Následující řádky popisují první dny našeho nového vodáckého roku. Pevně věřím, že i vy máte za první letošní týden podobné, ba i lepší zážitky. Ty naše jsou spojeny právě s tímto potokem.

Dne 1.1.
Začínáme náš vodácký rok kratičkou jízdou na Bílé Vodě v Nivě. Teploměr ukazuje -9 ^oC, a každá kapička vody na špricdece se mění v kousíček ledu. Také první průjezd lodi po kilometrové trase připomíná na klidných úsecích spíš činnost polárního ledoborce. Listy pádla pak bezmocně skřípou o ledový škraloup. Kůzle obsluhující kameru je též pochodujícím barmanem, nalévajícím kalvádos z láhve americké armády.

Nastává rychlý soumrak, a my se přesunujeme do teplé místnosti, kde na videu běží naše "vodácké výkony".

Dne 3.1.
Ráno doma v kotelně slyším hukot vody tekoucí v kanalizaci. Venku prší, teploměr vyšplhal několik dílků nad nulu a sněhová pokrývka mizí před očima. V garáži sedí pes, vrtí oháňkou a olizuje se. Nastává doba krmení. Je velmi společenský, navíc má ke stolování svůj zažitý postoj. Zkrátka nenažere se jinak, než jen ve společnosti jiného zvířete, a potravu přijme z misky jen podanou na lžíci.

Beru tedy v kurníku z bydla rozespalého kohouta. Vydává žalostné skřeky a zběsile kolem sebe bije křídly. Konečně může začít snídaně. Jedna lžička kohoutovi, který neskutečně rozevřeným zobanem hltá kusy nakrájeného chleba s masovou šťávou a několik lžící psovi. Zkuste takhle denně krmit čtyřicetikilového Malamuta.

Po krmení se kohout vrací ke svým družkám a pes vyžaduje pravidelnou vycházku. Jdeme k vodě. Hukot splavu horního rybníka je slyšet na dálku. Také Zbraní do náhonu přitéká velké množství vody. Pod ústím náhonu do řečiště Bílé Vody nabralo koryto šířku pěti metrů. Beru mobil a posílám zprávu Petrovi. Ještě není jisté co pojedeme, ale akce doslova visí ve vzduchu. Teprve večer je rozhodnuto, jedeme Okluku z Hamer.

Dne 4.1. Okluka
12:30 hod. - Odjíždíme z Nivy do Otinovsi, kde budeme nakládat Petra i s jeho lodí. Má dosti napilno, právě stáhl svůj kajak z půdy a v monterkách hltá zbytek svého oběda. Přešlapujeme před jeho domem na hromadě sněhu. Kůzle žmoulá v koutku cigaretu a jeho přítelkyně Suzan zůstává schoulena v autě.

13:00 - "Drahanská Eifelovka" stojí ozářena zimním sluncem. Je pět nad nulou, rozsolená břečka na silnici se s rozkoší zakusuje do karoserie vozu. S okrajem lesa najíždíme do ledové trojkolejné trati. Jedna kolej pro směr dolů, druhá nahoru a prostřední společná. Zkuste s ní vyjet, když proti vám jede druhé auto. Naštěstí je sobota po poledni a auta nejezdí.

Těžbou prořídlá hradba lesa ustupuje slunečnému podhůří vrchoviny. Dole od Hamer k Plumlovu proudí čisté vody říčky Okluky. Naše obavy, že noční mrazík vodu zastavil jsou naštěstí plané. Hladina sice klesla, ale tím říčka vůbec neztratila. Za jízdy prohlížíme trať s peřejkami a stupni tvořícími malé válce.

Dnes budeme začínat pod ř.km 4.5, uprostřed kaskády, jelikož její horní část blokuje zaklíněná kláda. Dolů k vodě vedou strmé kovové schůdky, kudy snášíme lodě na dno úžlabiny. Voda mezi skalami vydává silný dunivý zvuk, násobený klenbami dvou kamenných mostů. Kloužu do malé lagunky, ze které voda přepadá o metr níž, přímo do hlavního proudu. Klesám přes četné skalní prahy pod klenbu druhého mostu. Příď mizí ve vlnách a uštědřuje mi vydatnou sprchu. Za kamennými mosty následuje betonový. U něj pak stupeň s válcem. Přes čůrečky vody tekoucí mi z obočí mžourám po dalších dvou stupních.

Pokračování zde ...

Franta a vodáci Niva