Letos měl být netradičně dříve, posléze byl zrušen pro malý průtok vzniklý upuštěním hladiny Ratmírovského rybníka při stavebních pracích na přepadu. Jel se jen závod mládeže na spodním úseku z Dvorečka do Jindřiše. Kaskády byly za tohoto stavu nesjízdné, ale spodní úsek díky nadlepšení z vypouštěného Multiněveského rybníka se sjet dal. Vlny pod závěrečným mostíkem byly sice o něco menší, ale na Hamerák neobvykle pěkné počasí vše vynahradilo vodákům, kteří nepohrdli alespoň tímto jednodušším úsekem. Na internetu začala diskuse o vzniklé situaci s vícero odpadlými tradičními vodáckými akcemi a padl návrh o pozdějším termínu. Kladné ohlasy přiměly pořadatele k vyjednání náhradního termínu, který připadl na 3. listopadu.

Už se sice nejednalo o závod, ale jen volné splutí, a to v jeden den. Účast se očekávala přirozeně menší. Mnoho vodáků nechce vážit dalekou cestu jen pro jeden den a také se nekonalo večerní bujaré veselí přespávajících v kempu, kterým se Hamerák vyznačoval. Méně otužilí vodáci již také v tomto termínu chystají spíš lyže, skalní přívrženci si však i tento pozdní termín nenechali ujít. A bylo jich hodně. Hlavně v dopoledních hodinách se tvořily místy tradiční zácpy a na vlek za autobusem se najednou všichni nevešli. Díky skvělé organizaci a povzbuzování při vykládání šlo vše rychle, i když ke konci už človíčkovi u hráze docházel hlas. Kdo neokouněl, mohl stihnout sjezd opravdu mnohokrát - my jsme díky focení jeli třikrát hořejšek a jednou spodek.

Vody bylo podle mne hodně, přesto vodočet v Dvorečku ukazoval necelých 70 cm. Protože most s vodočtem byl nedávno opravován, nelze zřejmě porovnávat současný stav s dřívějšími ročníky. Letos pod trubkou rodeové prvky téměř nikdo netrénoval, i když já jsem si na úvod krysu neodpustil. Po samozáchraně a vylití jsem hupnul s Kurskem splachovadlem vstříc peřejím, ale záhy jsem zjistil, že před první kaskádou je zácpa. Pokusil jsem se chytnout vracák, jenže tam už bylo obsazeno, a byl jsem vypláchnut. V minivracáčcích se mi nepodařilo uchytit. Zpomaluji, co to dá, proud mě však nekompromisně unáší k první kaskádě. Mám jen obavu, že do ní najedu pozadu. Přede mnou se to nakonec uvolnilo, ale dojížděl mne kajakář. Pokusil jsem se rychle otočit. Bohužel kámen u protějšího břehu zastavuje moji loď a kajakář do mě nevyhnutelně narazil. Naštěstí jsme to oba ustáli a tímto se mu omlouvám. Napodruhé se už otočka na poslední chvíli povedla a já se vrhnul do vln kaskády.

Pod kaskádou v tišině však čekala zákeřná traverza, která sice plasťákům neublíží, zato na nafukovačky si brousila zuby. Minimálně dvě na ní skončily svou plavbu předčasně. Na druhé kaskádě měly problémy tradičně pálavy, ale i nějaký kajakář občas zaplaval. Třetí kaskáda není příliš obtížná, jen se tam drncá o šutry. Pak už přichází jez, kde je třeba nenarazit o kámen při levé straně pod spádovkou, a už přichází zlatý hřeb v podobě supy obložené čtyřky. Opět nezklamala a diváci včetně nás si užili plaváčků v kamenité peřeji. Po nabažení se pokračujeme do Dvorečka, kde si krátíme čekání na bus skvělým guláškem a pivkem.

Po příjezdu autobusu jen rychle vybojovat místo na přívěsu, navázat a hurá vytopenou károu zpět na další jízdu. Po třetím kole už toho všichni po přibývajících krysách máme dost, a proto dáváme pohodový spodní úsek do Jindřiše, kam přijíždíme těsně před setměním.

Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům za to, že se jim vše povedlo tak dobře zorganizovat. Spousta spokojených vodáků je jim vděčná za jednu z posledních letošních akcí.

Na fotky se můžete podívat na www.zralok.estranky.cz.

Žralok