"Antone Pavloviči, co to píšeš?"
"Dvě sestry."
"A není to trochu málo?"

Stejnou otázkou zakončil největší Čech minirozhovor, který jsem si vzal osobně pro tvůrčí činnost singla o dvou trupech. Mně ale bylo jasné, že Jára určitě zase prošvihl nějaké prvenství a nepůjde o originální nápad. Rozhlédl jsem se tedy po internetu. Skutečně, někdo se už pokoušel jeho nápad realizovat.

Například pod názvy Pack Fat či Fat Cat. Toto řešení mi ale připadalo nedomyšlené. Použili válce velkého průměru z nákladního kataraftu, pro singl je zkrátili, sedačku umístili na horní úroveň válců, což degradovalo slibovanou stabilitu, nehledě že třeba na Vavřinci by nešlo podjet jakoukoliv lávku. A navíc bylo by potřeba hodně dlouhého pádla.

Yves Rossy mne sice osobně nepotkal, ale když on optimální konstrukci svého křídla hledal metodou pokus-omyl, proč ne také já. Na rozdíl od Yvese já však jen z materiálu co dům dal.

První válce poskytli přátelé, když na slunci neupustili prastaré Colorado. Slušně zachovalé už byly pouze jeho vnitřní komory, takže jejich výtlak na zamýšleného debla nestačil. Pochopil jsem, že Jára měl na mysli jen počet trupů a nikoliv počet pádlerů. Na půdě jsem probral nasyslené zbytky železa a první model byl na světě.

Nejenže docela jezdil, ale byl jsem s ním, co by také stavitel, přijat mezi stavitele a nadšence OC, formující právě tradici společných setkání zvanou Ocmánie. Jak rád opakuji, přijali mne jako jejich bílou vránu, neb kromě kutilství nesplňuji žádnou jejich podmínku - i když jednu ano - poměr počtu listů pádla ku počtu trupů mám stejný.

Brzy se na mne znovu usmálo štěstí, zestárlo jedno safárko a další bylo neupuštěné podrobeno slunečním paprskům. U obou nevydržela příčka v podlážce. Dotrhat ostatní přepážky změnilo podlážky ve válce, kratší, doutníkového tvaru.

Sezení jsem se snažil umístit co nejníže nad hladinu, aby byla uchlácholená moje lenost vidinou velké stability, a také abych si nemusel pořizovat delší pádlo. Co na tom, že na mne bude stříkat voda, ze Safárka jsem byl navyklý sedět v mokru.

Přišla více méně turistická sezóna a s ní potřeba vozit i bagáž. Logicky nejdostupnější a nejlehčí kostrou, u které by vznikla pevná podlaha, se ukázal obyčejný duralový žebřík a za opěradlo plastová zahradní židle.

Zároveň se ztracenými Safárky jsem získal i čtyři malé válce a na světě byla další hračka, které říkám Hrabičky. Jméno mi přišlo stejně logické, jako k němu kdysi přišla ruská stíhačka Suchoj su-25. Ona pro velké množství podvěsů pod křídly, moje pro velký počet přídí. Jak vidíte, OCčkáři na nich raději jezdí pozpátku:

Vraťme se ke katamaranu. Rovná podlaha u kostry byla sice pohodlná, ale co s vodou na palubě třeba při zajetí pod hladinu? Odstranil jsem tedy přední polovinu podlážky a jako bonus získal možnost občas si pomoci v mělkých vodách nohama o dno. Jenže otvor nebyl zrovna nejširší, a tak přišel na řadu vývoj další verze kostry s jednou podélnou tyčí uprostřed. První opravdovou zátěž jsem tomuto konstrukčnímu řešení připravil prémiovým vstupem do Čerťáků za 6 kubíků.

Že to byla náročná zkouška svědčily mírně zohýbané oblouky a zničená opěrka zad, bez které jsem jel už skoro od schodů. Inu hliníkový jekl běžně dostupný v metalurgických obchodech a jeho tuhost se duralovému žebříku nevyrovnala. Ale řešení s jednou prostřední tyčí se osvědčilo.

Na řadě bylo pustit se do další konstrukce. Pokorně jsem se vrátil k oceli, výpočty a vážením si ověřil, že váha kostry se zvětší jen ze 6 na 7kg, přijatelné vzhledem k celkové váze katamaranu okolo 15 kg. Opět přišly ke slovu zásoby na půdě, jako sedačka posloužila překližka z klasické školní židle, jako kostra jeklová tyč 20x40x2 z jeklové tyče v rámu vyřazené laboratorní digestoře. Zmizela i horní hrazda zpevňující oblouky k sobě a vzadu tak zbyl prostor pro sklápěcí opěrátko umožňující podjíždět i velmi nízké prostory.

Důležitý je i tlak ve válcích, které jsem vždy pumpoval co nejvíce. Kupodivu bývalé podlážky ze Safárek vydržely víc, než jsem čekal. Švy udržely tah 4x až 5x větší, než kolik byly konstruovány v Safárku. Jeden válec vydržel čtyři sezóny a po opravě ještě chvíli, druhý se určitě roztrhne při příštím napumpování. Přišel tedy čas na další válce a to hodně rychle, protože jsem se chystal na premiéru do vln alespoň od Lipna k oknu za plného průtoku.

Štěstí mi přálo. Po zveřejnění fotek z OCmánie se ozval Martin, který se začal zabývat jednomístným katamaránem již přede mnou, ovšem se zaměřením jen na klidnou hladinu. Právě si pořídil nové válce a starší mi odprodal. Tyto válce ale už byly slepené profesionálem na zakázku a z lepšího materiálu, z Walmexu. Ovšem délka 3,8 m poněkud měnila jízdní vlastnosti. Při prostřelování válců k lepšímu (železňák úplně v pohodě), ale v ovladatelnosti k horšímu.

Válce vyrobené z Walmexu se dají nafouknout mnohem větším tlakem. Na lepším chování katamaránu je to silně znát. Ovšem z hlediska prodření byla stará pětivrstvá gumotextílie odolnější. První dírku jsem udělal celkem lehkým ťuknutím o zeď v nástupním bazénu na kanále Trnávka. Ve zdi nalevo u schodů v úrovni hladiny jsou autogenem upálené železné pruty a některé mají ostrou hranu. Další dírku jsem si udělal skákáním ze skály v Ronově n. Doubravou, kdy jsem klouzal po blátíčku s kameny.

Na řadu přišel další vývoj, pátá generace válců. Tentokrát jsem si je nechal vyrobit na míru u stejného profesionála. Jejich proporce vznikly spojením mých i jeho zkušeností. Jsou kratší, mají o maličko větší průměr, špičky v horní úrovni s náběžnými oblouky. Došlo i na výměnu sedačky za hydrodynamičtější. A hned jsem se letos vrhl do testování jejich jízdních vlastností. Pro mé účely jsem nadmíru spokojen. Postupně, celkem s přehledem: Kamenice, Salza, zavodněný Loisach, Lieser, Soča a nakonec kompletní Čerťáčky jak za olympijského tak za závodního pouštění vody.

Odzadu od nejdelšího, číslice podle pořadí užití:
4. - bok z RIA; tyto válce se neosvědčily, snadno se ohýbaly
3. - dlouhý, původně pro klidnou vodu
1. - vnitřní komora z Coloreda
2. - podlážka Safari s roztrženými přepážkami
základ Hrabiček - bok Safari s roztrženou příčkou
5. - na míru vyrobený a úspěšně zaježděný

A jak se tahle hračka řídí? Tak to si povíme příště.

Bořík