V uličce za tělocvičnou Sokola Královské Vinohrady v Riegrových sadech stojí nízká dlouhá budova, která podpírá kus běžecké dráhy nad ní. Všechny její dveře jsou zavřené až na jedny, kde do tmy září vývěska s reklamou na pivo Svijany. To je vodácký klub Válec, který před pár lety založil Henry, náš kamarád, a kterého se ujal Keny a vede ho až do teď.

V klubu v tuhle dobu už bývá rušno a zrovna dneska tam nějaká děvčata předvádějí Korejskou kuchyni, tedy něco jako Suši. Jindy je slyšet zvuk kytar, nebo vstoupíš přímo doprostřed nějakého promítání nebo na maškarní párty. Zítra tu má oslavu narozenin vodačka Eliška a Keny točí piva a rozpéká Hermelíny a klobásy, případně řekne nešťastníkům řidičům, ať si sáhnou do ledničky pro nealkoholické pivo.

Klub má všechno, co takový klub potřebuje. Nade dveřmi při vstupu je dostatečně široká palanda pro ty, co přebrali nebo si chtěj jenom odpočinout. V koutě je postarší kanape a pár křesel, jinak je prostor vybaven dřevěnnými lavicemi a stoly. Od baru je dokonalý přehled. Klub má knihovničku i fotbálek. Všichni si tu tykají, i když se třeba neznají nebo kvůli skleroze si nepamatují a nemůžou si vzpomenout, odkud toho dotyčnýho znají.

Název Válec je podle mě zvolen velmi správně, protože chytne a nepustí. Nemůžeš se zde stát pasivním kuřákem, protože ti aktivní chodí kouřit ven. Keny mi točí pivo a dozvídám se, že klub se v dubnu zavírá. Proboha. No koneckonců Keny klub táhne už pár let a to člověka asi unaví. Snad prapor klubu nepadne do prachu a někdo ho zvedne a ponese dál. To by totiž zaslzelo nejedno oko vodáka i běžného turisty. Pro mě je už teď klub legendou.

Wigo