Letošní Velikonoce jsme se rozhodli navštívit ostrov Korsika. Hodně k tomu přispělo DVD videoguide z časopisu Kayaksession, který právě v tomto termínu pořádá na Korsice vodácký festival. To jsme ještě netušili, jaká překvapení na nás na cestách čekají… Než jsme se překodrcali přes Prahu a nabrali další spolucestující, bylo něco po sedmé večer. Ideální čas k odjezdu. Do italského Livorna jsme se vydali přes Plzeň, Mnichov a Brennerský průsmyk.

Celá cesta je po dálnicích a vyjde na 40 éček na auto. 8 Euro Brennerský průsmyk, 32 Euro za italské dálnice. Cesta trvá přibližně 11 hodin, v závislosti na provozu a bezpečnostních přestávkách řidičů. Cesta proběhla bez větších problémů, jen pozor na německou polici. Rádi měří i uprostřed noci.

Ráno nás již vítá známá šikmá věž v Pise. Máme čas tak na krátkou prohlídku města a jeho krásných památek. Pokračujeme do přístavu v Livornu. V řadě aut již vidíme další kajakáře. A přichází první překvapení. Společnost Corsica Ferries neuznává naše lodní lístky a doplácíme 32 Euro za každé auto. Prý jsme s kajaky moc vysocí. (Doporučuji kupovat lodní lístky s velkým předstihem. Cena je tak výrazně nižší, než nákup na poslední chvíli.) Nevíme ani, jestli máme být naštvaní na místní lupiče nebo na Čedok, kde jsme lístky kupovali. Každopádně na lístcích máme uvedenou výšku aut správně. Ale hádat se nemá cenu a kazit si dovolenou pro pár Eur…?

Nalodění i čtyřhodinová cesta trajektem už byly v pohodě. Jen jsme se trochu připálili na sluníčku. Na trajekt je dobré se ale dobře obléct, protože na moři bývá větrno a rozhodně ne idylka, jako na fotkách z Playboye.

Trajekt opouštíme v přístavu města Bastia a vydáváme se na dvouhodinovou cestu do basecampu Ernella. Ten leží na půl cesty mezi Bastií a městem Corte / Corti (na Korsice je většina měst psána dvojjazyčně) na řece Tavignano.

Ubytování stojí 5 éček za hlavu, v ceně jsou teplé sprchy. Camp je plný kajakářů z celé Evropy, a tak už jen stačí sbírat kontakty a hlavně informace. Důkladná informovanost o místních řekách je na Korsice důležitější než kde jinde a rozhodně se nevyplatí to podceňovat.

Neděle:
V neděli ráno se konečně vydáváme pádlovat. Máme s sebou slabší jedince, a tak volíme na rozpádlování Golo – lower section (spodní Golo).

Nástupní místo je pod elektrárnou u Ponte Castirla a sjížděný úsek k Ponte Leccos je dlouhý 15 km a udávaná obtížnost je III až IV. Jedna pasáž údajně WW V, ale tu jsme nějak nikde nezaznamenali. Řeka se občas protahuje mezi skalkami, ve slepencových soutěskách a cestou nás pobaví pár peřejí, soutěsek a stupňů. Kde není vidět, kam řeka přesně mizí, je dobré zastavit a místo prohlédnout, případně odjistit. Na celém úseku jsme narazili jen na jedno místo, které mohlo být svým způsobem nebezpečné. Na jednom slajdu valí voda vlevo pod skalku. Za menší vody se dá sjet, nebo vpravo pohodlně přenést. Existuje i levá dámská cesta, ale jen když je dost vody. Padlých stromů jsme moc neviděli, ale padlých aut do řeky bylo několik. Asi korsický zvyk. Mezi padlými vozy se klidně pasou krávy a jak ještě uvidíme, není to zrovna řídký jev.

Z Gola uháníme na Asco, ale to nemá moc vody, tak se vracíme do basecampu. Večer tu je mejdan, promítání videí, welcome drink a další dobroty…

Pondělí:
V pondělí se vydáváme na spodní Vecchio. Nástupní místo Ponte Noceta, kde je i měrný profil. Stav vody ten den je 150 cm a je to spodní hranice sjízdnosti. Vody málo, ale jedeme.

Za tohoto stavu nám přijde udávaná obtížnost WW III až IV trochu nadnesená, ale za větší vody tomu tak určitě bude. Řeka je jedno velké a široké koryto kamení a skal. Průjezdů je spousty, což obtížnost trochu snižuje. Úsek je dlouhý 4 km, a pak se řeka vlévá do Tavignana. Po něm se dá pokračovat do basecampu. Řeka má charakter lehké údolní řeky s občasnými peřejemi a jedním slušným stupněm s válcem. Za vyšší vody je dobré prohlédnout a odjistit. Po svačince v basecampu pokračujeme asi kilometr po vzdutí přehrady. Hráz se dá překonat rybochodem vlevo (pouze za velké vody, jinak je to materiálovka) a nebo obnést obtížně po obou březích.

Pod přehradou se řeka začíná v krásných peřejích svírat do soutěsky. Za menší vody je soutěska krásné svezení. Za větší je třeba dávat velký pozor. V soutěsce je jeden stupeň s válcem a jeden balvan uprostřed koryta. Objíždí se vlevo. V celé soutěsce není problém zastavit v některé z četných kapes, ale únik ze soutěsky po souši je téměř nemožný. V druhé polovině je už soutěska jen romantickou plavbou po klidné hladině. Vystupujeme na konci soutěsky pod silničním mostem s novými vodočty.

Úterý
V úterý se vydáváme na spodní Fium Orbo, ale to nemá díky elektrárně vodu. Cestou prohlížíme ještě další suchou řeku a zklamaní se celkem pozdě vracíme do basecampu. Na ukrácení času dáváme ještě jednou soutěsku Tavignana. Vody je méně a obtížnost se rapidně zmenšuje. Ale i tak je to hezké svezení. Večer přejíždíme na střední Taravo. Spíme na známém místě „u traktoru“ pod Guitrea de Bains. Znají ho snad všichni kajakáři a není těžké se na něj doptat. Je tam krásný plac na spaní, bohužel ale ne příliš veliký. Cestou ještě zahlédneme ceduli Fuck off Kayak. Myslím, že bližší vysvětlení, proč mají místní tak rádi kajakáře, by nám mohli podat pánové z Moravy, kteří se o ni svým chováním v místních lázních zasloužili… Hlavně, že se jim nic vážného nestalo, protože patrony z brokovnice válející se co dva metry na zemi hovoří za vše.

Keny, www.klubvalec.cz