„…tak víš, kam jeď? Jeď do Pehřimova, prohlédni si krematorim, ať víš, do čeho jdeš.“
Nesmrtelná slova – a jak jsme zjistili, na této vodácké akci bylo filmové tématiky vícero. Jedeme tedy do Pelhřimova (dále jen „Pejr“).
Krematorium v Pejru není (!), Kuba na stáří ještě nepomýšlí a mně bude pade až za týden. Rozhodli jsme se raději splout říčku Bělou. Jedná se o dosti neznámý tok 5. řádu (Bělá-Hejlovka-Sázava-Vltava-Labe). Říčka pramení cca 15 km jižně od Pejru a za VV je sjízdná jistě již z vesnice Rynárec. Několik vět o toku (asi dvě) nalezneme v nejnovějším vydání kodexu gigas (vlastně v kilometráži) - u toku Hejlovka.
Říčka nebyla patrně dosud spluta. Odpustili jsme si zjevně zarostlý úsek pod Rynárcem a obtížné přenášení výpustě pod rybníkem v Pejru a zahájili plavbu přímo ve středu města. Doporučuji prostorné parkoviště u obchoďáčku BILLA na hlavním tahu Praha – Jindřichův Hradec. Je tu navíc snadný skluz do řeky. Jinak dále je poměrně dlouhý úsek s nábřežními zdmi.
Stav na vodočtu v Raděníně byl ráno asi 130 cm a průtok necelé 4 kubíky. Při vyšším stavu bych již plavbu nedoporučoval (jak se později i potvrdilo). Obtížnost je WW I. Kvůli zarostlým úsekům, mohutným vracákům a dokonce karfiolkům na Hejlovce přidávám +.
Kilometráž je popsána zde.
Celkově to byla spíše náročná plavba, znalost kličkování mezi stromy v proudu je více než vhodná, rychlé reakce žádoucí. Posledních 800m jsme překonávali celou hodinu a těch necelých 6 km zabralo poctivé 2 hodiny.
Je popsaná v kilometráži. Za tohoto vodního stavu byla až nepříjemně rychlá (soutok s Bělou byl kompletně „v jezeru“), koryto již širší, 5-10 m, ale stále je nutno být ve střehu. Stromy rostly v řečišti, bylo i několik zátarasů na rychlé vodě. Takže pozor i zde - do SPA nebylo zas tak daleko. Končíme v KOJČICÍCH (přece z Marečku podejte mi pero…“já mám rodiče až v Kojčicích....a ta dráha není také zadarmo..“:-). Dá se ale ještě pokračovat asi 5 km k přehradě Vřesník (z toho 3 km volej).
Je +3 stupně Celsius, sněží. Loučíme se s Vysočinou návštěvou přehrady Vřesník. Pohled na padající vodu je nejen úchvatný, ale i vzácný. Takhle tu teče jen párkrát do roka.
Pak nájezd na dálnici D1, exit 90 a ejhle, „Hliník se odstěhoval do Humpolce“. A pak, že to nebyla filmová voda!
Jirka Voneš