Drawa byla má první i osudová řeka, kterou jsem v Polsku sjel. Osudová byla proto, že od té doby má kanoe brázdí pouze řeky, které jsou na sever od našich státních hranic… Někdy se stává, že se probudíte, otevřete oči a něco je prostě jinak. Navždy jinak. A neuděláte s tím vůbec, ale vůbec nic. Jen zíráte. Jako já tenkrát…a vlastně dodnes.

Drawa je sjízdná v délce 175 km. Díky tomu, že již můžete u nás zakoupit podrobnou vodáckou mapu Drawy v měřítku 1:60 000, nechci tuto řeku podrobně popisovat. Zde je několik mých a nepochybně i subjektivních dojmů:

Drawu dělím na tři úseky. Horní úsek je od Czaplinku po jezero Lubie, střední úsek následuje od Lubie po Drawno a začátek národního parku a spodní úsek tvoří průjezd NP včetně zbývajících 25 km k ústí Drawy do Noteče. Celou Drawu nesjedete za týden, časovou to jednotku tradičních letních vod. Naopak za týdny dva, zahrnující i dva dny na cestu tam a zpět, získáte za splutí celé Drawy cenný skalp. Pouze pokud vyloženě nechcete, vynechejte jezera Drawsko i Lubie. Je-li větrno, nejsou na jezerech půlmetrové vlny výjimkou a pohoda končí. Bububu.

V horním úseku je Drawa průzračně čistá, docela teče a koryto je obvykle lemované rákosím. Začínali jsme ve Starem Drawsku u zříceniny zámku a s výjimkou jednoho km proudné řeky je úvodních 7 km jen po jezerech. Pokud je hladina jezera Drawsko neklidná, skoro o nic nepřijdete, když se nalodíte až v Rzepovu. Zajímavým místem v rákosové džungli je ř.km. 153,5, kde lze při troše nepozornosti pokračovat do jezera Wilczkowo. Ostře doprava vede neznatelný proud, ale rovně pokračuje slepá vodní cesta. Zajížďka může nepříjemně zdržet a stává se to i domorodcům. Sto metrů pod touto křižovatkou je na levém břehu příhodný a rovný plácek na bivak. Nouzovka, ale může se hodit.

Pěkným tábořištěm na horním toku je Czubajka na ř.km 141 u soutoku Drawy s Koknou. Je tam velký přístřešek, kadibudky, u majitele se dá objednat nákup i pitná voda. Pokud tam přespíte, dostanete i 50% slevu na táboření uprostřed ostrova Lubie na Ostrym Rogu, spravovaném stejným majitelem. Obě tábořiště doporučuji, pana Milcze kdyžtak pozdravujte, svezl mne po bodnutí sršněm do špitálu.

27 km mezi Czubajkou a Ostrym Rogem lze zvládnout trochu svižněji za den. Svižněji proto, že Drawa mezi Drawskem Pomorskim a jezerem Lubie je vrbičkárna (asi jako Ploučnice) a opětovně se tam divíme, jak dlouho těch 8 km trvá. Zato ústí Drawy do jezera Lubie patří mezi vodáckoromantické divy světa. Zastavte tam na chvilku včas, tedy dokud dno nejde do hloubky jezera. Moc příjemné místo. Navečer se jezerní hladina obvykle uklidní a na Ostry Rog to není už daleko. Až se budete blížit k poloostrovu, na kterém tábořiště leží, je nejlepší zastavit cca půl km od jeho špičky směrem k levému břehu jezera. Tam je první část tábořiště. Pěšky zajděte po lesní cestě na špičku omrknout volná místa u mola z druhé strany poloostrova a někdy bývá volno i na kopečku u velkého přístřešku s krbem. Teprve potom případně obeplujte poloostrov na jeho druhou stranu, kde se přistává. A ještě jedna „maličkost“. Na úplné špičce poloostrova je nová vyhlídková věž. Sledovat z ní západ slunce nad jezerem, to by mohlo odrovnat i toho největšího skeptika, jezdícího doposud jen po našich letních řekách.

Řečiště Drawy mezi jezerem Lubie a začátkem vojenského prostoru na ř.km 99 je plné barevného štěrku i vlajících travin. Baví-li vás to, právě zde foťte o 106 a nejlépe i s polarizačním filtrem, ať máte důkazy nejen na chlubení. Střední úsek Drawy je tvořen z poloviny vojenským prostorem, končícím u silničního mostu v Prostynii. Když budete mít možnost vynechat, ušetříte si 16 km voleje a jedno 200 m přenášení. Stará Drawa je od pohledu zapadaná a nejezdí se. Od Prostynie po Drawno je řeka opět jedinečnou řekou na pozorování vodní džungle nad hladinou i pod ní a zároveň nic nebrání plynulé a pohodové jízdě. Na 71 km je tábořiště u dřevěné lávky, což je i necelé dva km od Drawna. Pro zásoby se dá zaběhnout pěšky a hlavně se tak můžete vyhnout velkému kempu přímo v Drawnu. V Drawnu, v domečku prakticky na mostě mezi jezery, je nutno zakoupit permit pro vstup a táboření v národním parku. Drawa národním parkem protéká docela svižně a bagáž je vhodné připoutat. Chcete-li ušetřit za poplatky a trochu s pádlem už umíte, mohl by vám stačit jediný nocleh na území národního parku, nejlépe tábořišti Bogdanka na 50. ř.km. Následující den už můžete tábořit u mostu na 25. ř.km ve Starem Osiecznu, což je už mimo území NP. Toto tábořiště je sice u hlavní silnice, ale na druhou stranu jsou tam i nedaleko dva sklepy, kde se něco na klidné usnutí jistě sežene.

Zbývajících 25 km do ústí řeky do Noteče doporučuji vychutnat. Právě tam lze sledovat stopy bobřích tesáků-chroupáků i jejich skluzavky do vody. Na 6 ř.km, na pravém břehu, je menší soukromé tábořiště. Je tam i molo a pasou se tam koně. Majitel nás jen požádal, abychom netrhali z mola prkna, prý občasný to zvyk vodáků. Dva km pohodlné chůze mezi domky v dálce vás potom dělí od setkání s domorodci a možného nákupu proviantu. Splutí lze ukončit u silničního mostu na ř. km 2,4. Na táboření to tam není nic moc, ale na umytí, usušení, sbalení a naložení je to ideální místo. Na rozloučení jak jinak, než „Polska jest fajna!“

Honza