krásy jižní Francie, Dan, 11/29/2022 4:35 PMNervydrásající úvod mi v duchu hrozil tragickým vyvrcholení, ale radostný opak je pravdou!
Eki, četl jsem se zatajeným dechem s obavou o pointu ve stylu "a jestli se potopená loď nezachytila za pilíř, plují v ní uvěznění vodáci až dodnes". Ale dostál jsi opět bezpečnostního standardu nejvyšší třídy, takže klobouk dolů.
Musím říct, že prvek napětí je ve tvých článcích zcela zásadní nóvum (nemluvím o článcích o dědečkovi a babičce, u kterých se odvaha a riziko snoubily velmi často až pravidelně) a přidává literární části další stupeň.
Co ovšem považuji za naprostou dokonalost, je obrazová část. Tu čtenáře/diváka vedeš v odpoledním horku po rozpálených mostech k chladné řece, tam ho zdrkotáš přes kamenný stupeň, aby Ti uvěřil, jak moc je to večer s posádkou nahnuté. Ale sotva co vyjde slunce (všimni si, že nepíšu ranní slunce :-), už neleníš a hladce jej provázíš dál mezi lučinami, stromovím a stěrkovými náplavy, aniž bys minul autovrak, revitalizační snahu či most, které tak přírodním divům dodávají v textu civilizační vyváženost. Jsme v srdci Evropy.
Až by si pozorný čtenář začal myslet, že doznal naprosté harmonie. Jenže znakem geniální pointy je mimo jiné to, že se nachází skoro na konci, čímž udržuje diváka/čtenáře ve stálém napětí.
A tak přijde ponenáhlu vrcholný snímek č. 15, kde se v nenapodobitelné mimézi doslova prolínají různě mocné vrstvy nedalekých vápencových hřbetů s téměř identickou strukturou háčkova trička. Nedosti na tom, že je barevně skoro k nerozlišení, nejen že se mocností vrstev dokonale přimyká ke štítům hor! Ono se dokonce v nepočetných vrásách připodobňuje i geologickému vývoji souvrství!!! Dokonalé ...
Takto uchvácen v míhavém přelétání z horstev na tričko a zpět čtenář jen neochotně pokročí k předposlednímu snímku, aby zasněně uvažoval nad mnohoznačným popiskem "obdivujeme scenérie mohutných vápencových vrstev" pokračujíce tak bezděky ještě chvilku v míhavém prohlížení. Poslední obrázek je již pouhým echem předešlého zpola zastřeného reliéfu, ikdyž ozvěnou naprosto výstižnou.
Jak těžce na člověka s koncem článku doléhá ta vzdouvající se podlaha baraky plná vody. Ale konec dobrý ...
S dvěma pozdravy Dan
P.S Je vidět, že geologické srdce se v tobě nezapřeš. Tak buďte radostni, roxorů prosti a piš!