Již druhým týdnem pouští Labe. To se přece musí využít. Balíme tedy věci a míříme směr Hostinné. Pokud to vyjde, rádi bychom sešupli i Malé Labe, které ústí před Hostinným. Vyzbrojeni informace z článku od T. Suka, kde popisuje právě Malé Labe, stojíme před vodočtem v Prosečném a díváme se na průběh vody za několik dní dozadu zapsaného do milimetrového grafu automatického limnigrafu.

Aktuálně to vypadá na 65 cm a to letmým pohledem na tyč vodočtu. Z grafu se mi to nějak nedaří vyčíst, jelikož je již neděle a v grafu se zaznamenává aktuálně sobota a navíc tam nejsou žádné osy s měřítkem. Z grafu jen vyplývá, že včera to bylo daleko lepší a že dnes to již výrazně pokleslo. Díky popisu od Tomáše je nám zřejmé, že vršek jet nepůjde. Jedeme tedy nahoru po proudu až do Prostředního Lánova. Z cesty asi 300m pod silničním mostem v Prostředním Lánově však vidíme, že jeden jez si velkou část vody odvádí z potoka a než abychom přetahovali asi 200m, tak jedeme těsně pod ústí náhona. Odtud se připravujeme vyrazit.

Počasím nám docela přeje, je krásné teplo a my nasedáme do lodí. Nejprve je to pohodovka v korytě, které je občas alespoň z jedné strany regulované. Pak začínají přicházet obtížnější místa. Za zatáčkou se vynořuje malá kaskádka (spíše průjezd mezi kamennými deskami) ve tvaru S. V první zatáčce nás to hodilo na jednu desku a po ní pomalu sklouzáváme opět do proudu. Jen si v duchu říkám, jak to asi dopadne. Dopadlo to naštěstí dobře a my jen vyléváme vodu za zatopené Pálavy. Asi druhé náročnější místo bylo o 3km dále v lese. Opět takové kamenné desky vytvářející stupně s obtížností WW II. Jinak je to pohodová plavba v pěkných peřejích s obtížností, která se s přibývajícími kilometry uklidňuje z WW II na WW I. Na naší cestě potkáváme jeden jez, který je nesjízdný. Přenášení je dost problém, protože je to kolem dokola oplocené z levé strany a navíc tam pak není rozumný přístup zpět pod jezem. Na pravé straně je poměrně strmá stráň s náznakem uzounké cestičky vyšlapané asi vodáky. No cestička, je to spíše jen pár metrů zářez ve stráni, a pak je nutno spustit loď přes padlý a ztrouchnivělý strom asi 5 m dolů do vody.

Krajina zde moc pěkná není, jelikož neustále jedete vesnicemi. Jen většinou z pravé strany je občas náznak lesa či louky. Přesto je to docela pěkná říčka hlavně v horní části, kterou jsme bohužel nejeli. Podél potoka navíc vede silnice, takže nástup a výstup je možný kdekoliv. Také je to již za hranicí KRNAPu, a proto není nutné se obávat nějakých problémů. Na druhou stranu je potkali jednoho strážce KRNAPU na Úpě a ten nás jen upozornil, že Úpa by se sjíždět neměla (Úpa je opravdu v KRNAPu zakázaná sjíždět dle oficiálních informací). Jinak nevyhrožoval pokutou či zatčením. Naopak, zastavil jen proto, že někomu uplavala rukavice, on ji našel a snažil se ji vrátit majiteli. Myslím, že je to neporovnatelné chování např. se Šumavou.

Opět uplynul týden a voda stále teče. Vracíme se tedy ještě jednou, tentokráte za stavu 70 cm. Jelikož vody je více, jedeme až do Horního Lánova, kde chceme začít. Dle kilometráže to má být úsek WW III-II až k silničnímu mostu v Prostředním Lánově, ale bylo to spíše slabé WW II. K tomu se je nutno připočítat několik dalších jezů opět s poměrně složitějším přenášením, takže kdo to nejede až úplně odshora, je lepší nastoupit asi 300m pod silničním mostem v Prostředním Lánově. Odtud je to pak asi hodinová plavba k ústí do Labe.

Petr