Gail na rozježdění

Gail má solidně nakoupeno a online pegel v Maria Luggau hlásí spodní hranici HW, rovných 100cm a 17 kubánců. Při pohledu na sněhová pole v sousedním údolí Lesachtal je jasné, že řeka bude mít ještě hodně dlouho z čeho brát. A většina z nás, letních splouvačů, zná řeku Gail za minimálního stavu splavnosti, kdy se práší za pádlem a není problém v soutěsce včas zastavit před případnou překážkou v podobě padlého stromu, což se však nedá s jistotou tvrdit za aktuálního vodního stavu. A proto se rychle rozdělujeme na dvě skupiny. První silnější skupina volí nasedačku na horním toku pod Obertilliach (odkud to málokdo, kdy vůbec jel), aby prozkoumala úsek WW III-IV se soutěskou až do Birnbaum, kde mezitím nasedá druhá slabší sekce včetně mě na lehčí úsek WW II-III do Kötschach-Mauthen. Vyplouváme a síla řeky se nám okamžitě představuje v celé své kráse. Mohutné vlny a silné válce, kterým se zde naštěstí nechá vyhnout díky už dosti široké řece, která velmi svižně valí do údolí a je pro nás parádní jízdou. Při odpoledním setkání kluci z první skupiny potvrzují, že jsou v soutěsce padlé stromy a jeden přes celou řeku museli obnášet.

Defereggenbach

V pátek se jede na Defereggenbach (Schwarzbach) za vodního stavu: Hopfgarten 13kub./54cm, tedy něco málo pod střední vodou MW 60cm. Jedeme všichni, proto se rozdělujeme na čtyři skupiny po čtyřech jezdcích a vyrážíme na „standartstrecke“ mezi St.Jakob-St.Veit obtížnosti WW IV. Řeka sype řádně z kopce a je místy zablokovaná velkými balvany, mezi kterými se hledá optimální průjezd. Naší skupině najíždí cestu Karlos, který má vše pod kontrolou, neb je to zkušený, ostřílený mazák, zvyklý na daleko těžší věci. Jeho uvolněná jízda se však nedá srovnat s mojí, či spíše praní s proudem, při kterém velmi rychle ztrácím sílu. A navíc po té, co se prásknu a zaplavu v kamenitém řečišti, už nemám ani rezervy a po každém složitějším průjezdu musím chvilku vydýchávat jako pejsek. A druhé kolo-repete na Defereggenbach zbaběle vynechávám a převážím auto. Na zpáteční cestě do kempu mě Kuba Šmakal jede ukázat pověstný Isel katarakt, kam vzápětí po nás přijíždí Karlos, Eňon, Spaci a Vojťák oblečený v hydru, že si katarakt sjedou na závěr dne coby chvilkovou záležitost. Karlos najíždí čistou stopu z vracáku do vracáku a celá akce jde hladce do chvíle, kdy Spaci jedoucí jako třetí nechytne vracák nad jedním z nejtěžších míst a v tu ránu je z toho záchranná akce, při které nám divákům vysoko nahoře docela zatrne, když vidíme Spaciho přišpendleného v kajaku silným proudem na skálu bez možnosti pomoci. Nakonec Spaci opouští loď, kterou posílá po proudu, aby se o 300 metrů níže chytla za házečku v silném proudu a předváděla tam rodeové figury. A sám skáče z balvanu do vody kousek od břehu, kde už je mimo nebezpečí. Den končí a divoký bimetalový večírek Heletágů začíná, kytara jde od ruky k ruce a zpěv utichá, až po půlnoci stejně, jako ty nejlepší Larsovi hlášky.

Villgratenbach

V sobotu se jede Villgratenbach, který popisuje DKV jako velmi těžký Wildbach, silně zablokované koryto s částečným, komplikovaným průjezdem WW III-IV a spádem 30‰. Sice se snažila naše méně početná skupinka slabších jezdců prosadit u vedení pro dnešní den horní Drávu, kterou jsme si stihli prohlédnout z auta cestou na Gail a vypadala na pohodovou „autostrádu“ za WW III, ale nakonec je přehlasováno, že se jedeme na Villgratenbach alespoň podívat, jestli má vodu, a pak se vrátíme a splujeme Drávu.

Cestou proti proudu na nasedačku Villgratenbachu prohlížíme a stavíme v místech, kde to vypadá na padlé stromy pro případ, že nakonec tenhle potok přece jen dáme, však jeden nikdy neví a nevypadá to zase až tak zle. Ba naopak mně osobně to začíná hodně lákat, neb to silně připomíná úzké potoky Krušnohoří (Načetínský potok a Schwarze Pöckau). Vody pro splutí je také dost a vodočet Heinfels 163 cm rozsvěcí na semaforu zelenou, tedy alespoň za mě. Né však pro všechny ostatní, jak se záhy doslýchám na nasedačce Innervillgratenbach, kde jsem sám jeden proti patnácti, což vůbec nevypadá na to, že by se tenhle Wildbach mohl vepsat do mé listiny splavených toků. Velkým klukům Karlosovi, Eňonovi, Vojtákovi a spol. nestojí za to převlékání do hydra a Kuba Stárek dokonce prohlásil, že mu potok smrdí chlévskou mrvou a hnojem, za což ho vzápětí potrestal bůh zdejšího údolí krutou ujmou na jeho zdraví. Ale nebudu předbíhat sledu událostí. Už to vypadalo, že z toho nic nebude a všichni se hrnuli zpátky do sedadel svých aut, když jediný Vojťák se mě zastal a prohodil, že je přece jen škoda tenhle Wildbach nesprášit. A ejhle, zázrakem se prolomily ledy a osm páddlerů se navléká do hydra a startuje úvodním provaleným stupněm na následující sypačku z kopce. Jedeme na dvě čtyřčlenné skupiny, kdy tu první vede Cyril a druhou Kuba Šmakal a hned po prvním kilometru přichází záchranná akce, kdy v místě zablokovaném stromy se zvrhává Tonda a plave spolu s jeho oranžovým Remixem, jenž záhy zůstává rotovat ve válci.

Vše ze břehu jistí doprovodné vozidlo a Tomáš alias Voko s jeho házečkou zasahuje, stejně jako Kuba Stárek s druhým vozem a připraveným foťákem. Tonda odstupuje ze hry a my valíme dál. Ani né po dalším kilometru plavu pro změnu já a moje zelená creekovka rotuje ve válci, kde se z ní uvolnil a nadobro vytratil pravý fixační popruh na stehno. Tonda se mě ptá, jestli také končím, ale já ještě nemám dost a navíc jsem si tenhle potok musel vymodlit, takže pojedu až do cíle děj se vůle má. Což mně připomnělo újmu na zdraví, která se nešťastně přihodila Kubovi Stárkovi při druhé záchranné akci s honičkou mojí loďky. Škrábu se do strmého svahu a běžím při krajnici za svojí loďkou, která vesele uhání po proudu. Po silnici běží i Kuba s připraveným foťákem, a jak se mě snaží uvolnit rychle cestu, napálí to nohou přímo do vysokých svodidel, které mají ale sakra ostré hrany a vmžiku má rozseklou nohu pod kolenem, ze které se řine krev. Musí okamžitě do nemocnice na šití, a tak ho Voko odváží do Lienze na chirurgii. A my valíme dál, potok svižně peláší a přichází další vypečené místo přehrazené stromy, kde nebezpečně dojíždím našeho vůdce skupiny Kubu Šmakala. Situace vypadá kriticky, esíčko mezi stromy, kdy po průjezdu úplně vlevo je zapotřebí rychle přejet doprava a nenechat se natlačit pod větve při levém břehu, jsem nakonec díky ztrátě rychlosti dokonale vymet a jen tak tak znovu neplavu. Zařazuju zpátečku chytám první vracák a nechávám všechny předjet, abych měl dostatečně velký odstup. Přichází ještě několik výživných míst, než se potok zklidní a už je vidět kluky na vysedačce, začátku obce Ausservillgraten, kde končíme a frčíme za Vokem a Kubou do nemocnice. Ty jsou už mezitím v kempu a Kuba má, jako památku na Villgratenbach na noze několik stehů a to přitom tenhle potok ani nejel.

Den však ještě nekončí a tak já s Tondou a Vokem dáváme na pohodu vodnatou Drávu za průtoku 40kubíků/105cm na vodočtu Falkensteinsteg (Lienz) cirka 10km mezi Thal-Leisach-Lienz včetně slalomstrecke WW III a končíme pod rodeo válcem na kraji města Lienz. Večer opět večírek s grilováním a historkami s veselým koncem a už je tu poslední den našeho pádlování.

Horní Isel

V neděli všichni společně vyrážíme směr horní Isel s tím, že velký kluci pojedou Virgen katarakt (dle DKV km 20-24 WW V a VI průměrný spád 50‰ a místy až 80‰) a my ostatní sprášíme za malé vody horní Isel (dle DKV km 9-15 se spádem 14‰ WW III+ až IV+) z Hinterbichl po začátek soutěsky Bobojach za stavu 3,54kub./79 cm, což se po přependlování vozidel i realizuje. Sám za sebe můžu říct, že to byla krajinově nejhezčí řeka s průzračně čistou vodou a nádherným slunečným počasím. A ty výhledy do krajiny na zasněžené vrcholky hor jen dokreslovaly celkovou atmosféru a krásu.

Částečně zablokované řečiště s technickým průjezdem v místech, kde se řeka rozlévala do šířky bylo hledáním vody, aby hned vzápětí, kde se koryto zúžilo a proud nabral na intenzitě připomněla řeka, že za větší vody tady dokáže určitě moc hezky pozlobit silnými válci.

Ačkoliv nebyla řeka za nízkého stavu nikterak těžká, přesto jsem se na posledních metrech těsně před cílem prásknul a zaplaval pod mostem, kde jsme končili naši plavbu. Holt to bych nebyl já, abych každý den aspoň jednou nezaplaval. Ale jak se říká, kdo neplave, jezdí pod svoje možnosti. Na závěr bych chtěl poděkovat Kubovi z Heletágů za perfektně vydařenou akci a vůbec všem klukům za jejich kamarádské chování a příjemně strávené dny na vodě. Bylo to super a nemělo to chybu.

Díky a zase někdy Ahoj na vodě.

Mirčus