Obliba malých toků stoupá. Alespoň podle některých příspěvků sem do www.reky.cz. Já to chápu, kdo by taky chtěl po sto milionté sjíždět Sázavu via Krhanice-Pikovice. Navíc po čekání na déšť, který tu kterou strouhu naplní, je ta odměna v podobě svezení ještě sladší.

Já si takhle sjel Kunratický potok. Bylo to poprvé a taky od té doby naposledy, co jsem na tomhle pražském potoce viděl vodu. Pravda, během povodní jsem se na něho nebyl podívat, ale na potok Šárecký. Takže tehdy, cca 4 roky zpátky, stačil k zvednutí průtoku dobře 3-4 hodinový liják, tedy spíše ceďák, čili chcavec. Krom oněch zmíněných předloňských povodní už víckrát takhle nezapršelo. Když ráno jedete do práce a už leje, k jedenácté stále ještě bez přestávky vydatně prší a k polednímu se vyloupne slunce, máte čas nejvýše do 16 hodin, abyste nasedli do lodí a jeli. To je nejzazší termín – mně se během těch čtyř hodin hezkého počasí podařilo zdrhnout z práce, sehnat parťáka, co zdrhnul z práce, zjistit průtok a donést loď do Kunratic na ramenou.

Nasedli jsme – a obecně bych toto místo doporučil – pod hrází Hornomlýnského rybníka. My nasedali vedle vrat do jakési kovárny, dnes je tam asi 1,5 metrový plot. I s tím plotem je to pohodlnější nástup než ze schodů asi 20 metrů výše. Nevím, zda ten plot znamená, že už od hráze je potok na soukromém pozemku, ale každopádně zanedlouho už skutečně pádlujete uprostřed anglicky sestřiženého trávníku. Zahrada je oplocená pletivem a to i přes potok. Při jetelném stavu už spodek plotu rezne ve vodě. Jak už jsme na něco takového nebyli připraveni, napláclo nás to na pletivo. Panika přesto není na místě, pletivo jde vyzvednout na výšku singlíře a s opatrností státního úředníka, který nemá na novou bundu, podplout. Dál to teče bez problémů do Dolnomlýnského rybníka. Hráz opět přenést. Skákat ten přepad je stejně smysluplné jako skákat Bungee Jumping bez gumy.

Pod hrází se jede už Přírodním parkem Údolí Kunratického potoka. Je to úzké zalesněné údolí, kde, pokud překonáte strach z hučících peřejí, můžete doslova studovat vzorek spodního prádla pod minisukněmi krásek korzujících se psy. Asfaltové chodníky totiž těsně sousedí s potokem, ale jsou pochopitelně o něco výše. O chvíli později minete Nový Hrad (tak tak, přesně tady se na Hrádeček škrábou ti šílenci při Velké Kunratické), kam utekl Václav před Žižkou, a vlastně o tom ani nevíte. To vám spíš neuniknou dvě restaurační zařízení se zahrádkou skoro u břehu. No a pak je tu už Thomayerova nemocnice. Pod jedním z můstků vplujete přímo do jejího areálu. Je možné, že narazíte na stádo muflonů. Ti na stejném místě vcházejí dovnitř nemocnice na pastvu. Na lidi klidně pokřikujte, zvířata nechte v klidu!! i tak ho v Praze moc nemají. Opuštění areálu nemocnice opět předchází panika. A opět zbytečně. Plot je sice svařený z trubek a všude je až k zemi, ale nad potokem asi do výše půl metru jsou ty trubky výkyvné. O chvíli později u rybníka Labuť končí PP Údolí Kunratického potoka a po podjetí Vídeňské (čtyřproudovka – před podjetím Vídeňské ul.) začíná úsek narovnaného vybetonovaného koryta.

Ten betonový kanál je jen místy okořeněný jízky, ale (bacha na loď!!) občas z volně nasypaného lomového kamene. Pak se frčí tím betonovým korytem až do Bráníku a do Vltavy. Kdo to tam nezná, ten ať si dává pozor na sportoviště po levé straně. Jakmile skončí, jede se brzo zatáčka vpravo a tam už co nejdříve u čehokoli vhodného stavět. Jo, snad je tam už dopředu vidět věžák Subterry. Zastavit tedy nejpozději u tohoto věžáku, dál už to jde do podzemí. A tam jsem nebyl, takže nemůžu sloužit – sem jsme dojeli už za tmy. A i kdybych tam byl, kdo ví jaké svinstvo tam může být vzpříčené. Takže jak říkám, za tou zatáčkou vyhlídnout nějaký strom, za který se chytit. My nevyhlíželi a nekecám, že o ty krystaly v betonu jsme nehty brzdili dobře sto padesát metrů.

Kdy to nateče jsem už napsal, jak dlouho se to jede – od čtyř do tmy, to mohlo být kolem sedmi, ale s tím, že my přelézali ten trubkový plot u nemocnice. Že se to hýbe jsem zjistil až na druhé straně (v komixech je pak v bublině lebka s hnáty, pár blesků, bomba s doutnákem atd. namísto realistického: „…do pr…, práce zasr…, …“).

Stav ke sjetí se dá bezpečně (a nejrychleji) zjistit přímo z autobusové zastávky „Michelský les“. Kouknete dolů a když to jde jet tady, jde to celé. K nástupu v Kunraticích se lze dobrat pěšmo, s lodí na rameni z metra Chodov nejdéle za půl hoďky.

Poděkování: Indiánům, že vymysleli kanoi, Inuitům za šprajdu, Rősslerovi-Ořovskému, že to přitáhl do Čech, lihovarům za desinfekci a Manitouovi, že seslal déšť.

Láďa

P.S. Fotky nejsou pochopitelně ze sjezdu, jen pro ilustraci.