Na jaře jde splouvat kdeco. I dlouho odkládané říčky mají vodu, a tak je třeba se na ně vypravit. Pro mě takovou dlouho odkládanou byla Stropnice. Říčka s ne úplně dobrou pověstí. Osobně jsem poznal její pralesoidní meandry na horním toku, které ke splutí nevábily. Ale od Borovan, kde jsem Stropnici kdysi řadu let hydrometroval, by to jít mohlo. A když řeku popisují i staré kilometráže stylem: „V dolním toku pod Borovany teče nádherným údolím. Je to velmi vděčná říčka.“ (zdroj: Teklý V., 1947 – Kilometráž českých řek), nebylo co řešit.
Reklama
Kilometráž Stropnice z roku 1947 (zdroj: Teklý V., 1947 – Kilometráž českých řek)
Stropnice z Borovan
Kráčím z kopce s pálavou na zádech od nádraží v Borovanech. U mostu, kde je i vodočet, nafukuju a vyplouvám.
Klenutý kamenný most přes Stropnici u Borovan (km 18,8)
Vody na splouvání je tu aktuálně dosti. Po jarních deštích zůstává stále ještě podmáčená niva a průtok ČHMÚ udává na 2,7 m3/s.
Vzápětí říčka mizí v meandrech a spleti vrbičkového proutí. Prodírám se, ale z lodi nikde nemusím. Vrbičkové úseky se tu naštěstí střídají s nezarostlými částmi.
Stropnice pod Borovany – zarostlejší část
Míjím několik chat a poté i pastviny a budovy Borovanského mlýna. Jeho jez už dávno vzala voda.
Stropnice pod Borovanským mlýnem
Zarostlejší, méně zarostlé a volné úseky se střídají až k Veselce. Vyrušuju stáda srnek, které se pasou na svěží jarní trávě u říčky. Občas podplouvám nízké lávky, ale nic dramatického.
Čudský mlýn na Stropnici (km 14,3)
Doplouvám k prvnímu jezu na trase, přede mnou se tyčí budova Čutského mlýna. Jez po prohlídce splouvám pravostrannou odbočkou. Hlavní těleso jezu je o něco problematičtější.
Pravostranná odbočka Stropnice před jezem Čudského mlýna
Říčka dál příjemně teče a jarní počasí mi přeje. Po chvíli podplouvám zchátralý most u Ostrolovského Újezda. Jan Žižka bydlel v nedalekém Trocnově na pravém břehu.
Most u Ostrolovského Újezda (km 13,1)
U řeky jsou tu vidět zbytky betonových předválečných bunkrů. K orientaci na Stropnici pomáhají i poměrně zašlé modré kilometrovníky na plechových cedulích podél řeky.
Kilometrovník Stropnice (km 12)
Volej značí blízký jez ve Veselce, který leží za vysokým betonovým silničním mostem.
Jez Veselka na Stropnici (km 11,7)
Jez splouvám přes korunu mírně vpravo, trochu přitom podrncám na šutrech. Následuje dlouhý meandr. Ten končí dalším silničním mostem a návratem náhonu od Kolínova mlýna. Pak vás říčka pohoupá na několika drobných stupních.
Drobný stupeň pod Veselkou
Nad vodou bíle kvetou třešně. Cestou nechtěně plaším kachny, volavky popelavé a několikrát i krásně modrého ledňáčka.
Hlad zaháním požíráním jedlých pupenů českého národního stromu – lípy, které trhám přímo z lodi.
Kvetoucí třešně a vzlétající volavka pod vsí Veselka
Trasu občas lemují chaty. Doplouvám k údajně provalenému jezu U Želízků. Splouvat ale rozumně nejde, obtahuju tedy po pravém břehu.
Jez U Želízků na km 8,6
Pak podplouvám silniční most u Komářic ozdobený dokvétajícími trnkami. Obtížný bodavý hmyz tu zatím na konci dubna připomíná pouze název obce, v létě to tu ale může být podobné blízké Lužnici.
Silniční most u Komářic na km 6,2
Svinenský potok
Doplouvám na soutok Stropnice s jejím největším levostranným přítokem – Svinenským potokem. Proudí jím čirá voda, dno písčité, takže nic zasviněného.
Přítok Svinenského potoka do Stropnice (km 5,0)
Mám zrovna chvilku času na ozvláštnění plavby, tak si kousek potoka vypádluju proti proudu.
Kvetoucí třešeň nad hladinou při vypádlovávání Svinenského potoka
Pak kánoi vytáhnu asi 700 metrů po kvetoucí louce okolo božích muk k Pešlově hamru a potok si spluju.
Svinenský potok u Pešlova hamru
Cestou přešupuju jeden padlý strom.
Splouvání Svinenského potoka
Z pravého břehu mě zdraví osazenstvo dvou chat. Ještě podplout silniční most a za chvíli se vznáším zas po Stropnici.
Silniční most přes Svinenský potok, asi 300 metrů před ústím do Stropnice
Stropnice od Pašínovic
Následuje proudný úsek se silničním mostem a vodočet v Pašínovicích. Aktuálně říčkou protéká 5,1 m3/s čiré vody.
Vodočet a lávka v Pašínovicích na km 3,6
Za Pašínovicemi nacházím v písku dna Stropnice pěkný nerezový hrneček. Skláním se pod lany, které sem u chat někdo natáhl poměrně nízko přes koryto řeky.
Provazy nad Stropnicí u chat pod Pašínovicemi
Poslední jez na Stropnici leží u Noskova mlýna. Vytváří pěknou peřej, která se opírá z levé strany o skálu.
Peřej pod posledním jezem na Stropnici (km 0,6)
Ještě pár záběrů pádlem a vidíte před sebou na skále chatu se zábradlíčkem. Ta už ale leží za soutokem Stropnice s Malší.
Soutok Malše (zleva doprava) se Stropnicí
Tady už stačí zahnout ostře doprava a pokračovat po další kouzelné říčce – Malši.
Závěr
Pokud nepatříte mezi skalní potokáře, zapomeňte na horní Stropnici s plochou krajinou jezerních sedimentů a vrbičkovou džunglí. Zkuste raději Stropnici dolní, třeba z Veselky, či pro otrlejší z Borovan. Tady najdete už příjemnější říčku mezi skalkami krystalinika. Pokud bude průtok v Borovanech přes 2 m3/s či v Pašínovicích nad 4 m3/s stojí úsek za splutí. Třeba jako netradiční počátek plavby po půvabné dolní Malši.
Ahoj Eki