Jednou z nejkrásnějších řek Česka je podle mého názoru Malše. Ne, že bych měl něco proti strouhám typu Sychrovský potok či Smiřický náhon, které jsou tu tak často propírány. Ale člověk se přece jen nechce neustále brodit bahnem a prodírat větvemi. Nejen na jaře je proto vhodné občas vyrazit i na něco pěkného, co můžete případně jako vodácký zážitek presentovat i partnerce či dětem. Popis Malše najdete už v nejstarších českých kilometrážích.

Ovšem řeka Malše byla v minulosti, obdobně jako Střela, Moravice či Želivka, rozseknuta z vodáckého hlediska na dvě části. Prostřední část v ochranném pásmu nádrže na pitnou vodu mezi Pořešínem a Římovem se splouvat nesmí.

Malše na horním toku

Malše pramení v Rakousku a poměrně dlouho pak tvoří státní hranici. Netuším, zda po ní někdo dokázal z Rakouska připlout do Česka. V blízkosti Dolního Dvořiště tvoří vrbičkovou meandrovitou džungli, proto se doporučuje splouvání až pod Rychnovem nad Malší (například od jezu na km 62,4). Po chvíli prodírání se ocitnete na krásné kamenité řece v lesnatém údolí.

Tato část bohužel bývá splavná poměrně zřídka (na jaře či po deštích). Ani veřejná doprava tu není pro vodáky zrovna komfortní.

Překonáte kamenité peřeje a pár jezů v romantickém údolí. Projedete Kaplicí, kde se vedle občerstvení nachází i jeden nezáludný jez (km 46,5). Zprava se pak připojí říčka Černá. Proplouváte peřejemi. Další jez, tentokrát s krásnou skálou na boku, řečený „U Houdků“ musíte překonat na km 40,2. Odtud je to jen kousek k mostu v Pořešíně. Tady je lépe plavbu ukončit, protože tu začíná zákaz plavby způsobený ochranným pásmem vodárenské nádrže.

Malše pod Římovem

Častěji bývá Malše splouvána až pod vodárenskou nádrží Římov. Odsud se organizuje i vypouštění pro vodáky. Pěkné barokní památky u silnice a nástupního místa tu hukotem doprovází i nesjízdný jez.

Voda mívá hnědou rašelinovou barvu a pěkně teče. O kus dál (na km 18,4) potkáte vodácké tábořiště s jedním hůře sjízdným jezem.

Malše od ústí Stropnice

Ale abych navázal - v minulém díle článku jsem posledního dubna doplul po Stropnici k ústí a zabočil vpravo na Malši. Po chvíli dorazíte k takzvanému suchému brodu, který hyzdí krásnou řeku. Jedná se o částečně podtékaný betonový práh v korytě, tvořící překážku v plavbě. V suchých obdobích slouží místo lávky, na kterou nebyly peníze. Oba výtečníci, jak investor, tak ten, který to povolil, by bezpochyby zasloužili pověsit za uši do průvanu. Naštěstí se nenašli následovníci, takže zatím nemáme všechny české toky obetonované dalšími „suchými brody“.

Oficiálně tu plavební znak vyznačuje zákaz splouvání, avšak při slušném stavu vody bylo reálné překážku splout, jen pozor na čouhající dráty.

Pak vás zase řeka nese pěknou krajinou se skalami. Na jaře vás tu doprovází ptačí zpěv, pokud tedy případní háčkové ztiší svůj hovor.

Na začátku Doudleb podplujete silniční betonový Čapkův most a jdete si prohlédnout následující jez.

Za vhodného stavu vody bývá jez v Doudlebech po prohlédnutí sjízdný přes korunu.

Meandrem obeplouváte Doudleby, které se s vámi rozloučí železnou lávkou a pohledem na kostel svatého Vincence shlížejícím z bývalého hradiště.

Řeka vás nese dál okolo skalek, na jaře třeba i kolem kvetoucích třešní.

Míjíte další železnou lávku a chatovou osadu.

Projedete okolo zvláštní stavby rechlí, kde už začíná volej nesjízdného Plavského jezu.

Plavský jez přenáším po lávce vpravo. Jihočeši se chystají na pálení čarodějnic, opodál se staví májka.

Řeka mě odtud unáší až na volej Vidovského jezu. Nad jezem na pravém břehu si můžete užít vybudovanou písečnou pláž.

Jez přetahuju po kamenné navigaci na levé straně. Na další plavbě podplouvám dálniční most v pokročilém stádiu výstavby.

Proplouvám osadu Roudné s klenutým betonovým silničním mostem. Za mostem vpravo stojí na břehu vodoměrná stanice, jejíž výsledky dávají představu o aktuálním průtoku vody na Malši pod ústím Stropnice.

Další překážku pak tvoří jez U Špačků, který bylo zábavné po prohlédnutí splout.

Už po klidné vodě mířím do Budějovic. Následující Velký jez, kde vpravo odbočuje Mlýnská stoka, splouvám přes korunu.

Slunce pomalu zapadá, já přistávám u schodiště u žulového patníku na km 2 před železničním mostem. Dávám si večeři u stánku „Mezi jezy“, a pak sbalenou loď táhnu na blízkou Budějovickou jižní železniční zastávku.

Pokud se rozhodnete doplout až na soutok s Vltavou, čeká vás ještě jeden jez zvaný Malý (ovšem za velké vody je to zabiják) a delší volej Jiráskova jezu.

Závěr

Loď Malši používá skoro celoživotně můj táta (fotky zde a zde). I přes některé její vlastnosti, pro které získala nelichotivé přezdívky „naběračka“ nebo „mašle“, pro rodinné vody v minulém století posloužila více než dobře.

Řeka Malše nadchne zejména peřejemi na horním toku. Ale i méně náročné splutí dolního toku od Římova či od ústí Stropnice do Budějovic vodáckou duši rozhodně potěší.

Ahoj Eki