Berchtesgadener Ache
Berchtesgadener Ache je německou řekou, která vzniká soutokem nedaleko rakouského Salzburgu. Sice máme v plánu jet řeku Königseer Ache, která vytéká z krásného stejnojmenného jezera, ale po příjezdu na kruhový objezd v Berchtesgadenu zjišťujeme, že je úplně bez vody. Pokračujeme tedy výše proti proudu druhého přítoku s názvem Ramsauer Ache, který se nám zdá sjízdný. Jedeme zhruba 5 km nad soutok obou řek, kde u nákupní zóny zastavujeme a vyrážíme. Řeka je zde široká asi 8 m a vody není zrovna mnoho. Přes občasné kondrcání se jet dá a některá místa dosahují obtížnosti WW II. Ještě před příjezdem do Berchtesgadenu nás překvapuje malý stupeň, za kterým je docela slušné vývařiště. Sjíždíme ho při pravé straně, kde to docela odtéká.
Reklama
V Berchtesgadenu
V Berchtesgadenu po soutoku s Königseer Ache je již řeka trochu lehčí a objevují se jezy. Jsou vysoké a většinou několikastupňové s dřevěným bedněním. Máme na nich málo vody a tak jeden přetahujeme přes spádovou desku, druhé jedeme. Pozor ale na kameny pod jezy nebo na hřebíky z bednění spádové desky. Problémem bývají náhony, které na několik stovek metrů odvádějí vodu z řeky. Za našeho stavu se jet dalo a nikde pod jezy jsme neměli žádná suchá místa. Zhruba 300 m pod druhým jezem je vodočet, který nám ukazoval 70 cm, což je rozumné minimum.
Jez v Berchtesgadenu
Pak následuje třetí jez, od kterého to začíná znovu svižně téci a obtížnost dosahuje WW II. Končíme na parkovišti před Marktschellenbergem, odkud se dá jít placenou soutěskou proti proudu potoka a zároveň je to výchozí místo na Eishöle.
Za Berchtesgadenem
Berchtesgadener Ache je hezkou říčkou, která ale v létě může mít problémy s vodou. Protéká nejprve v lesnatém údolí a pak městečkem Berchtesgaden, kde se trochu rozšiřuje. Odtud jsou vidět krásná panoramata na hory v pozadí. Sjížděli jsme zhruba 14 km úsek, jehož obtížnost byla WW I-II, za větší vody by se mohla vyskytnout zhruba 2 místa s WW III. Před jezy se dá bezpečně zarazit a prohlédnout. Jsou i označeny výstražnou cedulí dopředu na mostech.
Saalach
Saalach je rozmanitou řekou, na které lze najít úseky od lehkých po velmi těžké. Mezi nejtěžší patří 4 km úsek pod Loferem, který má obtížnost až WW VI a je sjízdný jen za malé vody. Pod tímto úsekem od mostu na Au začíná komerční úsek s obtížností WW I-II a některými místy WW III. I my zde začínáme na parkovišti před mostem. Z cedule připevněné na dřevěné boudě se dozvídáme, že se na tomto úseku platí „mýtné“ a že zde zároveň platí určitá omezení. Kromě zákazu stanování, zákazu parkování mezi 19 - 7 hodinou se platí i 2,10 Euro za loď typu kajak nebo kanoe. My jsme přijeli na parkoviště zhruba v 16 hodin, ale bouda byla zamknutá a nikdo zde již nevybíral.
Saalach
Nasedáme na řeku, která je široká zhruba 20 m, a vody je docela dost. Vodočet na konci úseku ukazoval 50 cm. Začátek do Reith je velmi pěkný. Řeka svižně teče, peřejnatá místa na sebe navazují a v korytě se objevují velké kameny. Obtížnost je zde do WW III, ale postupně dochází ke snižování. Pěší turisté mohou jít do Unkenbachu po šotolinové cestě těsně podél řeky a na několika místech jdou i přímo nad řekou po visutých lávkách.
Saalach
U vesnice Unken jsou po 100 m za sebou dva silniční mosty na hranicích mezi Rakouskem a Německem. Pozor si ale hlavně dejte u druhého, kde vpravo nedaleko pilíře jsou v řece hozené železné pruty pocházející ze stavby mostu. Za našeho stavu vody byly jen těsně pod vodou a při neopatrném nájezdu by mohlo dojít k poškození lodě.
Saalach
Od říčního kilometru 32 se řeka na 4 km obtížnostně uklidňuje a vyskytují se jen občasná peřejnatá místa podél skal. Většinou jen pádlujete po rychle proudící řece. Na posledních 2 km před vesnicí Fronau dochází opět k větší četnosti peřejí a jsou zde zajímavější místa.
Saalach
To už v dálce vidíme šikmo postavený kamenný most se dvěma oblouky, což znamená konec naší trasy. Jedeme asi 300 m níže, kdy míjíme vodočet po levé straně, a u dřevěné lávky též vlevo končíme.
Spodní úsek Saalachu má vodákům jistě co nabídnout, zvláště když je sjízdný celoročně. Začíná se v Rakousku, končí se v Německu. Obtížnost je okolo WW II, některá místa WW III, délka splutí cca 15 km, což jsme zvládli za 1,5 hodiny. Vhodný kemp je hned u hranic ještě na německé straně v Niederlandu nebo pak přímo v Lofer.
Petr