Tak se mi donesla informace o prvním ježdění na zrekonstruovaném kanále v Budějkách. Ihned mne začaly svrbět ruce vyzkoušet si nový Kursk, který jsem právě dodělal. Do Vánoc sice zbývají jen 3 dny, ale vůbec nemrzne. A tak odhazuji image solárního jezdce, balím teplé prádlo a vydávám se i s lodí do práce. Kanál ještě není osazen stavitelnými překážkami a tak očekávám jen rychlý splachovadlo s několika vlnkami. Ale pak jsem zhlédl proplachování kanálu z minulého dne

a začal litovat doma zanechané šprajdy. Podcenil jsem však i další věci – vybité baterky v pumpě, nevhodnou volbu turistické vesty ladící ke kožešinové čepici atd.

U suchého kanálu mě překvapily betonové kvádry na dně, nejspíš základny pro umělohmotné stavitelné překážky. Už tohle dávalo tušit, že se v těchto místech budou dít zajímavé věci. Voda začala natékat a kanál se před mýma očima rychle měnil v pěkný maso. Měl jsem sebou osobního fotografa. Naivně si stoupl k bývalému Kolovadlu, ale já ho hned převelel výše k největšímu válci se slovy, že tam dolu stejně nedojedu. Jaká prozíravost!

Zaklekl jsem v nástupním bazénu do Kursku 002 a dal horní část kanálu - bez překážek až otravně jednoduchou. A tak jsem neohroženě najel do „trojky“ s myšlenkou chytit si pod ní vracák. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem okamžitě dostal ve vlnoválci pořádnou sodu a vyjel z něho zlitej a zalitej.

Vodou ztěžklý Kursk odmítl zajet do vracáku a vesele zcouval přímo do další vlny. Tam dílo zkázy dokonáno a já se najednou plazím s plnou lodí podél břehu ve snaze najít místo k vysednutí a vylití. Všude jen strmý břeh, přejíždím další beton a začíná jít do tuhého – jsem těsně nad obávaným válcem. Chvilku se peru s pulzující vodou vracáku a dávám tak příležitost supům seběhnout se v plném počtu. Ze břehu na mne někdo volá, proč nejedu dál? Já kontruji, že takhle plnou lodí je to sebevražda. Jeho odpověď mne dostala: „Někdo tu první krysu přeci udělat musí!“ A tak vzdávám marný boj a ve své zalité rakvi se vydávám vstříc nevyhnutelnému.

Spadnul, nikoliv najel, jsem tam v nejblbějším místě a dostal slušnou čočku ve válci. Následuje velmi výživná rozplavba až pod kanál. Teprve tam jsem schopen posbírat svoje hračky a jako zmoklá slepice (spíš liška) se vydávám za ovací a gratulací přihlížejících zpět k autu a rychle domů.

Manželka mne přivítá "držkovou" (neopomene "pochválit") a prorokuje veselé Vánoce pod duchnou a horký čaj s citrónem.

Žralok