Správní royalisti (členové organizace Royal Rangers) nečekají, až jim nějaký zasloužilý vodák obřadně odemkne řeku Bečvu, aby ji mohli sjíždět...
... prostě si objednají dobré počasí a zejména dostatek vody a jedou! Tak tomu bylo i jedno sobotní odpoledne, přesně 20.1.2007. V lednu jsme totiž ještě vodu nesjížděli.

Proto pod vedením náčelníka Pecy jsme vyrazili obtěžkáni vodáckou výbavou, jako jsou pádla, lodě Pálavy, vesty, přilby a samozřejmě neopreny, protože zas až tak dobré počasí náčelník nezajistil. Zato trasu vybral skvěle! Průtok řeky Bečvy po vydatných "zimních" deštích stoupl na 205 cm, tzn. cca 24 kubických metrů za sekundu, a tak se dal jet i "horní" úsek Bečvy - Karolinka - Vsetín.

Do Karolinky jsme dorazili vlakem. Chudáci spolucestující. Naše nadšení a těšení se na "první" letošní vodu neznalo mezí. Jeden postarší pán si dokonce musel vypnout naslouchadlo - asi jsme byli při vyprávění zážitků příliš hluční. Ale co naplat, my nadšenci jsme už takoví. Zrovna, když jsme vystoupili na Karolínském nádraží, Borkovi, který se právě učil pískat, se podařilo vyloudit zvuk podobný píšťalce, kterou používá průvodčí. Že se vlak rozjel mnohem dřív než měl, asi netřeba zdůrazňovat. Zděšená výpravčí tak tak stačila do rozjetého vlaku nastoupit. Ještě, že jsme nevystupovali na pražském hlavním nádraží. Kolik vlaků by tak asi Borek vypravil si můžeme pouze domýšlet.

Ale zpět k vodě. Na ni jsme se dostali ve 13:00 tedy v době, kdy jsme očekávali nejsilnější sluneční paprsky. A vydali se po proudu směrem ke Vsetínu. Cesta nám příjemně utíkala a voda celkem tekla. Časté splávky, prahy a peřeje byly úžasným zpestřením. Nezapomenutelné byly i kolmé jezy. Jeden z nich jsem sjel pozadu, to aby se Borek moc neumáčel studenou vodou. Naši expedici ze břehů sledovalo domorodé obyvatelstvo a jejich zkoprnělé až nechápavé výrazy nás ujišťovaly, že do těchto končin moc cizinců asi nezavítá. Na důkladnější sblížení a sledování způsobu života však nebylo moc času. Zejména proto, že Borkovi, ač byl navlečen od hlavy až k patě v neoprenu, začala být zima. Zprvu jsem si myslel, že se mu jenom nechce pádlovat, ale jeho výraz tváře mluvil za vše. Dokonce i přestal mluvit, což zas tak špatné nebylo. Navíc se pomalu začalo stmívat a tak jsme kopli do vrtule, tedy do pádel, a zdolávali kilometry peřejnatých vod směrem k domovu, ku Vsetínu.

Tam jsme dorazili v 16:30. Před Pecovým domem jsme sbalili lodě a sousedy zanechali v němém úžasu. Co dodat? Pouze to, že kdo nezkusil neuvěří. I v lednu může být na vodě víc než skvěle. Hlavně zase máme o čem vyprávět, na co vzpomínat a taky na co se těšit!!!

Ještě trocha statistiky:
Expedici tvořili 3 lodě obsazené Šiškinem a Borkem, Želém a Zuzkou (Želého kámoška), Pecou a Kristýnou. Ujeli jsme celkem 22,9 říčních km dle kilometráže. Teplota vzduchu byla kolem 7 stupňů, voda mohla mít odhadem 4-5 stupňů a asi polovinu cesty drobně mrholilo. Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Petr Šiška

PS: Borka, který ve věku 13 let byl nejmladším účastníkem, jsem dostal na vodu až pod pohrůžkou, že když nepojede, tak se bude muset celý den učit. Možná vám to připadá nepedagogické, ale od té doby má Borek úplně jiný vztah k učení.