Po ranním probuzení v kempu Gilfenklamm u Vipitena přejíždíme jen kousek níže k Freienfeldu, kde teče Isarco. Díváme se na vodočet pod druhým mostem, který ukazuje 95 cm, což se nakonec ukazuje jako akorát. Zde je nasedací místo místních raftařů, my však jedeme ještě o kousek níže. Chceme si hlavně sjet úsek pod Mittewaldem, tak abychom to neměli příliš dlouhé. Nejprve jedeme na výstupní místo a to nacházíme před jezem u městečka Franzensfeste. Za jezem začínají regulační zdi, nedá se tam dost dobře vystoupit a stoupne i obtížnost na WW V. U jezu je však dobré parkoviště, kde necháváme kolo, a cestou nahoru prohlížíme ještě jednu zajímavou kaskádu. U ní nalézáme kříž se dvěma vyrytými, světe div se, českými jmény. K utonutí došlo roku 1999 a to pravděpodobně v rámci vodáckého zájezdu jedné české ck.

Začínat budeme u vesnice Malues. Kousek před ní přejíždíme přes malý most a za domem vpravo necháme auto. Nasedáme do peřejnaté řeky s obtížností okolo WW II. Pak přichází první jez. Jsou před ním navigační cedule se šipkami pro nájezd do jezu, ale raději zastavujeme a prohlížíme. Udělali jsme dobře, jelikož na jezu není příliš vody a dopad na kameny by se nemusel obejít bez komplikací. Na cestě podjíždíme mnoho mostů a to jak silničních, tak i dálničních, jelikož silnice i dálnice jdou až k ústí neustále podél řeky a často ji křižují. Druhý stupeň úspěšně sjíždíme a na třetím se nestačíme divit. Samozřejmě zastavujeme a jdeme si ho nejprve prohlédnout. Šipky před jezem totiž navádějí lodě do celkem slušného válce s kameny a navíc na jedno nepěkné železo na spádové desce, které by loď krásně převrátilo. Raft by to asi zvládl, ale ostatní lodě by s tím měly dost potíží.

V neustálých peřejích dojíždíme do Mittewaldu a za ním začíná obtížnost rázně stoupat. Předzvěstí má být silniční tunel po levé straně, ale nějak jsem ho vůbec nezaznamenal. Objevují se větší kameny, spád roste a tvoří se větší vlny a válce. Kaskádu projíždíme s postupným zastavováním ve vracákách, ze kterých prohlížíme další úsek. Obtížnost se pohybuje mezi WW III-IV. Takto ujedeme asi 3 km, a už jsme u vyhlídnutého výstupního místa před jezem. Zastavujeme bez potíží a všímáme si, jak silný proud dále valí do stupně, který se jen obtížně z vody rozeznává.

Celkem jsme ujeli 11 km, kdy nejprve byla obtížnost okolo WW II, pak stoupla minimálně na WW III, spíše III-IV. Celý tok je zasazen do vysokých kopců a i když neustále podjíždíme různé mosty, je to velmi hezký úsek.

Petr