V nedeli jsme jeli Kocabu. Oproti minulemu spluti na podzim (stav 70 cm) se mnohe zmenilo. Na raftu je v komentarich k rekam prispevek od Jichy, ktery plati pro dany stav. Rano jsme se koukli na vodocet se stavem 86 cm a prohledli jez, ktery by se dal prekonat jednoduse mohutnym rozjezdem a preskocenim vyvaru. Po prevezeni aut jsme nasedli do kajaku (Vlada v singlu do deblovky) a vyrazili jsme. Tech stromu v recisti nejak pribylo od minula a to co jsme minule podjizdeli s opici lehkosti se nyni zmenilo v zajimave nastrahy. Prvni stromecek prekvapil Jichu a donutil ho nedobrovolne vykrysit. Druhy strom byl zase muj.

Technicka poznamka: Znalost eskymaka je tam stejne na ... kdyz hubou rejete po dne.

Dal se pak cesta ubirala stejny zpusobem. Z lodi jsme vylejzali jen proto, abysme pomohli Vladovi z deblovkou, protoze nektere stromy pro nej opravdu nebyly. Plot a ohradnik zminovany Jichou tam uz taky nebyl. Skalni souteska v Ledcici se jen mirne rozlila do sirky, ale obtiznost zustava. Po upozorneni domorodce, ze "je to nebezpecny, ze jsou tam skaly jako pily", jsme si rekli, ze asi mysli tu soutesky a po prohlednuti jsme ji v pohode sjeli.

Cesta ubihala vesele dal a za mohutneho Vladova nadavani jsme se dostali az pred Stechovice, kde v jedne osade je stupinek (asi pul metru). Pri minulem stavu vody to byl docela mirumilovny skok, ale pri tomto stavu se tam vytvoril vesely valecek. Po zdrave uvaze, ze ctyrmetrovy valec asi nepreskocime jsme prenesli a uz jsme se docela tesili domu. Po dojezdu do Stechovic pred prvni jez jsme si ho sli prohlednout. Na vodoctu pribyly 3 cm a vyvar pod jezem se prodlouzil asi o metr a jeho preskoceni by bylo jen sazkou do loterie. Do toho se na nas prisel kouknout nejaky domorodec a tvrdil, ze vcera to tu jeli a uplne v pohode. Nedal si vymluvit, ze vcera to melo o 10 cm min vody. Vsichni jsme se vesele rozjeli domu lecit odreniny.

...To myslite vazne?

Co?

To jako, ze to pojedete?

Jo jasne.

Vzdyt je skoro povoden.

To nevadi.

Ale v 81 se tady jeden hasic utopil. Mate aspon plovaci vesty? Kluci snad maj, ale ja ne, ja stejne neumim plavat. ...

Zdar Vranik

Takhle minulou sobotu jsme se domluvili s Jíchou a Vraníkem, že je dobrý stav vody na Kocábě. Tedy když mě říkali ti dva, že je "dobrý" stav vody, představoval jsem si něco zcela jiného, ale k tomu se ještě dostanu. Mám novou loď, která ještě nepoznala, co je to voda a představa, že ji vyzkouším - prostě v neděli ráno odjezd! V osm hodin v neděli nakládka lodí a počasí pro skutečné znalce, zima a déšť. Můj háček Zuzanka prohlásila, že nenašla zdraví na hnoji a že nikam nejede. Dobrá, pojedu singl, ostatně jezdím tak rád.

Když jsme přijeli my tři, dva kajaky a kánoj do Štěchovic, začal jsem tušit, že je něco špatně. Voda tekla celým profilem jezu a to, co jsem znal jako potok, byla slušná řeka. Přejeli jsme na začátek naší cesty do Nového Knína, složili lodě a já čekal na přejezd aut. A jak tak čekám, objevil se pán a povídá: "Vy to chcete jet v tomhle počasí? No to jste se zbláznili! Určitě máte aspoň plovací vesty, že jo?" "Kluci je potřebujou, ti jedou v kajaku a mě je to jedno, protože stejně neumím plavat." Já na to. Dlouho jsem neviděl tak dlouhý obličej. Pán odešel, kroutil hlavou, něco si povídal, nevím co, ale tuším.

No vyrazili jsme na vodu. Krajina kolem nás se změnila v šedou čmouhu a když jsem se pokoušel zastavit u prvního padlého stromu, který se nedal objet, věděl jsem zcela bezpečně, že mě čeká velmi těžký den. Stromů, napadaných do řečiště za zimu, bylo skutečně hodně. Lávky, kde loni stačilo sehnout hlavu, jsme museli plížit, nebo přenést a moje nová plastová loď se časem stávala stále těžší a hůře ovladatelnou.

"Rychle zastav, tady někde jsou dráty přes vodu!" Zařval Vraník v tom nejnemožnějším místě. A tak se stalo, že jsem sice nezastavil, ale pro jistotu jsem se i s lodí ponořil do vln. Postupné zastavení lodě se mi podařilo až po dobrých tři sta metrech pod padlým stromem. "Jo a ta dráty tady vůbec nejsou! Ale loni tady ještě byly." Divil se Vraník. Zkrátka kamarád. To říkal po té, když jsem ho přes jektání zubů už slyšel. Samozřejmě si Jícha přisadil: "Od teďka už to bude dobrý, uvidíš". No viděl jsem. Hned za první zátočinou jsem si přenesl loď zhruba o sto metrů a prohlásil, ať mě tu nechají, odjedou a pak se pro mě vrátí. Cesta žádná, o hospodě ani nemluvě, prostě hloupost. A tak se jelo dál.

Žízeň, únava, totální nedostatek nikotinu, jediný sirky jsem utopil, prostě den jako korálek. Jo a prší, ne stále, ale každou chvíli. Průrvu u Lečice jsem si pro jistotu taky přenesl a pak už to bylo opravdu "dobrý", jak říkal Jícha. Ve Štěchovicích jsem první cigaretu, kterou mi místní občan zapálil, málem snědl, odhodil nedopalek a po minutě zařval: "Kde je ten vajgl, já si nemám od čeho připálit!" "Tady leží" řekl klidně Vraník a zašlápl ho! Jak říkám, kamarád. V pondělí jsem začal tušit, co mě bude asi bolet. Dnes už to vím. VŠECKO!

Vládi