| Diskuse nad článkem |
Díky,, Bořík, 5/24/2017 7:15 AMmoc krásný článek. Pohlazení po duši. Reply
|
Hezky, Jirka J., 5/24/2017 11:35 AMjsi to napsal, mluvíš mi z duše. Díky Reply
|
Úhel pohledu, Martin, 5/24/2017 2:06 PMKdyž si něco podobného přečtu, jsem opravdu šťastný...že je mé vnímání světa jednoduché. Reply
|
ano, ano , ano, Klasik, 5/24/2017 3:39 PMMám návyk rychlého čtení, takže jsem četl 2x a stejně asi ne poctivě ... přesto jsem asi něco přečetl a vybavilo se mi něco se asi po přečtení vybavit mělo. Poutník do Santiaga de Compostela nebo jiná cesta ... asi není měřítko co je dost a co málo ... je ctihodný člověk se zkušeností prožitku samoty a sebezapření. Člověk, který si udělal čas na setřídění myšlenek na povznášející cestě. Na vodě to lze zažít, ale domnívám se, že nyní již jistě ne na vodě typu letní Vltava. Což je samozřejmě velká škoda. Klasik PS: Snad jsem pochopil o čem ten článek je. Reply
|
Mňo, dobrý, Kimbo, 5/24/2017 4:11 PMKoukám, že vedle Vladimíra je tu nový poeta. Na ty "jiné" myšlenky můžeš přijít i jinde, mimo civilizaci. Po létech vodáctví jsem se nechal přemluvit na tůru do hor. Na Retezatu jsem to poznal, byl jsem nejvýš, nade vším, a přitom tak nepatrný. Reply
|
|_Re: Mňo, dobrý, HoP, 11/19/2017 10:14 PMPoeta nejsem ani náhodou, Kimbo... Vodáctví je jen jedna z možností, kde hrozí v extrémním případě pocit elitářství... Skládat mozaiku života a snaha o pochopení jeho smyslu je ničím nenahraditelná zkušenost, tzv. zkušenost nepřenositelná, těžko jí objasníš někomu, kdo nejde po podobné cestě nebo po ní touží a ještě nemůže či se na ni již připravuje. Nejen noci na vrcholech hor, ale i noci v základech vypálených domů ve vesnicích v pohraničí, které těžko najdeš i za denního světla... Nejen noci na místech, kam běžní lidé neradi chodí... Nejen solo plavby po kvakách i velkých řekách a ještě mnoho jiného mimo Tě učí nepatrnosti nejvíce mravenčí... Mimo civilizaci si porovnávají lidé prioritně základní pudy, ty zvířecí, což je základ. Kdo se chce posunout ještě dále, musí zpět do civilizace. K popelnicím místo do supermarketu, k dřině bez ohledu na předchozí zkušenosti a přesto s pokorou a s díky za tu možnost, k pohledu nejen na rty právě umírajících. Nejsou to výzvy až tak divoké, zcestné nebo mimo mísu. Naopak, je to pouze něco, co bylo mnoho století běžné a normální, jen se to nějak prostě vytrácí. Nefňukám, že to tak je, jen to prostě nevyšumělo ještě úplně dočista a těm dvěma procentům z drtivé většiny jsem psal i tento článek. Cílem článku bylo povzbudit lidi, co dokáží překonat a obecně i vytrvale překonávat ten či onen strach a nenechají se jen unášet bez cíle okolnostmi, které zrovna ovlivňují jejich životy. Strach je rakovina mozku, zhoubná či nezhoubná, ale furt je to rakovina mysli, našich myšlenek... O tom je můj článek a Tobě reaguji na Tvůj veřejný názor proto, že nad Tebou nevítězí... Howgh. Reply
|
Kráčel krajem poutník, Večerníček, 5/24/2017 4:36 PMa pochyboval o sobě, a pochyboval jsem o sobě. S každým krokem mi bylo lépe a pochybností méně. Jen neustrnout. Děkuji Ti za odvahu podělit se o kroky poutníka s ostatními. Reply
|
Marek Srba, Vladimír, 5/24/2017 5:20 PMV sobotu zemřel v nedožitých šedesáti letech vynikající vodák, cestovatel a autor mnoha cestopisných filmů Marek Srba. Odešel ve spánku tiše, jakoby soukromě, aby nerušil. Markovy stopy vyrážely z jeho brněnského ateliéru a mířily do tajuplných zákoutí moravských řek, kam vodil své kamarády, do delty Dunaje, jejímž byl znalcem, ale jsou i na březích pyrenejských i skandinávských řek, na Yukonu, Stikine a v Patagonii. Článek jsem četl snad šestkrát a myslel jsem přitom na něho. Marek Srba měl složitou povahu, ale jedno se mu nedá vzít: Měl rád život a uměl si ho nejen užít, ale i vážit. Tak, jak jej představuje článek, Marek byl opravdu poutník, na svých vodáckých výpravách i ve své nelehké umělecké duši. Cíl, který vtisknul svým cestám, býval vždy ztělesněným snem, a Marek za ním šel s odhodláním, vírou a pevnou vůlí, ale také s laskavým humorem, ohledem na ostatní a s respektem vůči kráse světa a poetičností chvíle. A tak budu číst posedmé tento neobyčejný článek a budu vzpomínat na naše společné cesty, budu vzpomínat na Marka Srbu. A za letních nocí vzhlédnu ke hvězdám a budu hledat jeho stopy na Mléčné dráze. Protože kam jinam by Poutník jako on měl odejít? Reply
|
Rádo se stalo, HoP, 5/25/2017 7:43 AMPoděkování patří hlavně Václavovi, bez něj by článek nebyl a také Petrovi za zveřejnění. Tak zase někdy a nej mlčky u ohně ;-) Reply
|