Tento text vznikl naprosto samovolně po dojetí, jak se zážitky postupně usazovaly. Není to přesný zápis a možná ani ne zcela pravdivý. Já to tak cítil a prožíval někdo z parťáků to mohl vidět úplně jinak. Jak to ale zapsat přesně, když za cca 60 hodin zažijete tolik věcí, projde Vám hlavou tolik myšlenek a projedete úsek řeky, na který jiní "normální" vodáci potřebují celý týden......

Letos se s akcemi nonstop nějak roztrhl pytel, ale klasika je klasika a ta se jezdí vždy na podzim (jak bylo také uvedeno v kalendáři akcí). Tuto naprosto šílenou záležitost jsme zkusili loni poprvé a po úspěšném dojetí do Prahy se rozhodli to letos zopakovat a zlepšit si čas, protože už jsme byli vybaveni prvními zkušenostmi.

Cesta začala vesele. Romča někde našlápl čerstvé hovno a chvíli bádal, co že to v autě tak příšerně smrdí než sám sebe odhalil. My měli poté tu čest ho pozorovat, jak zuřivě v odstavném pruhu na dálnici šoupe nohou o trávu a dloubá ve vzorku pohorky klacíkem. Snad to bylo naše první a poslední smůla na naší cestě.

Minulý rok jsme jeli na otevřené deblovce typu Orlice, kterou jsme nazvali Naďa jako naděje a také po hospodské v naší oblíbené hospůdce u Olafa. Osvědčila se výborně, ale její váha byla obrovská cca 50-60kg + nějaká ta zavazadla při přenášení nám dávala neuvěřitelně zabrat! Letos jsme proto zvolili PE otevřenku Discovery Necky, která je ale o 0,5m kratší a v duchu tradice ji pokřtili na Naďa 2 - mělký hrob (ten dodatek pro nízké boky a délku) ani jsme netušili, jak jsme to vystihli.

Poučeni loňskou pěší túrou jsme se nekompromisně rozhodli začínat až od Soumarského mostu ř.km 390,1. Vyrazili jsme z Brna dvě posádky: Já, Pája, Romča na Nadě 2 a loni neúspěšný Elfec s Gullym, kteří vyměnili živou konzervu Alláha za výkonného Baviče a jeli na naší Nadě 1. Když se do 17:30 v Lenoře nikdo neobjevil sešli jsme se všichni na Soumaráku a stanovili si start na 18:00. Zde se také objevilo auto s benešovskou SPZ a PE Vydrou na střeše a ptali se nás, jestli tady začíná ten závod. Z toho jsme také pochopili, že to pojedou asi poprvé, neboť kdo zažil, nikdy by tuto akci nenazval závod. Možná boj, to ano. Boj především se sebou, s počasím, protivětrem, spánkem atd..... Dle mě je vítězem každý, kdo dojede do cíle.

Hned, jak jsme se rozbalili, vyběhl na nás asi správce kempu a sprdl nás, že tam nemáme co dělat. Na vodu už se prý nesmí, že jsme v NP Šumava atd. Jako bychom to nevěděli, ale co naplat. Přibalili jsme 1000,-Kč pro případné ochránce přírody na usmířenou a vyrazili jsme. Jen kluci se žlutou vydrou se nechali vystresovat a přejeli k mostu do Pěkné. Tímto se omlouvám matičce přírodě, že jsme si dovolili čeřit svojí lodí hladinu řeky v jejím království. Úředníci, ať si trhnou, nic jsme nepoškodili, nikde nevystupovali, zvěř neplašili.

Při rozbalovaní jsem zjistil, že místo svých cyklo kalhot, které se mi loni tak osvědčily, jsem si zabalil manželčiny a do těch jsem se prostě nedostal. Naštěstí jsem si vezl ještě polartekové tepláčky pro případ ztroskotání a totálního promrznutí. Holt, pojedu v nich hned.

A je to tu 18:00 START!!! Začátek je vždy fajn. Strategie je jasná. Já se pokusím spát, což se mi nevede, a pak pojedu celé Lipno kvůli navigaci pomocí GPS. Velkou legrandu jsme zažili cca od Pěkné, kdy se udělala těsně nad hladinou řeky mlha jako mléko, a my cca 10 km po Novou Pec ř.km 363,7 viděli sotva pár metrů před sebe. Přesto jsme tu byli ve 21:30, což ukazuje na průměr cca 7km/h. Zde jsme pojedli a nachystali se na noční přejezd Lipna. (2. team dorazil asi 20 minut po nás. Jsou v pohodě, mlha je také bavila.) Vyrazili jsme v mohutném tempu navigováni GPSkou od kosy na kosu, abychom jeli co nejkratší cestou. GPS ukazovala rychlost mezi 6-7km/h. Slušné, na hrázi budeme mezi 4-5 hodinou ranní.

Asi v půlce Lipna kousek za Černou, kde se jedou dva dlouhé cca 5km přejezdy napříč Lipnem, začalo foukat a udělaly se vlny. Zkusil jsem loď řídit kolmo na ně, ale mělký hrom ukázal své hranice. Voda nám cákala i přes příď do lodi. O bočním postavení lodi k vlnám netřeba vůbec hovořit. Silné houpání navíc probudilo ležícího Romana a ten silně protestoval proti tomu umřít v mělkém hrobě uprostřed Lipna. Nezbylo, než otočit loď po vlnách a nechat se zanést k levému břehu. To se stalo a vystoupili jsme na břeh v příboji vln přesně na 348 ř.km vzteklí zoufalí a trochu vystrašení. "Co teď?". Aby toho nebylo málo, lehký déšť se mění ve sněžení. BRRRR, to je fakt síla. Z plných plic zařveme naše bojové heslo jméno počítačového kyborka z legendární scifi Mr. Dat!!! Přece to sakra nemůžeme zabalit už na Lipně!! Máme tři možnosti:

1. Vzdát, ale to se nám rozhodně nechce převézt loď autem. To je proti duchu akce.
2. Dotlačit loď na kolejdách na hráz a pak do Vyššího Brodu ř.km 318,7 (cca 35 km tlačit po silnici). Tím by se nám totálně zhroutil celý plán a navíc při pochodu nikdo nespí, takže bychom byli asi ve Vyšáku stejně nepoužitelní.
3. Dotlačit loď na kolejdách do Krumlova ř.km 284,8 (cca 26km pochodu).

Zvolili jsme třetí možnost s vědomím, že si trochu nadběhneme. Osvětlili jsme se blikačkami (ty jsme měli po loňské anabázi s přesunem kolem suché řeky v Budějovicích s sebou) a cca v 1:30 jsme se vydali na pochod.. Snažíme se dovolat kluků z 2. teamu, ale nikdo nám to nebere.... Snad se jim nic nestalo, máme o ně trochu obavy. Posíláme SMSky a necháváme vzkaz na záznamníku, ať se ozvou. Zajímalo by mě, co si asi mysleli řidiči aut, kteří nás míjeli. Někteří řidiči i přes naše vzorné osvětlení projížděli těsně kolem nás (asi neumí otočit volantem PITOMCI!!!). Hlavně k ránu před Krumlovem to bylo dost nepříjemné, když zhoustl provoz. Nakonec jsme přece jenom živí, i když s nohama do krve, dorazili k řece. (2. team dojel kolem 7:00 na hráz a v 9:00 vyjel z vyšáku.)

David Fojtík