Konečně je neděle 24.7.2011, a to znamená jediné - odjezd na dobrodružnou dovolenou;o) Hned z rána vyjíždíme z Prahy směr České Budějovice. V Budějovicích vyzvedáme rafty a někteří členové naší výpravy jsou zaskočeni tím, co říkal pán z půjčovny. Jen abych to uvedl na pravou míru, tak nikdo z nás ještě nikdy nebyl raftovat na divoké řece v zahraničí, proto měli někteří vyděšený výraz ve tváři. Naštěstí to ale nikoho neodrazuje a razíme dál. Po několika hodinách dorážíme do Slovinska.

Na rozjezd dáváme Savinju z Radmirje do Celje

Jako první volíme Savinju z Radmirje do Celje, na které se chceme naučit raftovat. Savinju bych charakterizoval jako pohodovou říčku, která uměla místy překvapit a hlavně celkem rychle tekla. Je zde i celkem dost jezů, takže se člověk nenudí. Myslím si, že na rozehřátí to byla dobrá volba. Jen škoda, že v Celje je celkem přísná policie, tudíž po příchodu k autu nás už očekávala pěkná pokuta za špatné parkování.

Na Sávě Dolince je málo vody, ale závěr byl akční

Druhý den sjíždíme Sávu Dolinku. Bohužel se na začátku setkáváme s opravdu velkým nedostatkem vody a za občasného remcání musíme přenášet rafty vždy o několik metrů dál. Po pár kilometrech je naštěstí vody dost, a tak si už vesele jedeme. Krajina kolem řeky je sice opravdu krásná, avšak na úkor řeky, která nás moc nenadchla. Celkem často to byl olej a jezy nikde.

Největší překvapení nás ovšem čeká až na úplném konci. Při průjezdu Jesenicí na nás z mostu začnou volat lidi. Upozorňují nás, že za ten most už nesmíme jet, protože je tam všechna voda odváděna do elektrárny a je tam několika metrový spád, který by nás strhl a vcucl do turbíny. Celí vystrašení se snažíme najít cestu, jak se dostat z vody. Bohužel jsou všude jen kamenné zdi a za nimi jsou soukromé pozemky. Ještě, aby toho nebylo málo, tak je ten most před elektrárnou v rekonstrukci, takže jsou všude natahané ocelové dráty. Po nějakém tom boji se dostáváme za mostem na pravý břeh, kde se škrábeme po kamenné zdi nahoru a následně za sebou taháme rafty. Pro okolní lidi se rázem stáváme zábavnou atrakcí.

Druhý raft naráží do Tomáška na Sávě Bohinjce

Další řekou, na kterou vyrážíme přímo z kempu, je Sáva Bohinjka. Po přečtení několika článků o této řece na ni vyjíždíme opravdu s respektem. Řeka je o poznání rychlejší než ty předešlé a to se nám moc líbí. Bohužel pak narážíme na ohromný olej. Je způsoben tím, že řeka je přehrazena třístupňovým jezem s obrovským modrým vakem, který nepropustí ani kapku vody. Po krátké pauze, při které jsme přenášeli rafty a zaskákali si na vaku, se psychicky chystáme na „legendární“ Tomáškův kámen.

Vyhlížíme ho za každou zatáčkou, ale nikde ho nevidíme. Když už si říkáme, jestli jsme ho snad nepřejeli, tak za zatáčkou na nás začne pokukovat. Vysedáme na pravém břehu a jdeme obhlédnout situaci. Dle rad i dle toho, co vidíme, se rozhodujeme, že opravdu nelze projet Tomáška jinudy než vpravo. Zkušenější raft se jde tedy připravit, zatímco členové druhého raftu s napětím čekají u Tomáška, jak průjezd dopadne. Jeden člen má foťák a další je připraven s házecím pytlíkem, ale pevně doufá, že ho nebude muset použít. První raft se rozjíždí a najíždí si celkem dost vpravo. Naštěstí kormidelníci i háčkové makají naplno a elegantně projíždí mezi všemi možnými balvany a nakonec i úspěšně kolem Tomáška.

Týmy se prohazují a vyjíždí druhý, méně zkušený raft. Již od začátku si ale najíždí opravdu hodně vpravo a najíždí na veliký balvan. O ten se zarazí a nemohou dále pokračovat. Jeden kormidelník se tedy obětuje a vystupuje na balvan, aby mohl raft odrazit a poslat ho dál. Povedlo se. Bohužel ale ne tak, jak by si každý představoval. Raft sebou moc cuknul a najednou všichni se zatajeným dechem pozorujeme, jak to jednoho háčka vymrštilo do vody. Naštěstí je hned u lodě a druhý kormidelník ho chytá. Raft se však neovladatelně a nezadržitelně řítí k Tomáškovi. Jsem připraven s házečkou, ale obávám se nejhoršího, jestli bych mu vůbec dokázal pomoc. Vidím, že Tomášek pohlcuje opravdu spousty vody. Kormidelník s vypětím všech sil drží háčka, ale nedokáže ho vtáhnout do raftu. V tom už raft naráží přímo do Tomáška. Naštěstí se jen od něho odrazí a pluje dál. V tu ránu všem padá kámen ze srdce. Tohle opravdu nebyl zrovna ideální sjezd. Ještě jsem došel s házečkou pro „uvízlého“ kormidelníka a můžeme vyrazit.

I Gibraltar nám dal zabrat

Čeká nás už jen katarakt, ale bohužel nikdo z nás vůbec netuší, co to je. Neobhlížíme situaci a jedeme a jedeme. Nebyl to zrovna nejlepší nápad. Všichni nabuzení tím, jak šel relativně snadno zdolat Tomášek, již zdaleka tolik nepádlují a raft si najednou začíná dělat co chce. Spolu s druhým kormidelníkem se snažíme raft trefit mezi několikero balvanů. Bohužel se tak nestalo. Strhlo nás to na ten prostřední a natočilo nás to na bok. V tu ránu jsme začali nabírat vodu a potápět se. Všichni jsme byli rázem pod vodou. Když jsem vyndal hlavu z vody, tak jsem naštěstí spatřil všechny členy našeho raftu. Druhý raft rychle chytil náš raft a nějaké to pádlo. Jeden náš háček se ale nalokal celkem dost vody, kvůli čemuž se rázem začal více bát vody a ještě ke všemu byl na druhém břehu než všichni ostatní. Po dlouhém manévrování s házečkou jsme konečně stáli všichni pevně na jednom břehu. Byli jsme však v hlubokém údolí a neexistovala tedy možnost, že bychom to mohli teď zabalit.

Trochu jsme proměnili posádky raftů a vyjeli jsme dále. Řeka byla pěkně divoká, ale naštěstí nás už nic nepřekvapilo a bez jakéhokoliv problému jsme dojeli do Radovljici.

Sice jsme nestihli všechno, tak jak jsme chtěli, ale všichni jsme se shodli, že bychom si chtěli příští rok znovu zaraftovat, a to klidně i divočejší řeky. Hlavně vyrazíme již dříve, abychom měli hodně vody;o)

Petr Vilímec

Poznámka redakce: Raftování na zahraničních řekách bez dlouhodobějších zkušeností může vést k řadě problémům a nehodám. Je vždy lépe si minimálně na každý raft zajistit kormidelníka znalého dané řeky a podmínek, který bude i schopen adekvátní rychlé záchrany, naučí ostatní správné technice jízdy na větších řekách a případné sebezáchraně. To, že raftování v zahraničí bez patřičných zkušeností může končit i tragicky, se lze dočíst v různých příbězích knihy Cena adrenalinu. Konkrétně o hrozbě na Tomáškovi si lze přečíst na Tomáškův kámen na Sávě Bohinjce.