Řeka Dunajec protéká hraničním pásmem mezi Polskem a Slovenskem. Jeho delší část protéká Polskem, ale ta nejkrásnější slovenským národním parkem Pieniny. Řeka má rychlý proud, který dosahuje 8-10 km/h. Ve všech úsecích, které budu popisovat, řeka teče stejně svižně a nemálo k tomu přispívá fakt, že zde nenajdete žádné jezy (s výjimkou ve Starem Targu na Černém Dunajci). Je velice čistá, i když samozřejmě při projíždění měst či obcí občas né úplně voní.  

Na Dunajec se dá dojet vlakem, ale spíše doporučuji skupinovou jízdu. Nás by spací vlak pro 2 osoby a 2 psy se zpáteční jízdenkou vyšel na zhruba 7000 Kč, tudíž jsme vyjeli vlastním autem a cesta trvala přes noc 5 h. Bohužel naše fotodokumentace skončila někde v mém umřelém počítači.

1. Sobota: Nowy Targ – Debno (1 km před vzdutím přehrady Czorsztynskie )

Nejlepší nástupní místo je před soutokem Černého a Bílého Dunajce, tedy na Černém Dunajci, kde je nalodění možné z odstavného parkoviště (GPS poloha: +49° 28' 55.52", +20° 2' 23.75"). Na tomto parkovišti bývají  prodejní trhy - cena parkovného na celý den 4 zloté. Celkově bych chtěla upozornit na systém polské dopravy. Spoje, které jsme našla doma ve vyhledávačích absolutně neodpovídaly realitě na místě. Lehké komplikace může také způsobit přesun po přehradě.

Pokud raději, jako my, budete dávat přednost spaní v kempech na slovenské straně, tak vřele doporučujeme kemp Pltník v Červeném Kláštoru, kde je možné si i místa rezervovat pomocí formuláře. Jak jsme zjistili, v kempu Vás rozhodně nikdo nebude honit a to ani k okamžitému zaplacení. V restauraci si určitě vyberete jak nějakou dobrou místní specialitu, tak i restaurační klasiku. Pro pivaře dobrá zpráva, vše se zde dá zapít plzeňským pivem, které je cenově velice přijatelné. Jediné, co zde je nedostatkové zboží, jsou pohledy.

2. Neděle: přehrada Czorsztynskie

Tento den jsme využili k návštěvě přehrady na polské straně. Užívali jsme si zde koupací radovánky. Vodní dílo je velké a najdete zde spoustu přístupových plážiček, ke kterým se dá snadno dojet autem. Kdo by se chtěl vydat místní dopravou, tak chci upozornit, že zde mezi hranicemi nenalezne spoje a vždy se pouze dostane do nejbližší vesničky u hranic a poté už se musí pěšky. Kdo by chtěl proložit sjíždění řeky i jinou další aktivitou než koupáním u přehrady, tak může navštívit v Červeném Kláštoře místní termály, svést se po řece na vorech či si udělat delší výlet do Tater.

3. Pondělí: Červený Kláštor – Czarna voda pravý břeh

Nejhezčí úsek řeky je v místech proplouvání národním parkem Pieniny. Na celém úseku potkáte tradiční sjíždějící vory s místními průvodci. Naleznete zde dva druhy vorů, polské a slovenské, rozlišené vlajkou. Za národním parkem Pieniny, již na polském území, můžete navštívit hospůdku s terasou u pravého břehu, kilometráž cca 161 km. V tento den byl náš cíl kemp Kroscienko, nicméně řeka teče oproti českým poměrům velice svižně, tudíž jsme pokračovali dále. Do Starého Saczu bychom již dorazili za tmy, proto jsme se utábořili na pěkném osamoceném břehu zhruba u říčního kilometru 138. O svižnosti řeky vypovídá celková ujetá trasa za jeden den = 36,2 km.

4. Úterý: Czarna voda pravý břeh – Stary Sacz

Voda stále hezky teče a tak jsme vyrazili na poslední úsek naší plavby po Dunajci. Ráno jsme ještě netušili, co nás odpoledne čeká. Loučili jsme se na posledních kilometrech s touto nádhernou řekou, na kterou jen tak nezapomeneme. Nicméně to by nebyla správná dovolená bez komplikací. První začaly při přemísťování se ve Starém Saczu od řeky k nádraží. Polorozpadlé nádraží bylo na úplně druhém konci města. Přenést Baraku, vybavení a věci na celou dovolenou byl ve 30 stupňovém vedru neskutečný úkol. Vše jsme složili co nejvíce úsporně. Ještě doma jsme si vzali starý vozíček s kolečky a na něj připevnili loď a věci, takže cesta byla lehčí. Ovšem čas nás začal tlačit a po zkušenostech z prvního dne s polskou dopravou jsme v podstatě utíkali, abychom vlak stihli.

Po doběhnutí a celkovém vyčerpání jsme dorazili na nádraží, kde jsme se snažili mnoha světovými jazyky domluvit s průvodčí, z které jsme nakonec vydolovali informaci, že vlak měl zpoždění, takže vůbec nepojede. Nastal velký problém. Další vlak jel až za dvě hodiny, tudíž nám již poté ze Slovenska (Mníšek nad Popradom) nenavazoval spoj. Mezi hranicemi nejezdí žádný spoj, tudíž nás čekala další dlouhá cesta. Během cesty na slovenské hranice již vozíček nevydržel zátěž a rozpadl se. Nakonec jsme všemi silami doslova dotáhli věci na nádraží, ale poslední autobus z Mníšku nám odjel přímo před nosem. Naštěstí se našli dobří lidé, kteří mne svezli do většího města na autobus a tak jsme se ještě tento den stihli vrátit do kempu Pltník, ze kterého jsme pokračovali na řeku Oravu, ale o té už někdy příště.

Lucie