Berounka, jako jedna z hlavních turistických řek, je v létě zatížena velkým množstvím různých "splouvačů". V letošním roce jako jedna z mála splavných řek obzvláště nesla jejich nápor.

Pro milovníky pohody je to doslova peklo. Jak si tedy Berounku užít? No samo mimo hlavní sezónu, tedy na jaře nebo na podzim.

Mimosezónní roční období mají své kouzlo. Jaro útočící labuťáky, podzim zase vybarvené stráně, zima bez komentáře. V tomto spíše "impresionistickém" příspěvku se podíváme na podzimní barvy Berounky.

Obvykle Berounku jezdím z Plzně, sice je to kousek příměstskou krajinou a smrdí čistička, ale tento nepříliš půvabný úsek není dlouhý a pod ním se najdou i pěkné scenérie pro kochání.

Plavbu zahajuji odpoledne a do večera bez větších problémů dojíždím na jedno z možných bivakovacích míst. Dojíždím za hvězdiček a srpku měsíce, všechna dřívější místa jsou totiž obsazena rybáři, kterých je tentokrát nebývale mnoho i na Berounku. Ráno je krásné s jíním na trávě a lehkým mlhovým oparem nad řekou.

Za chvíli nad okolní kopečky vyleze i sluníčko a začínají opět krásné podzimní výhledy.

Vítr nefouká, vzhledem k suchu řeka ani neteče (jak jinak taky na Berounce, že) a krajina se shlíží v hladkém vodním zrcadle. Chvílemi si člověk ani není jist, jestli jede po správné straně, a nebo je ve světě za zrcadlem.

Během dne se trochu zvedá vítr, a když se opře do vybarvených svahů, chvílemi padá z oblohy zlato a tvoří povlak na hladině.

Při kochání plavba dobře ubíhá, a tak rychle míjím další oblíbená místa okolo řeky.

Snadno a v dobrém čase dojíždím do Roztok. Pod jezem ale vidím kruté sucho a už se mi po tak málo vody nechce pokračovat. Vyfukuji tedy katamarán a valím na vlak.

Souhrn pozitiv podzimního sjezdu: nepotkal jsem na vodě jedinou další turistickou loď, plovoucí bar byl zavřen, kempy zavřeny, všude prázdno a klid.

A na rozloučenou ještě jednu:

Tibor Sedláček