Středa
Střední Taravo, nástup u traktoru, plánovaný úsek asi šest kilometrů. Trvá nám však s focením, prohlížením a jištěním celé odpoledne. Řeka začíná mírně s obtížností WW II až III. Teprve za rozpadlým mostem začíná to, proč jsme tu. Krásné typicky korsické skalnaté koryto s peřejemi, slajdy, skoky a průskoky. Obtížnost WW III až V. Vše jde prohlédnout (doporučuji) či přenést. Místo se třemi prsty se dá jet pohodlně vpravo. Ostatní je na uvážení každého zvlášť. Plavbu končíme pod silničním mostem na D 26. Je však možno pokračovat i dál. Řeka je tam neméně krásná.

Čtvrtek
Ve čtvrtek se dělíme na dvě skupiny. Slabší pod vedením jedou další úsek Tarava, silnější vyráží na perlu ostrova – Rizanesse. Nástupní místo je na mostě pod asi 7 km nad budoucí elektrárnou. Nezapomeňte si pohladit oslíka pro štěstí. Čeká u plotu.

Rizanesse je opravdovou perlou. Nabízí zablokované koryto, skály, balvany, slajdy, skoky, vodopády 8 m, 6 m, 2 m a 10 m. Račte si vybrat. Prohlížení a přenášení je možné téměř všude. Jen poslední „desítka“ se obnáší po skalách velmi špatně.

Jedeme ve čtyřech. Prohlížíme, jen když je to nutné, a vodu si náramně užíváme. Pozor na poslední úzký slajd. Je lepší ho přenášet, nebo objet pravým ramenem. Voda tu silně táhne pod skálu a hodně vaří. Končíme v místě, kde se bude vracet voda z elektrárny. Řeka je však pěkná i dál. Jen je k ní horší přístup.

Následuje noční přejezd na řeku Asco. Jedeme přes hory a cesta se trochu komplikuje. Jednak čas udávaný navigací je třeba násobit dvěmi, protože horské silnice nedovolují jet moc rychle, druhak za každou zatáčkou je možné narazit na stádo prasat či krávu a do třetice se setkáváme s místní specialitou: dopravním značením. V zásadě bych dělil místní dopravní značení na tři kategorie. Jedna kategorie jsou značky přestříkané sprejem, druhá kategorie jsou značky rozstřílené z brokovnice a třetí kategorie jsou značky válející se v pangejtu. Patrně jde o práci místní guerilly bojující za samostatnost Korsiky spadající stále pod francouzskou nadvládu.

Pátek
Kolem poledne se setkáváme s naší druhou skupinou na řece Asco nad vesnicí Asco u krásného starobylého mostu. Rozhodujeme se, že se opět rozdělíme na dvě skupinky. První tři kilometry řeky jsou obtížnosti WW III-V a je tam krásná soutěska. Druhá skupinka se připojí pod soutěskou. Vody není mnoho, ale na horní úsek to stačí. Řeka teče překrásnou krajinou a její okolí je jedinečné. Na skalnatých svazích se pasou kamzíci. Pardon, nejsou to kamzíci, ani obr Koloděj, jsou to místní krávy. Místní krávy jsou totiž nejspíš potomci dávných prakamzíků, jinak není možné, aby zvládly takové terény.

Nasedáme do lodí a užíváme si první průskoky a sjezdy mezi skalami. Přichází soutěska. Úvodní skok se jezdí přes středový nakopávák. Kdo spadne vlevo, ten ochutná tvrdost místních skal a v bubláku si pěkně zabojuje. Dál je soutěska celkem pohodová záležitost. Druhý skok na konci soutěsky je zdánlivě v pohodě. Snadný nájezd a skok k pravé straně. Chyba lávky. Sice se tak krásně vyhneme sifonu, který je přímo pod skokem vlevo, ale zato nás voda navalí na pravou skálu, a máme dost co dělat, abychom vypádlovali. Levý sifon by při dobrém boofu neměl jezdce nijak zvlášť ohrozit. Je hned u paty stupně. Soutěska se dá krásně prohlédnout a i přenést. Je dlouhá jen pár desítek metrů.

Následuje pár průjezdů mezi balvany a už se k nám připojuje zbytek výpravy. Řeka je zde již dost rozlitá a zablokovaná, takže občas stěží nacházíme průskoky a jakous takous cestu. Naštěstí vede podle vody již silnice, a tak pro nízký vodní stav končíme asi v polovině. Je zde nesjízdné místo, které se obnáší vnitřkem pravobřežního sifonu. Výlez na silnici vlevo je však velmi náročný a po sesutých skalách. Smutně pak už jen z auta sledujeme zbytek řeky, která je opravdu úžasná. Obvyklé výstupní místo je u mostu na příjezdové silnici. Jen pozor, ze silnice zde působí velmi silný „autobusový efekt“, a voda se zdá lehčí než skutečně je…

Pak už frčíme kolem Monte Cinta, (2706 m.n.m) nejvyšší hory Korsiky, přes Corti do Basecampu, kde probíhá poslední večírek. Ráno balíme, vyrážíme nakoupit zbytečnosti do Bastie a v půl jedné se už setkáváme se spoustou českých pádlerů na trajektu do Livorna. Mejdan na palubě se zřejmě vydařil, a tak v našem autě zbývám jako jediný střízlivý řidič. V neděli ráno již krásně spálení, utahaní, ale plní dojmů vykládáme bagáž, sundaváme lodě a jdeme na kutě.

Korsiku hodnotím jako velmi krásnou destinaci na dovolenou, s úžasnou přírodou, nádhernými řekami, piráty silnic a volně se prohánějícími stády prasátek, ale není vhodná pro jezdce bez určitých zkušeností. Najdou se zde sice lehčí terény, ale není to tak úplně ono.

Zároveň zdůrazňuji, že uvedené obtížnosti a popis je čistě z mého pohledu, nevyjadřuje názor redakce a hlavně - měli jsme spíš menší vodu! Za větší vody to bude jiné pádlování, jiné nástrahy a jiná síla tamních řek… Podrobné informace o našem pádlování lze získat jak v diskuzi, tak osobně v klubu Válec, na jehož stránkách naleznete i video a časem snad i další fotografie.

Keny, www.klubvalec.cz