V červnu jsme se rozhodli sjet úsek Dyje z rakouského Karlsteinu k hrázi Vranovské přehrady. Pro větší část naší party to byl poslední nesjetý úsek této řeky, tedy z těch, kam se smí. 3.6. jsme ráno vyjeli vlakem z Prahy směr Telč. V Telči jsme přesedli na autobus a v Karlsteinu jsme vystoupili kousek od řeky. Nafoukli jsme naše 4 plavidla a kolem 14 hodiny jsme vypluli k cíli tohoto dne, Raabsu.
Reklama
Horni Dyje v Karlsteinu
Podél řeky je mnoho hradů
Dyje, tady nazývaná Thaya, teče hezkou krajinou mezi lesy a loukami a před Raabsem se začínají objevovat na březích skály a občas v řece kameny. Na tomto úseku jsou na řece 3 jezy, které jsme překonali přetažením po spádové desce. Někdy suché, někdy zaplavené vodou, jako u obce Liebnitz, odkud se nám naskytl pohled na zbytky hradu Buchenstein z větší části ukrytý v lese. To je první z několika hradů, které jsou z řeky vidět.
U obce Liebnitz
Mimo vzdutí nad jezy řeka hezky proudí a občas jsou zde i lehké peřejky. Kolem 19 hodiny jsme dopluli k městečku Raabs, na jehož okraji je sportovní areál s fotbalovými hřišti a krytým bazénem a kde lze údajně tábořit. Po příjezdu jsme chvíli marně hledali někoho povolaného, ale pak jsme to vzdali a postavili stany na břehu v prostoru mezi hřišti a bazénem. Nikdo nás nevyhodil, tak to asi nikomu nevadilo.
Před Raabsem
Pod Raabs se staví nový jez a objevuje se více skal
Poté jsme se vypravili do městečka. Raabs má hezké náměstí a na druhém břehu Dyje na skále docela velký hrad. Cestou zpátky jsme neopomněli v hospůdce ochutnal místní pivo Schremser. Druhý den nás ráno přivítalo sluníčko. Došli jsme si ještě na náměstí do Sparu nakoupit a vypluli. Kousek za areálem je hned jez, který jsme po desce sjeli. Ale o další necelý km dál se staví jez nový a na ten jsme si netroufli. Přenesli ho přes staveniště na levé straně. Řeka stále teče lesnatou krajinou a teď i s více skalami na březích. Během dne jsme propluli pod zříceninami hradů Kolmitz a Eibenstein. Kolmitz je větší a chtěli jsme ho i navštívit. Ale jelikož jsme z vody nikde neviděli stezku nahoru, prohlédli jme si ho jen z lodí. U jezu u hradu Eibenstein je naproti hradu na levém břehu pěkná hospoda se zahrádkou, kde jsme se zastavili na pivo Eddelweiss.
Skalní bloky Rollsteine
Zřícenina hradu Eibenstein
Vstupem do naší republiky se začínají objevovat chaty
Jezy, kterých opět cestou několik je, se opět dají přetáhnout po spádových deskách. Nejobtížnější je to u druhého jezu v Drossendorfu, kde je jez na levé straně zapuštěný ve skále a vpravo navigace. Naše posádka ho překonala za pomoci kořenu trčícího ze skály, na který jsme mohli stoupnout. I ostatní to ale zvládli. Za větší vody by to bylo asi složitější.
To už jsme se pomalu blížili na naše území. V Podhradí je poslední jez před vzdutím přehrady. U nás také na březích přibylo chat, které se v Rakousku vůbec nevyskytují. Proto bylo obtížné najít místo na táboření, navíc ještě ztížené obsazenými posedy rybářů. Nakonec jsme místo našli, i když pak jsme zjistili, že kus od břehu byly taky chaty.
Zřícenina hradu Cornštejn
Druhý den s předstihem odpluly 2 lodě, jejichž posádky chtěly odjet už z Bítova domů. Tím se ale ochudily o krásnou přírodu okolo přehradního jezera, které se v meandrech kroutí mezi skalnatými a zalesněnými břehy. Je to sice volej, ale ty pohledy stojí za to. Naše zbylé 2 lodě asi po hodině dopluly na vzdutí Vranovské přehrady. Po chvíli se nám naskytl výhled na panorama hradu Bítov a posléze zříceninu Cornštejna. Naproti Cornštejnu jsme se zastavili na oběd. Než jsme ale obepluli poloostrov s hradem a vystoupali nahoru, poslední prohlídka již začala, a tak jsme si prohlédli hrad alespoň z nádvoří.
Hrad Bítov
Asi také proto jsme do večera dopluli do kempu na levém břehu na dohled hráze, v této době téměř prázdnému. Další den jsme už dopádlovali jen posledních 500 m k hrázi, kde jsme plavbu ukončili u přístaviště osobní lodní dopravy k překvapení lodníků. Ale protože tou dobou mají ještě před sezónou, nevadili jsme jim. Sbalili jsme lodě a vydali se do Vranova na autobus do Znojma. Celý tento úsek měřící asi 70 km se nám líbil, ať už v Rakousku, tak i na stojaté vodě přehrady. Všude kolem je velice hezká příroda a kromě vzdutí nad jezy a přehrady je i to pohodové svezení.
Franta