... pokračování z minulého dílu ...

Ze zákruty se vynořuje silueta silničního mostu. Skálu a kamenné zídky střídají betonové mantinely regulačních zdí. Na mostě postává místní mládež, cosi skanduje. Stupeň před mostem však přehluší i to málo, co dovolí slyšet přilba. Čekám ve vracáčku na Petra, právě vyjíždějícího ze zákruty. Kývá, ať nečekám. Odstup je zde dosti nutný. Za posledním domkem končí i regulace. Koryto je těsně vedle silnice, na níž čeká Suzan s foťákem. Poslední stupeň, vedle něj na břehu leží buben z pračky a pod stupněm válec jako v pračce. Mám malou rychlost, trošku mne chytá za zadek.

Pod stupněm začíná větší klesání mezi stromy. Ohlížím se po Petrovi. Hledám nějaký vracáček. Marně. Zúžené místo, voda táhne pod břehy. Snažím se někde zastavit. Najednou mám hlavu pod vodou. Cítím nárazy přilby o kameny a studenou vodu v nose. Pomohl by eskymák, ještě ho tak umět. Hmatem strhávám špricku a deru se ven. Voda dost studí i přes neoprén. Z lodě je bazének plný vody, který pracně tahám z proudu. Kůzle chvatně pouští kameru na zem, nadává do bláznů a pomáhá mi na břeh. Kousek dál leží přes koryto kmínek stromu, o kterém jsme nevěděli. Blíží se Petr. Vidí nás na břehu a snaží se zastavit. Chytáme jeho příď a rveme ho i s lodí na strmý břeh.

Další plavba je velice rychlá. Rozrážíme peřejky, plašíme vodní ptactvo až k silničnímu mostu u Soběsuk. Za ním hučí malý jez. Prohlížíme ho za jízdy z vody. Pod jezem je stupeň s kamenů. Náš doprovod nám nestačí. Končíme na vzdutí Podhradského rybníka u lávky.

Ochladilo se. Převážíme lodě pod Hamerské rybníky a dáváme jako repete krátký úsek peřejí pod mosty. Nad údolím se shlukují olověné mraky. Závan chladného severního větru nás nutí k rychlejšímu převlékání. Suzan, rodilá Portugalka stojí opodál schoulená v péřové bundě.

Vracíme se domů, na kraj zvolna dosedá tma. Vyrazila z úkrytu velmi časně. Snad z dutých skal Kamenného žlebu v Drahanských horách, kde mají sovy svá hnízda. Snad ze strmého údolí, kde pod strženými mosty vypráví bystřina poutníkům svůj příběh. Příběh velikých balvanů valících se svahem po tisíce roků na dno strže, kudy prochází starobylá cesta od bran Smilova hradu.

Náhorní plošinu vrchoviny stahuje příkrov šedých mraků. Nad západním obzorem ještě zvolna dohasíná zář červánků. Velké sněhové vločky dopadají na čelní sklo automobilu. Nastává večer, a my se loučíme s dovětkem, že ještě letos tuhle říčku určitě pojedeme.

Velmi nás potěšila zpráva od jednoho motoristy, že v ten samý den byla viděna kánoe plující po Hloučele pod PN Plumlov.

Franta a vodaci Niva