Letos jsme se s partou kamarádů rozhodli navštívit české vesnice v Banátu a kromě toho pokořit i nějakou tu řeku. Ač vyděšeni tiskovými zprávami, které popisovaly zatopené nížiny pod Timisoarou (záplavy způsobila řeka Timiš – a tu jsme měli v plánu) vyrazili jsme 6.5.2005 v noci na cestu. Vodácké info bylo sporadické – buď z internetu (raft.cz), vlastní seznámení z předchozích pěších návštěv a starého průvodce „Kilometráž evropských řek“.

První na trase byla řeka Bistra. Tam jsme dojeli přes Timisoaru proti proudu Timiše a odbočili v Caransebes proti proudu řeky Bistra. Tuto oblast naštěstí povodňová vlna již opustila. Bistra se nám jevila jako příjemná říčka s dost zvednutým vodním stavem a tak jsme startovali výš, než uvádí kilometráž na „raftu“, pod obcí Bucova. Jeli jsme v pěti na raftu a dvojka v pálavce. Protože jsme vyplašenky, skoro pořád jsme zastavovali kde to šlo a prozkoumávali tok před námi. Nebylo to od věci, protože velká voda způsobila mnoho padlých „vrbiček“ napříč korytem a do nich bychom se neradi zamotali. Koryto řeky se často větví a není jasné kudy. Přenášeli jsme snad dvacetkrát. Dalším dobrodružstvím bylo pár nízkých lávek. Obtížnost bych odhadnul do WW II- a popisovaná kaskáda nad Vama Marga je jen asi 30m úsek snad WW II+ pěkný a ne nebezpečný. Asi 1,5 km pod tímto místem je jez. Ten jsme obnesli zprava a končili po kilometru u mostu – odbočka z hlavní ve Voislova na Rusca Montana. Jak jsme prohlíželi z auta v Otelu Rosu jsou regulace, fabrika, betony v korytě. Pod tím obtížnost klesá tak na WW I, pěkná krajina a širší tok s méně překážkami. Délka sjetého úseku cca 12 km.

V pondělí jedem proti proudu Timiše. Tahle řeka je širší a jediné info o ní máme z „Kilometráže evropských řek“. Dojeli jsme před Teregovu, kde řeka přibírá zprava říčku Rusca. Ta by taky stála za sjetí – odradily nás však padlé stromy a po včerejšku se nám nechce moc „procházet“. Máme maďarskou mapu 1:400000 z r.2004 a jedeme se podívat nejdřív proti proudu Rusca – má tam být přehrada ..... ale jen v mapě. Teprve se staví a jistě pak docela ovlivní poměry v povodí. Timiš je pěkný, čistý, přehledný, překážky nejsou vidět, zvýšený stav. Okolní políčka nesou stopy povodňové vlny (nánosy bordelu metr a půl nad hladinou). Startujeme kousek pod soutokem s Rusca. Řeka se zařezává do hlubokého údolí a pak ještě jednou pod Armenisem. Obtížnost podobná jako na Bistra. Připomíná to takový vodnatější spodní tok Belé. Jen jednou nás překvapuje peřej možná WW III. Ze silnice jsme si ji nevšimli. Je asi 2-3 km pod soutokem s Rusca a profičeli jsme jí bez úhony – hned pod ní se dá zastavit a vylejt pálavku, takže pohoda. I počasí nám přeje. Končíme před mostem ve Slatina-Timis. Délka sjetého úseku cca 12 km.

Další den se jedeme podívat na soutěsku řeky Caras. Je to vyhlášená krasová oblast a národní park na trase silnice spojující města Resita a Anina. Odbočujeme do vsi Iabalcea (neboli Jabalčea – je zde chorvatské osídlení), dál to autem nejde. Pak pěšky přes kopec do soutěsky. Jsme asi v její polovině a jdeme do Carasova. Nádherný kaňon, jeskyně, skály, čistá říčka. Bylo by to sjízdné tak na rodeovkách za velké vody.

Ve středu odpoledne jsme na začátku kaňonu řeky Nera – taky národní park, stejný charakter jako soutěska Caras, ale řeka mohutnější. Češi v Rovensku nám říkali že v nivě nad soutěskou byla Nera před třemi týdny široká jako nedaleký Dunaj. A je to vidět – všude nánosy přes 3metry nad hladinou, břehové porosty vyvalené i s kořeny. Startujeme pod Sopotu Nou. Celou soutěsku jsem šel předloni pěšky, tak vím, že by to mělo být v klidu - obtížnost do WW I. Rumuni to o prázdninách jezdí na nafukovačkách ze supermárketů. Dneska je asi půl metru nad stav - no uvidíme. Máme strach z padlých stromů, ale povodeň koryto vymetla a vždy je kudy projet. Jedeme cca 25 km do Sasca Montana. Prší nám a tak pádlujem jak o život – posledních 5 km to místy moc neteče. Škoda, že je šeredně – kaňon je opravdu nádherný. Po celém úseku není přístup autem. Musí se to objet přes města Anina a Oravita (asi 90 km). Přímější cesta, co je v mapě, je prý sjízdná tak pro teréňáka.

V pátek máme jako rozloučení s Banátem plavbu po Dunaji skrz Cazanele Mare, kde se Dunaj zužuje ze 500 m na 170 (je to asi 25 km nad Orsova). Jedem všichni na raftu jen kousek – asi 4 km a držíme se u levého břehu, pravej je Srbsko. Je to olej (nadrženo přehradou Železná vrata) a asi dva metry pod stav – příprava přehrady na povodňovou vlnu z Timiše. Přímo z hladiny Dunaje je vlez do obrovské jeskyně Pestera Liliecilor, tak si ji kousek prohlížíme. Když projede proti šíf celou řeku to obrátí proti proudu a u skal se tvoří strašidelné víry – prostě trochu jiná vodačina.

Ještě pár slov o obecně:
Při jízdě autem pozor na silniční známku – je povinná od 1.1.2005! Když jsme se vraceli, chtěla nějaká úřednice na čáře vidět vinětu na předním skle. Tahle známka se kupuje po vjezdu do RO na pumpách s nonstop provozem nebo hned na čáře u speciální budky. Stojí na 10 dní asi 15 euro. To jsme nevěděli a ta tetka chtěla 130 eur pokutu. Vrátili jsme se do Aradu a koupili jednodenní za 5 euro. Při druhém pokusu před námi stálo auto s italkama a z nich se jí podařilo ty eura vytáhnout. To jí uspokojilo natolik, že nás pak nechala bez povšimnutí jet. Pokuta šla samozřejmě do její kapsy.

Tábořit se dá kdekoliv, neb rumunské kopce jsou většinou vypasené jak golfové hřiště, chce to jen nebýt moc na očích.

Řeky, jako všude na východě, slouží coby smetiště. Povodně to docela „uklidily“, ale kde je civilizace, skýtají břehy řek i tak smutnou podívanou. Přijdete-li však v proudu o botu, není problém najít jinou.

Pavel Mlynář