V pátek 7.7. jsem musel k zákazníkovi do Polska, tak jsem tuto příležitost využil k tomu, abych se podíval na Váh pod Krpeľanmi, když se tu objevila zmínka, že kanál je uzavřený. V Žilině vyzvedávám u vlaku kamaráda Petra a míříme do Varína, kde jsem počítal s kempováním.

Kemp je ale zavřený. Tráva sice posekaná, ale nikde žádný kontakt, žádná cedule. Tak jedeme do Nezbúdské Lúčky, kde chceme druhý den sednout na vlak a vyrazit do Krpeľan. Hned na začátku je fotbalové hřiště, za ním kus posekané louky. Na sousedícím vlakovém nádraží se v bufetu od domorodce dozvídáme, že kemp ve Varíně by se měl brzy otvírat, že ho má v pronájmu jeho kamarád. Přichází bouřka a my bereme zavděk přístřeškem na hřišti, rozkládáme karimatky a zalézáme do spacáku.

Ráno je na obloze vymeteno. Váh budí respekt. Na internetu uvádí pod Strečnem průtok 86 kubíků. Sbalíme věci, nasedneme do vlaku a za 45 minut jsme v Krpeľanech (vlak má zpoždění, opravují jednu kolej, ale to nám radost z dobře se začínajícího dne nekazí).

V Krpeľanech pod hrází nacházíme na levém břehu pískovou plážičku, na které nafukujeme loď. Je skoro na minutu deset hodin. Voda stříkající z výpusti nádrže ale nevypadá, že by jí mělo být okolo 80 kubíků. Nakonec během jízdy to odhaduji na nějakých 20-25 kubíků, což je tak akorát. Prvních 8 km se střídá poklidněji tekoucí voda s nějakými přejkami, kdy nám do lodi něco nastříká a dá se to vyhoubičkovat.

Vytisknutou kilometráž jsem si nechal v příručním loďáku. Vím, že první nebezpečný stupeň se má objevit až po 10 km.

Proplouváme pod silničním mostem na 277,9 km po 100 m je další silniční most. Od něj to hučí. On každý most zesiluje hluk: „To znám,“ říkám si.
Ouha, hned za mostem je stupeň, který není v kilometráži. Vlítnem do toho, pocuká to s námi, ale dobrý, zůstáváme v lodi. Zastavujeme, vyléváme vodu z lodě a fotím si ten stupeň. My to jeli vpravo od středu, ale zezdola se jeví jako schůdnější cesta vpravo, pár metrů od břehu. Pro jistotu vytahuji kilometráž z loďáku a kontroluji, jestli jsem se nepřehlédl. No fakt, není tam, „tak to se musí hlásit“.

Následně dojíždíme ke stupni na 275,3 km. Dobrým orientačním bodem je vedení vysokého napětí cca 300 před stupněm. Vysedáme, obhlížíme, fotím si to a jdem do toho. Průjezd 3 metry od pravého břehu, pohoupání, nacákání vody do lodě, háček schytává ten den už druhou přímou sprchu. Svítí slunko, je teplo, voda krásně chladí. Chci si to vyfotit ješte z lodě, foťák hlásí kaput baterku. „Do háje“, chtěl jsem nafotit všechny stupně a hodit sem na stránky.

Pak přichází stupeň na 247 km kousek za dálničním mostem. Pod mostem vysedáme a jdeme to obhlédnout, jak radí kilometráž. Stupeň nabízí tři cesty: vpravo, vlevo a středem (no tak kde tak asi jinak, že?). Stojíme na břehu asi 5 minut a debatujeme, jestli to vůbec dáme. Nakonec zvítězí zvědavost a volíme ten nejkratší sešup vpravo. Zaklekáváme, pár rychlých záběrů, ať má loď rychlost a už se řítíme dolů. Háček si připisuje další přímý zásah, voda jde zprava i zleva, najednou je jí v lodi až po sedačky. Hned pod stupněm je tišinka a ostrůvek, takže není problém loď opět vylít. Z ostrůvku si prohlížíme znovu ty dvě zbylé cesty. Jsem přesvědčen, že jsme si vybrali tu nejlepší.

Poslední stupeň je na 272,3 km. Už od předchozího je k němu vzdutí, takže menší olejíček. Dojíždíme až k němu, ani nevysedáme z lodě a volíme cestu těsně kolem levého břehu. Je to na pohodu. Kdo by si chtěl užít většího rodea, může vzít středem.

No a půlku cesty máme za sebou. Teď už se střídají klidnější úseky, sem tam nějaký kratší olej s peřejkami, takže následující úsek (v podstatě od přítoku Turiece) by byl na pohodu a zábavu i s dětmi a hlavně mládeží chtivé se naučit pádlovat na tekoucí vodě. Na posledním 6km úseku je možné se potkat s plťaři, jenž tu vozí turisty a vykládají jim místní skazky. Určitě je dobré se jim nemotat do cesty, zvláště pak v peřejnatých úsecích, ať není zle ani na jedné straně.

Pod Stečno dojíždíme ve 14 hodin, takže něco přes 6km/h na Pálavě beru za solidní rychlost, i když jsme to nervali na sílu. Nakonec konstatujeme, že bychom to mohli dát letos ještě jednou, pokud se nám podaří přemluvit pár dalších přátel.

Ondra