NaEx, padáček, 10/27/2011 4:20 PMLetos jsem se účastnil už svého čtvrtého ročníku. Proto k tomu taky něco napíšu. Předně, ačkoliv se mi na tomhle závodě tradičně vůbec nic nedaří a vlastně by se dalo říct, že mě pronásleduje smůla, mám ten závod rád.
Společně s Bobr Cupem v Litovli (tam se neletí) a Kaťuší v Beskydech (tam se zase nepádluje) jsou to myslím jediný závody tohoto typu, které má smysl jít sólo i pro normálně trénované (čti: vůbec netrénované :) lidi. Opravdovou atmosféru má ten závod totiž jedině v sólo verzi :o) Pokud tedy máte piloťák na padák, určitě přijeďte Do Sušice a dejte to jak se tu říká - NaEx
Z pohledu závodníka to vidim takto:
Běh:
Je to svinsky do kopce, nepřepalte začátek. Na druhou stranu když ostatní necháte utíct pod kopcem, v kopci už je nedoženete. To je rada co?
Paraglide:
V týhle disciplíně se nedá prakticky nic získat, ale dá se tam hodně ztratit. To když zkazíte start a musíte opakovat. Takže je dobrý umět spolehlivě a bez zbytečných průtahů startovat. Startovačka je úzkej průsek na jedno křídlo, startuje se ve frontě po jednom, takže se na startu s nikým nesrazíte. Po startu se letí přímo rovně za nosem, přistání je z místa startu vidět, je to prostorná louka na vršku malého kopce. Cestou je třeba přeletět dráty VN. Výška pro to je dostatečná, kdyby přece jen nebyla - vykašlete se na to včas. Utrácení výšky před přistáním spirálou nemá smysl, výšky je málo - doporučuju klapnout uši a těsně nad zemí (5m) vypustit a dobrzdit řidičkama. Nevypouštějte uši moc brzo, když si s nima budete hrát ve 20m, je to nebezpečnější, než když je budete držet až na zem. Toto platí pro padáky třídy Standard. U výkonejch padáků s velkou štíhlostí můžou být uši dost nestabilní režim, ale kdo tyhle padáky lítá, ode mě radit nepotřebuje. Disciplínu dokáže zvládnout i začátečník těsně po pilotním kurzu - žádná záludnost tam není, ale je třeba předevěím umět bezpečně startovat.
Kolo:
Kolo je v tomhle závodě klíčový. Dobrý vrchař hodně získá. Vyplatí se lehký XC bajk i za cenu horšího výkonu ve sjezdu. Některý úseky ve sjezdu ze Svatoboru je lepší seběhnout a neriskovat pád, nebo zbytečný defekt. Nevím čím je to způsobeno, ale na to jak je trať krátká, tam dost závodníků často píchne - takže náhradní duši sebou (píchlou duši seberte - nenechávejte bordel v lese!). Brodit se vyplatí s kolem na rameni, pokoušet se Otavu projet je dost bláhová snaha zakončená držkou v proudu. Celá trať je sice značená, ale vyplatí se ji znát. Někdy je značení nenápadný, pořadatel na trati na vás něco křičí, ale vy mu nerozumíte atd. Zažil jsem i situaci, že se dvě pořadatelky dohadovali na křižovatce "jestli opravdu tamtudy"
Dost často bajkeři blouděj, takže je dobrý se připravit na orienťák.
Kajak:
Na kajaku už se toho moc stihnout nedá. Trať je relativně krátká, ale pokud máte někoho na dohled, závodit má smysl. Většina sólistů, ale i týmových jezdců nejsou moc dobří kajakáři, tak se toho nebojte. Vemte si dlouhou plastovou loď - slalomku, nebo turisťáka. Na trati nejsou složitá brankoviště, jen pár branek a bójí. Jsou tam dvě rampy, takže je nutný vědět jak se z nich správně sklouznout. Není to ale těžký. Na začátku se brodí přes řeku s pádlem v ruce. Na druhé straně je nutné přeplavat výpust z náhonu. Je tam hloubka a musí se plavat pár temp i když je málo vody. Vyplatí se probrodit trochu proti proudu a skočit do náhonu hned na jeho začátku. Proud je docela silný a snese vás přímo k rampě. Sólisti se do neoprenu zpravidla nepřevlíkaj a skáčou do lodi v cyklistickejch tretrách, protože je trať krátká (letos ale byla extrémní zima a oblečení bylo nutný). Týmový kajakáři na startu dost vymrznou čekajíc na štafetu od cyklisty, takže doporučuju se na to vybavit.
Co se týče termínu závodu, tak ten je fakt nešťastnej. Taky myslím, že by byl lepší duben/květen. Vůbec nejlepší by bylo protáhnout trať kola až na Čeňkárnu
ale to asi z mnoha důvodů není možný.
Tak ahoj za rok na startu!