Na Večerníčkovu výzvu ke splutí Lomnice, která měla celý týden zelenou a na neděli 9. října byla zrovna něco málo nad minimem, už zabral Aleš. Celou neděli má pršet, a tak nemá má drahá polovička námitek, abych si užil krásný podzimní den v přírodě. V neděli ráno se se mnou loučí ťukáním na čelo, známým to pozdravem družek zapálených vodáků.

Než dorazí chlapi z Ostrovce, kde překládají lodě na jedno auto, provádím průzkum Smoliveckého a Závišínského potoka nad Blatnou. Pod Řečickým i Pustým rybníkem vytéká málo vody, tak se naloďujeme v parku Havlíčkova nábřeží v Blatné. Odrážíme o desáté po klidné hladině pod šedou oblohou a po 400 metrech těsně před soutokem se Smoliveckým potokem nás zastavuje síť natažená mezi stromy a k tomu na obou březích vysoké ploty. No to to pěkně začíná. Nevzdáváme se, vytahujeme z lodí pákové nůžky a …

Vytahujeme lodě z vody a obnášíme přes vrátka na břehu vedoucí do sportovního areálu. Průjezd po rybníce v parku nám poskytuje nádherné výhledy na zámek. Podjíždíme most před hradní branou a blížíme se k další překážce. Jez tvořený dvěma stavidly v mostních obloucích silnice vedoucí do města. Kotvíme vpravo, přetahujeme přes zábradlí na nábřeží a naloďujeme o 50 m níže u schůdků ve zdi regulace. Po 200 m míjíme na břehu malý bílý patník s modrou hlavičkou a číslem 30, u kterého rybaří táta se synkem.

Z Blatné až do Buzic Lomnice uhání v úzkém regulovaném korytě rovném jak pravítko. Jednotvárnost jízdy občas narušuje prorážení keřů dělajících si nároky na prostor nad potokem, až se zastaví ve voleji jezu Lapač a poté jezu Buzického mlýna. Podplutím starého mostu v Buzicích jako bychom propluli bránou do jiné řeky.

Nebe se rozjasní, začne pálit sluníčko a lehce kanálový ráz potoka pod Blatnou se změní ve svižnou meandrovku v hezkém mělkém údolí. Užíváme si peřejek, nasáváme vlhký vzduch vanoucí z lesa, ke kterému se tu a tam potok přiblíží a občas míjíme bílé patníky s číslem a modrou hlavičkou. Plašíme kachny, přes řeku přeskočí srna a na břehu utíká ze křoví rezavý lišák (tohle jsem si fakt nevymyslel). Ne, tohle není sychravý podzim, to je překrásné jaro. A rovnou první duben! Jako mávnutím proutku slunce mizí a začíná svěží deštík, který ustane u jezu Nového mlýna. Pod ním se zase rozjasňuje, Lomnice se rozšíří, mineme patník s číslem 22 a dojíždíme po voleji k jezu nad Mírečí. Slunce pálí jak o závod, když projíždíme hezké peřejky k silničnímu mostu, pak následuje občasný boj s vrbičkami o vládu nad hladinou.

Před Lučkovicemi se Lomnice svižně rozteče, aby nám pak v meandrech nad jezem Hořejšího mlýna připravila další, silnější souboj s keři za asistence dalšího aprílového ceďáku. Pod jezem nastupuje nejsilnější kaskáda VR všech kategorií. V její polovině narážíme na zával z padlých stromů, který s Alešem raději obnášíme. Zdenda, zdá se, má s vegetací nějaký nevyrovnaný účet, proráží pěnovou bariéru na hladině a za hlasitého praskání a šustění se s Kurskem noří do větví. Na druhé straně se pak objevuje spokojený ze svého vítězství a dává k dobru svou zásadu, že na břeh vystupuje jen v krajním případě.

Následuje ještě pár vrbiček a voda se zastaví ve voleji Mirotického jezu. Nikdy předtím bych si nepomyslel, že mě volej potěší. Dojíždíme k stavbě mostu na začátku Mirotic, jehož ocelové profily jsou téměř s hladinou a Zdenda spatřuje, že tohle opravdu podjet nelze. Nastavuje tedy své nové hodinky, které vyhrál v partičce pokeru od nějakého Angličana na 0:07 a laserový paprsek začíná svižně krájet ocelový masiv mostní konstrukce…

Potom, co jsme most přenesli, překonáváme velký a malý jez v Miroticích a za silničním mostem následuje rychlá pasáž s občasnými peřejkami. Pak jez pod Karlovem, a za ním pod druhým stupněm u rekreačního střediska ustává dnešní poslední déšť a my vjíždíme do krásných lesních peřejí PP Vystrkov, které by ale potřebovaly o něco víc vody.

Náhon posledního jezíku nad Ostrovcem bere z koryta hodně vody. Škoda, ten poslední kilometr, co střídavě koníčkujeme, nebo leštíme šutry, by měl za větší vody krásné vlnky. Končíme v Ostrovci za mostem a z protějšího břehu se na nás směje bílý patník s modrou hlavičkou a číslem 7. Při přejezdu pro auta do Blatné se s námi údolí Lomnice loučí krásně sytou duhou.

Lomnice nám za těch 6 hodin a 25 říčních kilometrů nabídla famózní kombinaci snad všeho, co se dá na vodě zažít. Úzký potok i řeku, regulovaný kanál i ostré meandry, padlé stromy i vrbičky, peřeje i volej, les i louku, slunce i déšť, teplo i zimu, což ve mně zesílilo zážitek z plavby tak, jako by tahle proběhnuvší voda trvala dvojnásobek času. A k tomu něco, co jsem ještě na jiné řece neviděl (ale možná jsem se pořádně nedíval) a spíš bych čekal na velké řece s lodním provozem – bílé patníky s modrou hlavičkou a číslem, které nám s přibližujícím se Ostrovcem spolehlivě odečítaly naši plavbu.

Kouďa