Po splutí úseku pod Malues přejíždíme na další část Isarca. Řeka je to poměrně dlouhá, ale ne každá část je sjízdná celoročně. Hlavně střední úseky jsou bez vody, jelikož se využívají energeticky. Máme v plánu sjet si úsek pod městečkem Aicha, ale po příjezdu zjišťujeme, že voda zde opravdu není. Najíždíme tedy na dálnici s cílem na úplně dolní část Isarca. Ta má být WW III a to až k ústí do Adige. Sjíždíme z dálnice u Kardenau před Bolzanem a jedeme proti proudu řeky. Vody je zde dostatek, ale než o WW III se jedná pouze o rychlou ZW. U Blumenau za mostem necháváme kolo a jedeme výše proti proudu.

Řeka zde již celkem frčí a tak věříme, že výše nebude žádné překvapení. Chceme jet stejně jen 5 km, jelikož už je pozdní odpolední hodina. Zhruba po 6 km zpozorujeme z auta nějakou náročnější pasáž. Zastavujeme a obtížně přes vysokou zarostlou zítku se pokoušíme dostat na prohlídku k řece. Asi zde dříve vedla železniční trať, kterou po vybudování tunelů zrušili. Dostáváme se na okraj kolmé betonové regulační zdi, kdy máme řeku 7 metrů pod námi. Ta zde protéká mezi velkými válcemi a vlnami. Všemu by se teoreticky dalo vyhnout, ale kombinace na vstupu dvou válců za sebou mluví v náš neprospěch. Pokud by zde někdo zaplaval, jen těžko by se dostával ke břehu, který je navíc regulovaný strmými stěnami. Obtížnost tohoto místa se z výšky zdá být okolo WW IV.

Vzdáváme to a sjíždíme níže. Jenže není kde nastoupit a to kvůli vysoké regulační zdi nedovolující sejít k vodě. Až u nějakého hotelu s pěkným parkovištěm, kde je silniční i zrušený železniční most, můžeme s klidem zastavit a převlékat se. Hosté na nás udiveně zírají a jdou nás s půllitrem piva v ruce vyprovodit až k nástupu na řeku. Jako kdybychom byli v Čechách.

Po nástupu přichází hned velmi zajímavá levotočivá zatáčka, kterou raději objíždíme levým ramenem. Řeka zde vytváří ostrov a pravé rameno se zdá být mnohem obtížnější. Kličkujeme dále opět mezi pilíři mnoha mostů, když tu náhle přichází nějaký stupínek. Obtížně se rozeznává a ještě obtížněji se před ním zastavuje. Zleva je skála a vpravo je strmá vysoká navigace. Stupeň je po celé šířce řeky a dělá se za ním válec. Sjíždíme ho u pravého břehu. Pak přijde ještě jeden stupeň, který je o něco přívětivější, i když se pod ním opět dělá krátký válec. Za vyšších stavů může být zvláště první hodně nebezpečný.

Úsek o délce 5 km sjíždíme za necelou hodinu, kdy obtížnost nepřesáhla WW III, spíše se pohybovala okolo WW II s místy III. Výše nad naším nasedacím místem se zdála být řeka velmi pěkná, ale doporučuji ji předem prohlédnout. Budou zde jistě místa WW IV s nepříjemnými válci. Charakter okolí je podobný hornímu úseku, tedy hluboké lesnaté údolí, kde řeku mnohokráte přetíná most od silnice, železnice nebo dálnice. Isarco má tedy více potenciálních míst, na které je možné se vypravit.

Petr