Na letní vodácké výpravě se od východofrancouzské krasové řeky Loue přesouváme okolo Ženevy do Alp směrem k Mont Blancu.

Voda z nejvyšší hory Evropy

Dlouhým údolím se dostáváme na dohled nejvyšší hory Evropy. Panuje tu ale nezvyklé vedro – odpolední slunce praží a teploměr ukazuje 38^oC. Také lidí se tu o prázdninách rekreuje jak much.

Z plánovaného horského výšlapu se tak naše pozornost stáčí k místní řece. Ta se jmenuje Arve a její šedá ledovcová voda tu bystře proudí navigací. Zkoumáme ji z mostu a ze břehu u městečka Passy, proplouvá kolem nás přitom i plně obsazený raft.

Ledová Arve tu docela uhání, některá místa mi pro osamělou naloženou kánoi nepřijdou úplně bezpečná. Přesouváme se proto po proudu řeky do města Bonneville, kde bude snad tok klidnější.

Chvíli nám tu trvá nalézt vhodné nástupní místo, protože ochranné valy okolo řeky jsou vysoké a neschůdné. Nakonec parkujeme u dolního mostu na levém břehu u místní věznice. Doufáme, že se z ní neprokope nějaký Belmondo nebo Gabin, a naší škodovku nevyužije k útěku před zákonem.

Arve z Bonneville

Nafukujeme baraku na štěrkové pláži pod mostem a vyplouváme. Voda barvy bílé kávy pěkně proudí a příjemně chladí v podvečerním horku. Pod městem leží u řeky širší štěrkopískové pláže, na kterých odpočívají místní lidé, často pátek slavící národnostní menšiny.

Za chvíli se objevuje první překážka – hučící kamenný zához, který se ale dá po prohlédnutí splout. Šplíchnutí studené vody v tom horku není nepříjemné.

Řeka nás unáší pryč z civilizace. Za našimi zády a po stranách ční do výšky alpské vrcholy. Po pár kilometrech příjemné kochací plavby přistáváme na opuštěném ostrůvku, stavíme stan a připravujeme večeři. Koupání v chladné vodě je velmi osvěžující.

V noci nás trochu ruší jen hluk z nám neviditelné blízké dálnice na levém břehu řeky. Ráno vysílám po proudu nalezený oranžovočerný kopací míč, který pak ještě několikrát potkáme.

Po delší bezproblémové plavbě hučí před námi další kamenný stupeň. Prohlížím ho a splouvám raději v singlu. Silný proud mi ale nedovolí natěžko naloženou baraku dostat dostatečně daleko od břehu. Loď zachytává o překážející šutry, které mě otáčejí špicí proti proudu. Splouvám tedy pozadu, ale přesto bez ztráty květinky.

Další hučící stupeň vypadá přívětivěji, splouváme ho v deblu a středem.

Voda nás svižně nese dál, až ke kamennému mostu, kde se ale charakter řeky mění.

Řeka se tu noří do kaňonu a nad hladinu toku vystupují velké balvany. Proud řeky pocitově mírně zrychluje.

Pak nacházíme mezi balvany lagunu s pláží, vhodnou k obědu a koupání.

Po relaxaci nás pohoupe pěkná peřejka u následujícího kvádrového šutráku, který dosahuje skoro velikosti malého domku.

Pod následujícím betonovým silničním mostem nás čeká další menší stupeň.

Blížící se jediný jez našeho úseku se hlásí kratším volejem a obligátním mohutným hučením. Je to smrťák s dlouhým silným válcem.

Obnášíme jez po levém břehu přes zákazové značky. Pod jezem následuje rychlá peřej s vysokými vlnami s obtížností okolo WW II+.

I dál řeka svižně teče, objevují se i lehčí peřejky. Doplouváme do města Annemasse, což je vlastně takové předměstí Ženevy na území Francie. Jako první vidíme kasino na pravém břehu. Přistáváme před silničním mostem, u kterého se nad peřejí pohupují slalomářské branky. Na vodě jsme při plavbě po Arvě nepotkali ani pádlo.

Závěr

Řeka Arve dál teče do Švýcarska, kde se vlévá do Rhony. My ale končíme a vlečeme loď a věci ve vedru na vlakové nádraží, což je poměrně silný zážitek. Klimatizovaný vláček nás pak už pohodlně vyváží do Bonneville zpátky k autu. Odtud míříme dál na jih – do údolí řeky Isère.

Ahoj Eki