Když už je zima a kajak je teď v garáži, měl jsem čas probírat fotky z letošní sezóny a našel něco z Miletínského potoka. Jednoho srpnového víkendu jsem relaxoval a dělal na chatě u již zmíněného Miletínského potoka. Původně jsem vůbec nepočítal, že si ten den půjdu jezdit na vodu. Když jsem viděl, kolik vody teče po předešlých vydatných deštích, tak jsem nemohl odolat. Hodně lidí by mě vzhledem k mojí výbavě rozhodně nepochválilo a spíše bych si vyslechl pár jadrných slov, protože jediné, co jsem na chatě měl, byl starý slalomový kajak. K tomu staré - několikrát lepené pádlo a stará igelitová špricdeka původně z kanoe Metuje. Jinak bohužel žádné věci jako vesta a hlavně helma, takže to jistilo tričko a kraťasy.

Sjel jsem si jen docela krátký úsek od Slověnického mlýnu, kde potok začíná pěknými zatáčkami a peřejkami nad a pod velkým dřevěným mostem. Nic moc velká obtížnost, prostě pohodlné sjetí, které pokračovalo kolem luk až k nejhezčímu a taky asi jedinému těžšímu místu. Tím je kaskáda před mostkem pro pěší u starého statku.

Jedná se o starou protrženou hráz, která se dá středem spíše nalevo projet. Pěkný sešup, jen pozor na nebezpečí v podobě kamenů, které se pod kaskádou nachází skoro všude. Pokračující peřeje jsou zase velice příjemným svezením a potok celkově hezky utíká. Jen jsem litoval, že jsem nevyjel o den až dva dříve, kdy bylo vody v korytě ještě více, a tím pádem by svezení bylo ještě pohodlnější. Teď jsem občas o nějaký ten kámen zabral, což nakonec odneslo zlomené pádlo. To se v zimě slepí.

Jak jsem psal na začátku, rozhodně není nic zodpovědného vyjet na potok za velké vody sám a s takovou výbavou, kterou jsem měl, a rozhodně tímto článkem nechci říkat, že to je v pořádku a normální, ale ta voda mi za to stála. Jediné, co mohu říci na svoji obhajobu je, že potok znám od mala a vím, kde co čeká. Stát se ale může vše.

Viktor Vácha