Únor. Při pohledu z okna to vypadá spíš na jaro a při pohledu na net to nevypadá ani na běžky. Druhej pohled na stavy a… no nic no. Co s pěkným dnem? Co takhle odskočit na krátkou plavbu do Kanady?
Reklama
Začínali jsme 150m portáží od stodoly na Dragon Creek. Pak jsme dva a půl kilometru meandrovali a užívali si říčky, kterou nikdo nejezdí. Tekly asi 2 kubíky a stav pod mostem v Doorhandle village byl 70 cm. Stromů přes koryto bylo přiměřeně. Počítám takových šest, které nás donutily vylézt z lodi a přetáhnou. Bylo to fajn na protažení zad, nohou a ostatních částí těla trpících při dlouhé pohodlné pádlovačce nevytížením, nebo naopak přetížením. Taky balancování na kmeni porostlém zmrzlým mechem bylo zábavou hodnou mužů.
Pár stromů je na týhle říčce pohodička
Po Mead River do Flail Lake s jednou portáží
Mead River nás uvítala skoro 7,5 kubíkama, takže báječně tekla a propojila se do bočních ramen, která bejvala většinu času oddělaná od hlavního toku. Liška pozorující nás zpoza stoletého dubu na břehu. Volavka vyděšeně startující za meandrem. Ledňáček? Polední oheň, opečená panenka, zpívající čajník... Dobrodružství za rohem!
Těsně před soutokem
Po 9,3 km na vodě jsme podstoupili druhou portáž. Malinko nás zklamalo, že hospoda v tomto "bodě zlomu" byla closed, byť inzerovala, že má open. Beer tedy nebyl. Portáž do Flail Lake byla 182 m dlouhá, takže opět příjemné protažení pohybového ústrojí.
Flail Lake pokryla vrstva ledu
Na obzoru led! V první chvíli radost. Budeme ledoborcovat! První průraz dobrý, i když jsme pochopili, že pokud ledu přibude (a on byl na dohled všude kolem), tak to bude dost fuška. Některým lodníkům se taky moc nelíbila zvolená trasa, která dávala sice příjemný výhled na okolní břehy a širou pláň jezera, ale k jednomu břehu to bylo 250 metrů poměrně neteplou vodou, zatímco k druhému pak jen 150 m, ale zamrzlých.
Ledy podél břehů
Po chvilce se situace vyřešila sama, neb zamrzlo bylo ke břehům oběma. Průraz do úzkého otevřeného kanálu kolem břehu byl dost fyzicky náročný. Led neměl nikde přes 4 cm, ale když se dostával k téhle hranici, tak to bylo na několik rozjezdů Krasinem (tak byl interně pro potřeby přeplutí jezera přejmenován Zvrhlík III.), než povolil.
Podél břehu byla v metrovém pásu spíš kaše než led. Naštěstí po pár stech metrech jsme se dostali zas na otevřené vody.
Proražená cesta skrz ledy
Výstup na nejvyšší vrchol ostrova Mt. Sandhillock
Spojovací Sand Canyon byl zamrzlý. Tady se moc nedalo jet ani kolem břehu. Část jsme proledoborcovali a část překoníčkovali. Flail One Lake byl zas z části ice free, takže se nám podařilo doplout k ostrovu a vystoupit na jeho nejvyšší vrchol Mt. Sandhillock. To byl rozhled! Průzkumem ostrova jsme zaznamenali stopy dávného osídlení. V současném okamžiku se zdál bez trvalé přítomnosti člověka nebo některého z vyšších savců. Už pohled z vrcholu nám napověděl, že probít se do místa, odkud začínala nejkratší portáž na Mead River, bude buďto fuška, nebo nemožný. Tak jsme zvolili přistání o 70 m severněji. Portáž se nám tak protáhla na 164 m.
Slepá ramena
Přes Bigger Tusth Lake zase domů
Mead River tekla poměrně aktivně. To jsem již naznačil při první zmínce, kdy jsme po ní pluli po proudu o pár kilometrů níž. Nás čekaly nějaký 2km proti těm 7,5kubíkům. Každého, kdo není schopný pochopit, kde je proudnice, bych posadil do lodi a nechal jet kus proti proudu tam, kde to valí! Hned víš naprosto přesně, kde je jaká tišinka a kde je třeba traverzovat přes jazyk. Jak objet trčící kmen a neocitnout se o 100 m níž. Oteplilo se. Rovnej 400metrovej úsek kolem camp site u Dryvalley Stone Bridge jsme zas koníčkovali.
Zase ledy
Další portáž do Bigger Tusth Lake byla jen 60 metrů dlouhá. Probít se skrz led od břehu na volné vody už bylo rutinou. Poslední kilometr po vlnkami zčeřený hladině a zašustění přídě na pláži. Zbývá donést Krasina zpátky do stodoly. To je nejdelší 800m procházka dne. A jsme zpátky v Čechách.
Souhrn
jedna loď třídy Malše
dvě řeky, celkem 15,5 km
tři jezera, celkem 5,2 km
pět portáží, celkem 1,5km
šest hodin
mapa trasa
Mrož