Letošní prázdninové sucho nebylo nic dobrého pro vodáky, i když loňské povodně by určitě většina z nás nerada zažila v životě znova. Proto jsme zkusili štěstí na Slovensku, kde se zdálo, že by se srpen mohl v podhůří Tater přece jen dešťově nad námi ustrnout a naplnit aspoň některé z horních toků. Klidně sdělím už teď, že se tak nestalo, takže aspoň zkusím dát tip, jak se v tomto případě zařídit.

První den jsme věnovali jízdě na kanálu v Liptovském Mikuláši, ale cena 130 Sk za 2 hodiny pro kajak a 800 Sk na 2 hodiny pro čtyřmístný raft je přece jen značně rozdílná od cen na podobných kanálech v sousedních zemích. A to jsme na vodu nastupovali v 16.30. Jenže agilní výběrčí ocenil naše vícemístné auto jako drahé a s radostí od nás na rozdíl od majitelů škodovek za všechny lodě peníze vybral. Tolik jsme neutratili ani pak za všechny další dny. Určité slevy jsou poskytovány po předložení nějakého oddílového průkazu – a podle přednášky výběrčího snad i odborářského.

Ubytování nás sice napadlo realizovat třeba v Podbanském, kde se dají sehnat bungalovy pro 8 lidí za asi 1700 Sk na noc (i v zimě), ale vzhledem k tomu, že nakonec měl uspokojivou vodu jenom Dunajec, bylo ubytování v Červeném Klášteře za 100 Sk na noc ještě lepší variantou.

Neříkám, že by Dunajec byl zrovna závodní vodou, ale vzhledem k turistickém ruchu teče s peřejkami do dvojky, a pokud se jede z Lysé nad Dunajcem (z louky pod hraničním přechodem s Polskem) po soutok s Lesnickým potokem (tady Dunajec zase vstupuje do Polska). Na tomto úseku se dá zažít i pár krásně dovádivých chvilek zvláště, když se v úzkém místě ještě přetahujete o vodu s projíždějící pltí. Vody je tak na 3 hodinky jízdy, a pokud nikde nevystupujete, nikdo si vás z policie ani celníků nevšímá. Doporučujeme postavit si pak auto v Lesnici u chaty na parkoviště za 30 Sk parkovného na den, ale počítejte s tím, že lodě je pak třeba nést od řeky na parkoviště asi 300 metrů. Jestli vám na koruně nezáleží, lze loď za několik desetikorun převést od řeky na parkoviště pendlujícími koňskými bryčkami vozícími turisty z přístaviště pltí k chatě. Splutí Dunajce po slovenské straně organizačně zabere s navrácením do Č. Kláštora v poklidu téměř celý den, ještě když se vydáte na cestu zpět kolem vody průlomem Dunajce, což trvá asi 2 hodinky.

A by se nejelo jen to samé, další den se dá oživit pobytem u kanálu v Polsku na Dunajci pod Krosčienkem. Od Červ. Kláštera je vzdálen asi 40 km směrem na Nowy Sacz a je vpravo od silnice. Není to žádná divočina, je to lehčí než ten v L. Mikuláši a také přístup místních správců je daleko srdečnější. Cena kempovného u kanálu je asi 30 Kč za den a použití kanálu si místní nechávají platit několika lahvemi českého piva. Podobně se dá řešit i vypůjčení lodi, kde cenové relace jsou stejně nízké jako v ČR. Také tady obvykle nějaké kajakáře z ČR potkáte, jak zde tráví aspoň část dovolené s rodeovým kajakem na jinak většinou prázdném kanále. Příjemně strávený den zpestřený cvičením s házečkou a vytahováním kamarádů z vody. Už jste to někdy vyzkoušeli?

Na další den je klidně možno dát vodě pokoj a trochu ji prohlédnout ze břehu. Na cesty do Polska je třeba sice stál ještě pas (od 1.5.2004 již jen občanka stejně jako dnes na Slovensko), ale výlet po Pieninách třeba s výstupem na Sokolici a nebo Tři koruny na polské straně stojí za to. Na slovenské straně jsou pěkným zpestřením blízké Haligovské skály (nezapomeňte baterku k prohlídce jeskyně, kde se skrýval husitský Petr Aksamit), ale také třeba samotné pásmo Magury s pasoucími se ovcemi i medvědy. Míst ke spaní na privátech je zde i za nízké ceny už dost.

Abychom Dunajce využili, další cesta je k podniknutí z Červeného Kláštora na slovenské straně do polského Krosčienka, což je cesta o něco delší jako ta předchozí, nicméně o něco zajímavější. Nezapomeňte si ovšem vzít pas, protože na slovensko-polském hraničním přechodu je třeba vystoupit (pokud se netváříte jako Poláci nastoupivší do lodí pod přehradou a jedoucí zase do Polska bez výstupu na slovenské straně) a na celnici předložit pasy. Opět se jede celým průlomem, což je krajinářsky velmi vděčná podívaná, a po výjezdu z kaňonu následuje ještě asi 10 km lehké jedničky, občas zpestřené lehkou peřejkou. Cestu je nejlépe zakončit asi v kempu cca 1 km pod betonovým mostem v kempu v Krosčienku, kde se dá pohodlně zaparkovat u vstupu bez poplatku. Pobytová taxa je zde také asi 30 Kč na den, i když vybavení není tak dobré třeba jako u kempů na Vltavě. Dá se jet ještě dál až dalších 10 km ke kanálu. Po cestě jsou asi 2 vyznačené slalomové tratě, ale jinak lehká turistická jízda spodní Vltavy.

V kombinaci s chozením po okolních horách a blízkých Tatrách se tedy dá ten týden vyžít i při takovém suchu, jako bylo to letošní prázdninové. Jinak jsme měli totiž původně namířeno na další toky Tater slovenské a polské strany jako na Bialku, Čierny a Biely Dunajec a nebo v době letních dešťů i slovenskou Belou. Třeba příště. Nebo určitě na jaře v dubnu a květnu.

agi