Je 24.3. a my marně hledáme nějakou rozumnou vodu, která by se dala jet. V našem plánu byla pro nás neznámá polská říčka Bystrzyca Dusznicka i když ji máme v podstatě přímo u nosu. Stačí jen přejet hranice s Polskem, u kterých bydlíme a po 10km jste u ní.

Tato řeka má ve svém povodí potoky jak z polské strany Orlických hor, tak i z oblasti Broumovských stěn. Z naší strany Orlických hor však bylo v potocích málo vody, ale doufali jsme, že díky většímu a výškově odlišnému povodí bude mít určitě vodu. Chystali jsme se hlavně na 5km úsek obtížnosti WW III za obcí Szczytna.

Na hranicích nás čekala hygienická povinnost v podobě umytí rukou, očisty podrážek bot a pak i průjezd auta rohožemi a to vše z důvodu slintavky a kulhavky. Nebylo to však poslední setkání s opatřeními proti šíření těchto nemocí. Fronta nebyla skoro žádná a tak jsme po chvíli přijížděli k našemu vyhlídnutému potoku. Silnice dle mapy měla vést stále těsně u řeky, ale jaké bylo naše překvapení, když na začátku silnice ze Szczytna podél řeky byla objížďka.

Rozhodli jsme se, že pojedeme tak daleko, kam nám to silnice umožní, abychom mohli sledovat obtížná místa. Konečně vidíme potok. Je však skoro bez vody. Za tohoto stavu vody to není šance jet. Pokračujeme dále, abychom si ho prohlédli. Ujeli jsme asi 3km stále míjíce značky o slepé ulici a zároveň i dvě auta v protisměru v pěkném lesnatém údolí. Nikde ale není žádné těžké místo, potok má mírný spád a obtížnost tak do WW I.

Pak přichází železniční most a za ním hned zákaz pro přejezd po silničním mostě, který se opravoval. Co teď, vrátíme se? Moc se nám to nehodilo, protože jsme chtěli pokračovat po polské straně do Čech a v Dolní Lipce na hraničním přechodu se vrátit a sjet si alespoň Tichou nebo Divokou Orlici. Cesta zpět by byla minimálně 15km zajížďkou. Kudy však jela ta auta v protisměru? Snad ne po té lesní cestě.

Stopy aut jasně naznačují, že se tudy asi normálně jezdí. Tam proč bychom neprojeli i my. A pak to vidíme. Přichází kaskádový úsek v délce asi 500m, který mi trochu připomíná o něco lehčí zato delší Toušickou kaskádu zakončenou vysokým jezem. Řeka si to valí solidním spádem přes velké balvany a ostré zatáčky. Od jezu začíná i vysoká regulace obou břehů bez možnosti vystoupit. Jdeme se na něho podívat – je nově opravený, tak jako další jezy asi 100m pod ním. Ty už nejsou tak vysoké, ale jsou třístupňové a za střední vody by byly krásně sjízdné ba přímo lahůdkové.

Již se více nezdržujeme prohlídkou dalších jezů, kterých má být v délce města Szczytna hodně, ale jedeme Polskem k přechodu v Dolní Lipce. V Bystryca Klodska se zběžně dívám na Klodskou Nisu – poměrně široká řeka s malým spádem, ale horní část je o něco zajímavější.

Konečně na přechodu, omytí rukou, projetí rohoží autem (už z toho začínám slintat) a pak kousek do Mladkova na Tichou Orlici. Jenže ani zde není voda. Šlo by to jet z Jablonného, ale tam se mi moc nechce. Zkoušíme poslední možnost – horní část Divoké Orlice z Bartošovic. Ráno jsem si zjišťoval přítok do přehrady, který byl 7.3 m3. Doufal jsem, že to bude na sjetí stačit. Přijíždíme do Bartošovic a jdeme se prásknout Policii, že pojedeme řeku (ta zde tvoří státní hranici, kde se bez povolení nemáte pohybovat). Místní pohraničář nás sice pochválil, že jsme se mu ohlásili, ale zároveň nám jízdu nepovolil, protože veterinární správa zakázala pohyb v hraničním pásmu. Co teď. Jet domů a ani si nic nesjet?

To ne! Tak volíme poslední alternativu, že pojedeme alespoň ze Zemské brány do Klášterce. Postupujeme prohlídku brány a zjišťujeme, že vody je i zde málo. No nic, snad to nějak přeskáčeme. Najíždíme, rychlý proud mění původní záměr projetí, ale první dvě zatáčky zvládáme hravě. Přichází poslední s kamenem uprostřed. Volím raději neobjíždět kámen, ale háčkovi se v rychlém proudu nepodařilo urvat špici a tak končíme naplácnuti na kameni. Voda začíná zalévat loď a tak raději vystupujeme na kámen. Chvilku nám pak trvalo vyprostit loď z přitisknutí proudem na kámen a opětné rychlé naskočení, ale povedlo se. Další jízda je spíše vyhýbáním se kamenům než plynulé splutí, nicméně jedem! Chtělo by to aspoň 9 kubíků. Je to síla – jaro, prší, sníh pryč, ale voda nikde. Letošní sezóna nezačala vodácky moc zajímavě.

Petr