Z Kalenského potoka se přesunujeme na opačnou stranu Labe, kde o 500 m výše přitéká další zajímavý přítok s názvem Pilníkovský potok. Jedno auto necháváme u ústí Kalenského potoka, protože sem dorazíme po rozvodněném Labi. Druhým vyjíždíme proti proudu do obce Pilníkov. Stejnojmenný potok byste zde hledali těžko, protože teče krajem obce. Středem teče Starobucký potok a my si to vylepšujeme ještě tím, že nastupujeme na Prkenném potoce.

Prkenný potok je ale tak úzký, že se do něho lodí ani nevejdeme, natož abychom v něm pádlovali. Odpichováním se po 200 m dostáváme soutok se Starobuckým a po dalších 500 m už konečně vplouváme do vod Pilníkovského potoka.

Pilníkáč má tu zvláštnost, že na něm není žádný jez, ale to neznamená, že je bez překážek. Hned v úvodu podjíždíme docela nízké lávky a po chvíli nás zaskočí celkové zatarasení toku z nařezaných klád, jako by si někdo budoval na potoce hráz. Je nutné vylézt a přenést, ale to bylo první a poslední přenášení. Ne, že by o podjezdy či prodírání se zarostlými místy byla nouze, ale vše se dalo nějak vyřešit z lodě.

Na začátku Chotěvic překvapila peřejnatá zatáčka a dále pokračuje potok ve velmi pěkném proudu. Zajímavější úseky obvykle následují za klenutými železničními mosty. Jakmile opustíme Chotěvice a začínáme se blížit k Labi, potok zde teče velmi pěkným úsekem. Stromy vystupují do vody po obou stranách a v téměř pravidelných intervalech představují jakoby spící mnichy hlídající vstup do tajemné komnaty.

Tyčí se nad námi mužíci obklopeni zeleným mechem, světla ubylo a jen v napětí očekávám, co přijde. Žádná kaskáda ani zrádný katarakt se nekoná. Potok si dále upaluje slušnou rychlostí v malých peřejích, kdy musíme řešit občasné zablokování průjezdu padlým stromem, lávkou nebo dřevěným žebříkem.

Vše zdárně překonáváme a už jsme na vzdutí Labe, které má povodňový stav. Krásnými táhlými peřejemi splouváme k mostu, pod kterým ústí Kalenský potok a kde máme své auto.

Máme za sebou 7 km po Pilníkáči a dalších 700 m po jeho přítocích. Stav vody byl ideální 64 cm s 3,7 m³/s. Z těch potoků, co jsme jeli nedávno, ho hodnotím jako nejhezčí. Neustálý proud s peřejkami, občas zajímavější místečko, jen na několika místech zarostlé či zapadané a hlavně bez jezů a elektráren, které by kradly vodu. Celková obtížnost byla okolo WW I. Sem se určitě rád někdy vrátím.

Petr