Když se ponoříte do problematiky designu lodí, zjistíte, že vždycky jdou proti sobě parametry jako rychlost/točivost, rychlost/stabilita, potom hravost/výtlak a další. Takže ve výsledku všestranný vodák aby měl ve skladu lodí jak golfista hůlek a vyskladňoval tu na divokou vodu, nebo něco kousavějšího na kanál, pak něco rychlého na maraton a tak.

Ale je tu jedna výjimka, neprávem opomíjená legenda. Tradiční model vyrobený z obnovitelných zdrojů, tedy Maňásek. Jak se při náročných testech přesvědčil náš vývojový team a naši tovární jezdci, s Maňáskem lze jezdit na rybníku, na slalomovém kanále chytat vracáky nebo surfovat a příště pro změnu zajet 60km maraton po voleji.

Jsa nepolíben oddílovým životem a coby dítko 100% suchozemec o Maňásku jsem se poprvé dozvěděl, když po revoluci vyšly znova všechny Foglarovky. V knížce Tábor smůly, kapitola 25. toto plavidlo hraje hlavní roli. Pravda neuměl jsem si tehdá ani pořádně představit, jak taková loďka vypadala a googlit nebylo na čem. Ale v hlavě mi zůstalo zaseto, že jednou bych se toho chtěl dožít a na opravdovém Maňásku plout. Pak se to jednou povedlo. Před pár lety na Ocmanii přivezl Jano Gazda repliku, na které jsme tam zkoušeli jezdit po voleji. A i tak to bylo dobrodružné, o různé kaskadérské kousky, zejména oblíbený Kryswheel, nebyla nouze. Příčinou byl na naše statné postavy nedostačující výtlak a přiznejme si to, možná i stabilita.

Touto zkouškou jsem měl jakoby splněný jeden ze životních cílů, ale vrozená hamižnost mi našeptala, že chci být neomezeným vlastníkem takové lodi. Nu a tuto zimu se ukázala stavba loďky vhodným zpestřením mezi prací. Chtěl jsem, aby to bylo pro děti, ale i pro mne. Tedy jsem mírně zvětšil design z knížky pana Oppla, konkrétně o 10 cm na šířku a 30 cm na délku.

Technologii z knížky jsem nemínil dodržet do puntíku. Ono takové lepidlo Umacol se dnes špatně shání, spíš prostě každý použije, co je ve své době nejlepšího k dispozici, pokud nedělá repliku pro muzeum. Původní Maňásky se dělaly ze tří širokých a dlouhých prken plus dvě kratší na čílka. Taková prkna se špatně shání a navíc praskají, takže jsem si radši na epoxidové lepidlo slepil vlastní spárovku, která je stabilnější. Hrany jednotlivých smrkových prkýnek jsem před lepením profiloval zubatou frézou, aby to nebylo jen na tupo lepené. Pak už přišlo na řadu vyřezání jednotlivých dílů, tedy dno, boky a čílka. Čílka a vazy (ty svislé laťky v přídi a zádi) jsem přišrouboval na svá místa ke dnu.

Čočkovitý tvar dna a nahoru se rozšiřující čílka, tím je dán výsledný tvar lodi s podélně prohnutým dnem. Namazal jsem všechny styčné plochy epoxidem a jal se stahovat díly k sobě. Pro tuto činnost se mi krom truhlářských svěrek osvědčily silné ráčnové kurty. Když byly všechny díly staženy k sobě a tím i ohnuty, zajistil jsem je vruty a ty zatmelil tmelem z epoxidu a jemných dřevěných pilin od brusky. Druhý den po odebrání svěrek a kurt jsem přilepil bortové lajsny, které jsou důležité pro pevnost celé stavby.

Pak následovalo zalepení malých trojúhelníkovitých palub, které slouží pro úchop při nošení i pro vyztužení tvaru. Tím byly všechny díly pohromadě a mohl jsem strávit nějaký čas broušením. Jak ví každý řemeslník, výrobek je po broušení potřeba navlhčit, tím vylezou různé chlupy a nerovnosti a po zaschnutí je potřeba vše ještě jednou přebrousit jemnějším smirkem, třeba P150. Pro povrchovou úpravu jsem zvolil tradiční přírodní postup s přírodními materiály. Což znamená, že pět dnů po sobě je potřeba dřevo natřít lněným olejem (používal jsem vařený lněný olej pro rychlejší schnutí) a po chvíli přebytky setřít hadrem. Na ty hadry pak pozor, teoreticky se mohou samovznítit. Před každou další vrstvou se vše brousí pokaždé jemnější zrnitostí až třeba do P300.

Po poslední vrstvě oleje jsem vše nechal pár dnů zaschnout a poté loď voskoval směsí včelího a karnaubského vosku s terpentýnem. Terpentýnu je potřeba dát zase pár dní čas na schnutí, pak lze povrch přeleštit a už lze vyrazit na testovací jízdu, třeba na místní rybník. Maňásek se osvědčil, neteče do něj spodem a krom zmíněných sportovních výkonů je to skvělá vodní hračka pro děti, se kterou si dokážou hrát opravdu od rána do večera. Samozřejmě pokud možno s plovací vestou a přiměřeným dohledem. Více fotek Maňáska na souši a v různě divokých vodách najdete na Rajčeti.

Chobotnice