drhnout, tak v meandrech to půjde, ale po čase přijdou mělčiny. Projedete-li pod mostem s nějakou rezervou, měla by voda být všude. Jen to chce pak poněkud opatrnější styl kvůli náhle se objevujícím překážkám. Od mostu to na soutok může být tak k necelým třem kilometrům. Plavba kvůli překážkám je pomalá a chce to na ně počítat cca s hodinkou, resp. u větší skupiny i více. Obtížnost je celkově ZW, kterou doplňují sem tam drobné peřejky. Na závěr ještě jedna poznámka. Dokáže-li klasický neudržovaný potok některého člověka otrávit (třeba kvůli nucenému vystupování), nemá smysl sem jezdit. Drahyně ho totiž otráví určitě… Pro takováto splutí musí mít vodák prostě vrozeného potočního ducha.

Vojta Brádle